Nepovolení vakcín přináší řadě lidí smrt, o útrapách s nemocí nebo následcích nemoci ani nemluvě. Když SUKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) váhá, za udělit nebo neudělit léku či vakcíně povolení k použití v Česku (byť povolení nouzové), volí jen ze dvou možností. Ano nebo ne. Sto procent nebo nula. Podobně uvažují i EU orgány, i FDA v USA nebo státní orgány ve Velké Britanii.

Odhlédněme od dlouhé doby schvalování byrokraty v komisích. Velká Britanie to dokázala v řádu týdnů, EU potřebovala řadu měsíců – stejné posouzení stejné vakcíny. Mezitím umírají lidé, kteří umřít nemuseli, kdyby posuzovatelé „hnuli zadkem“. Tisíce lidí zemřelo zbytečně, ta vakcína se během schvalování nezměnila, jen papírů si komise vyžádaly o něco více.

Odhlédněme od požadavku, že SUKL chce schválit jen vakcínu, schválenou už předtím EU. Reálně by nemuselo, SUKL vskutku může dle zákona schválit pro Česko cokoliv sám, bez EU. Jistě tam jsou odborníci, kteří to dokáží, a mohli by své odborné stanovisko předat politikům a veřejnosti. Jenže stále ten problém - 100 nebo 0! Vše nebo nic!

V takové situaci je bohužel normální chování úředníků, že nechtějí rozhodnout. Nejlepší je totiž ten, který nic nerozhoduje, protože tím nic neriskuje. Že mezitím umírají lidé? Vždyť je tolik předpisů, o které se byrokrati mohou opřít. A mrtví lidé si nestěžují. Ti živí kupodivu také ne...

Problém všech těchto institucí (SUKL, FDA, EMA,...) je v tom, že se zaručují za dokonalost léků nebo vakcín, a tak na sebe berou – tedy většinou stát bere - všechna rizika. Odtud vychází i zákon o odškodnění následků po očkování, který už dlouho máme. Odtud snaha raději nic nerozhodnout. To navíc souzní s představou lidí, že vše musí být na 100% bezpečné. Druhá stránka mince, ta 0 (nula) – že také nemusí být k disposici nic – jaksi uniká pozornosti.

Kdyby se mohl každý svobodně rozhodnout, zda si vakcínu – tu či onu – nechá píchnout, nebo ne, bylo by to nejlepší. K tomu by zajisté měl dostat od SUKL maximum informací, klidně i radu - doporučení. Nemusejí být nějak složité a odborné – když vakcínu už dostalo (v rámci testování) několik desítek tisíc lidí, je vyčíslení rizika i účinků relativně snadné. Když ji dostalo několik milionů, je obojí už přesně známo. Samozřejmě, ne to extra dlouhodobé riziko, to z principu nelze – ale to ať si každý posoudí sám s ohledem na svůj přístup k životu, přírodě, rizikům. Už nyní to tak je, dlouhodobé riziko je neznámé (jak také jinak), a někteří očkování odmítají - budiž. Výrobci vakcín je ale vytvářejí a vyrábějí se znalostí věci, a všeobecně vakcíny dlouhodobé negativní účinky nemají. Lze proto očekávat, že i vakcíny proti Covidu budou v pohodě.

Je to tak jednoduché: podle věkových skupin máte riziko, že na Covid zemřete, od asi 30% až k téměř nule. Riziko vedlejších účinků vakcíny je téměř nula. Finanční cena za vakcínu je nepatrná, v řádu nejvýše stokorun. Omezení, která po vašem vakcinování pro vás reálně by mohla odpadnout (cestování, koncerty, restaurace,...) jsou přitom tak rozsáhlá, zatěžující, omezující a mnohdy i finančně náročná.

Že vakcinace je dobrá věc ukazují „předbíhači“ – milionářů nebo příbuzných těch, kteří jsou u zdroje – u vakcíny. Když mohou, nasadí páku nebo najdou právní či organizační kličku a vakcinovat se nechají.

Kdyby SUKL povolil dovoz vakcín (ze spolehlivých zdrojů, nikoliv nějaká „Astra Zeneca“ pod rukou kdoví odkud, tam je riziko podvodu vskutku velké a člověk se diví, že se takovou nabídkou vůbec zastupitelstvo Prahy zabývá), mohli by si lidé vybrat, zda chtějí tu či onu, nebo spíše tu či žádnou. Kdybych tu možnost měl, klidně bych si vybral i Sputnik nebo Sinopharm. Protože každá vakcína je lepší než nic. Lepší než jen trpně čekat, zda sítem pravděpodobnosti projdu živý nebo mrtvý.

Jenže k tomu by musela vakcína být v Česku dostupná. A rozhodování státních úřadů přeci nemusí být jen binární,100% nebo nula. Ta nula (nepovolení) totiž přináší mnoha lidem smrt.

Karel Řežábek