Sněmovna schválila novelu v červnu na základě dohody koalice, podle níž se mají zrušit poplatky pro novorozence, dárce orgánů, obyvatele ústavů a lidi, kterým léčbu nařídil soud. Podle zjištění ministerstva zdravotnictví poplatky fungují, omezily zbytečné návštěvy ordinací, výrazně se kvůli nim ušetřilo na levných lécích a pětitisícový roční limit navíc chrání ty skutečně potřebné.

Parlamentní bitva o poplatky pro novorozence však byla rozhodnuta a je to výsledek, který je v tuto chvíli možná pro někoho politickým úspěchem. Poplatky ale přes veškerý mediální ohlas nejsou tím podstatným, co naše zdravotnictví opravdu trápí, i když děti a mladé rodiny tak nyní získávají malý bonus, který bude mít třeba symbolický propopulační efekt. Kdyby se však poplatky nenazývaly zjednodušeně regulačními, ale měly by název o něco lépe vystihující to, čím opravdu jsou, např. "poplatky regulační a drahotu zdravotnictví připomínající", neměla by opozice tak populistický argument, že matky a novorozenci nejsou regulovatelní. Pro nikoho není samozřejmě příjemné vydávat peníze za cokoliv, byť by to bylo i to nejpotřebnější. Matky či rodiny, které nejsou sociálně slabé, by prostě v klidu poplatky zaplatily, tak jak to dělá s pochopením, že zdravotnictví je opravdu drahé a potřebuje šetřit na nejtěžší stavy a nejvíce postižené, většina populace.

To podstatné, co v našem zdravotnictví skřípe a na co by se nyní měli politici soustředit, je jinde než v poplatcích, a je toho dost. Mediální sondy, ukazující na špatné poměry v péči o staré lidi a dlouhodobě nemocné, nevyváženou cenotvorbu ve zdravotnictví, velké přebytky peněz u zdravotních pojišťoven či dlouhé čekací doby na operace kloubů, jsou jen příklady toho, s čím se musejí pacienti i poskytovatelé péče doslova prát a co vytváří tolik stále kritizovanou neefektivitu systému.

16. 7. 2008

ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové