Velikost ducha člověka se měří jeho činy. Ministr kultury otevírá rodný dům Jana Palacha. Stavení se stalo muzeem člověka, jehož čin navždy vstoupil do dějin našeho národa a na kterého jsem já hrdý. Na to, že to dopadlo potom jinak, už tak hrdý nejsem, naopak se za to stydím. Ten samý den premiér Babiš slavnostně otevírá záchodky pro handicapované na pražské staroměstské radnici. Inu, svůj k svému! Dlužno podotknout, že eurozáchod na radnici funguje již několik měsíců, takže mi není dost jasné Babišovo angažmá. No, dost možná, že se mu chtělo, a tak to využil ke svému zvidiitelnění...

Nebyl jsem přítomen tomuto vrcholnému státnickému aktu, ale představil bych si to asi tak, že doběhne v mírném předklonu k pásce, v tomto případě cílové pásce v barvě trikolory, přestřihne ji a od hajzlbáby, pardon, od toilet managera po odevzdání desetikoruny na talířek proti účtence EET vběhne do kabinky. Tam za mohutného aplausu bab v propínacích zástěrách, které si vozí s sebou, vykoná potřebu a s rozjasněnou tváří vyjde ven z toalety. Baby se ho chytají za „provoněný“ svetr s výkřiky: „Pane premiére, my vás máme tak rády, vy smrdíte úplně jako obyčejný člověk!“ Ale on nebyl v „lidovém svetru“, on byl v obleku, tak baby dostaly příkazem obléci kostýmek a provolávaly: „Jaká to vůně! Boss, nebo Guerlain? Pane premiére, to umíte jen vy! Depak Kalousek, to je hrůza!“ „Ťen by z toho urobil učelovku! Toho mi sem na eurotoalety netahejte! Český (slovenský) exkrement do eurotolety!“ Dav zatleskal a následovalo malé pohoštění.

To byla pravda a žhavá současnost. Musím vám ale napsat o věci naprosto nevysvětlitelné. Koupil jsem u Okay elektro rádio s gramfonem. Dostal jsem ho v pořádku. Rozbalil jsem ho a našel jsem tam návod ve všech skandinávských jazycích. A zde je druhá knížka! Listuji a v ní je portugalština, španělština, ruština a další jazyky, jen můj rodný jazyk chybí! Jak už to tak u e-shopů bývá, zanedlouho jsem dostal do mailu, abych napsal, jak jsem s výrobkem spokojen. Copak o to, výrobek byl v pořádku - až na popisky dvoumilimetrovými písmenky (na dálkovém ovládání jsou snad ještě menší). Pro nás pidlooké neuvěřitelné. Napsal jsem jim to a hlavně jsem napsal, že ze zákona je prodejce povinen dodat k výrobku návod v češtině. Nic se dlouho nedělo. Minulý týden mi volala Zuzana do Paříže, proč jsem si nechal poslat český návod na věž na její adresu. Proč bych to proboha dělal? Zuzana má jiné příjmení a jinou adresu trvalého bydliště a nikdy si u výše zmíněné firmy nic neobjednávala, takže nemohou mít její adresu v adresáři. Když jsem se vrátil domů, Zuzana mi předala obálku s návodem. Koukal jsem na to jako na holé skřivánky. Absolutně mi není jasné, jak je to možné. Kde Okay elektro našlo její adresu a jak můžou vědět, že máme něco společného? Nebo že by to „velký bratr“ měl už tak zmáklé? Jde z toho hrůza!

Stalo se, že Zuzana dostala vyrozumění, že její objednávka vibrátoru Big John ze sex shopu už je na cestě a že bude dodána zítra na její adresu. Následovala adresa paní, která se jmenovala stejně, ale bydlí v Ústí nad Labem! Dostal jsem nápad, že bych měl za ní zajet a zeptat se jí, jak je s vibrátorem spokojená. Zuzana mi řekla, že jsem cvok, abych to nedělal (ale stejně by mě to zajímalo). Tento omyl vznikl obyčejnou lidskou chybou. Po vibrátoru už chodí jen nezáživné zprávy o tom, že ta dáma neudělala konkurz na poštovní úřednici, že si má vyzvednout prádlo v čistírně atd. No, kvůli tomu bych do Ústí určitě nejel! Ale erotická pomůcka, to je jiné kafe.

Představoval jsem si krásnou prsatou blondýnu v průhledném negližé. Zuzana mě vyvedla ze snění tím, že mě upozornila , že při mém štěstí by byla ve vytahaných teplákách a na mastných vlasech by měla šátek a určitě by jí smrdělo z pusy. Asi na tom něco bude... Ale představa, že je to sličná krasavice, která má vedle postele krabici náhradních baterek, je krásná! A u toho zůstanu a doufám, že si ta nešťastnice brzy zase něco podobně lechtivého objedná! Šaty z čistírny a hodnocení žrádla pro psy, to mě fakt nebere…

*****************************

Letadla, můj osud 3
Třetí díl knihy fotografií dopravních letadel, které za 48 let působení na letištích udělal Jan Čech, letecký mechanik. Kniha obsahuje nejen černobílé fotografie, ale i krátké příběhy, které s daným typem autor zažil. Vydal Svět křídel.