Přátelé, víte jak jsem šťastný, že naši vnuci netuší, co to byl „měsíc zostřeného přátelství“? Sedmého listopadu to vypuklo a měsíc člověk nemohl pouštět televizi ani rádio. Z toho tyli vinárníci a hospodští. Případně jsme pořádali mejdany abychom unikli zprávám z Velké země.

Na druhou stranu se někteří novináři předháněli v hovadnostech, které si vymýšleli, a prezentovali to, že se to neskutečné stalo. Na letišti jsme dostávali krom Rudého práva úžasný časopis Svět socialismu. Náš kolega Martin Ubry si z tohoto plátku vystříhával to nejlepší a ukládal to do desek nadepsaných „The best of Svět socialismu“. Když jsme při nočních měli málo práce nebo když v Praze panovala mlha a nelétalo se (ach, kde jsou ty časy), poprosili jsme Martina, aby vytáhl ze skříňky „the best of“ a něco pěkného nám zacitoval.

Neznal jsem nikoho z tohoto plátku osobně, ale domnívám se, že páni redaktoři si ráno otvřeli láhev rumu, chlapsky usrkli a začali tvořit. Jinak si neumím vysvětlit zprávy jako: Včela velká jako sova vlétla v Tbilisi do cukrárny a ukradla tam půlku dortu a vyletěla ven. Přtvrdím: Sovětský letec navštívil v sedmdesátých létech Německo, samozřejmě východní, našel místo, kde byl sestřelen, respektive kam dopadl s padákem. Lehl si na zem a koukal do nebe. Najednou cítil, že ho něco zebe na ruce. A nastojte! Byly to jeho hodinky, které tam v roce 1945 po dopadu ztratil! Kdyby rum nedošel, věřím tomu, že by hodinky i šly! To, že na nich byl vyrytý nápis „Mému chrabrému nadlesnímu Dvořáčkovi za věrné služby věnuje hrabě Thun“, už zpráva necituje. Takovou blbost střízlivý člověk nevymyslí!

Pod nadpisem „I koně plakali!“ psal kdosi, jak nenávidění nacisté kradli na Rusi vše, co jim přišlo pod ruku, a tak ukradli i koně z kolchozu a odtáhli je do Německa. Když Rudá armáda osvobodila Německo, našli vojáci na louce pasoucí se koně. Když k nim přišli, kupodivu je nezastřelili, aby se najedli, ale poplácali je. Koně, když uslyšeli milovanou ruštinu, začali plakat! Asi si vzpomněli na zlaté časy v kolchozu!

Někdy se našly perly i v jiných časopisech. V Letectví napsal kolega Hornát v seriálu „V čem měli převahu“, proč německá letadla hořela lépe než sovětská: protože byla plechová a Rusové stavěli letadla ze dřeva a dřevo, jak známo, hoří daleko hůř než slitiny hliníku. Ovšem mistrem v hovadinách v Letectví byla Libuše Kavanová. Napsala mimo jiné i článek o tom, že v SSSR postavili neviditelná letadla o čtyřicet let dříve, než v USA objevili a ověřili technologii stealth. Postavili letadlo potažené celofánem. Skutečně takovou kravinu v roce 1935 postavili. Jmenovala se Kozlov PS. Kdyby ta věc fungovala, představa, že vidím letět motor a za ním na židli sedí chrabrý letec a jinak kde nic tu nic, mě uchvátila. Kam se hrabe F-117! Jenže Libuška, která neměla představu, jak to letadlo mohlo vypadat, napsala nezapomenutelnou větu: „Když nahodili motor, letadlo zmizelo!“ My jsme to v práci komentovali, že jim asi malinko tekl olej do válců…

Podle knihy „Soviet X planes“ postavili Rusové takových šíleností víc. Po internetu kolují obrázky letadel Kalinin, která měla na sobě namontovány dělové věže z křižníku nebo z tanku. Taková hovadnost samozřejmě nikdy nelétala. Jediný Kalinin, který létal, byl Kalinin K-7, čtyř motorový, později šestimotorový bombardér. Toto monstrum létalo nízko a pomalu, nakonec konstruktéra zavřeli a bylo po žížalkách.

Z poválečné experimentální tvorby vynikal Jakovlev Jak 1000. I když byl Jakovlev známý svými úzkými kontakty na všemocného Beriju, nedonutil zkušebního pilota, aby s tím po několika skocích na dráze letěl.

Na závěr v rámci vzpomínek na měsíc zostřeného přátelství bych si dovolil připomenout neskutečnou knihu „Vynalezeno v Rusku“, kde bylo krom jiného popisované i první letadlo těžší vzduchu, které skutečně „letělo“ - letadlo admirála Možajského. Letadlo bylo poháněno parním strojem, kde geniální konstruktér Možajskij použil kondenzátor z dutých trubek(!) a tím výrazně odlehčil jeho kontrukci. To, že stroj skutečně letěl, dokazují dobové rytiny! Profesor Ing. Krajina k tomu dodával: „Tak by letěla i lokomotiva!“

Neuštvěte se před vánoci! A buďte veselé mysli!