Dnešní dění mi připomíná starý vtip z dob bolševika: Pán zvrací na Václaváku, přijde k němu druhý a povídá: „Máte pravdu, souhlasím s vámi!“

Nečtu Babišnoviny a nekoukám se na zprávy v TV Barrandov, a právě proto mám pocit jako ten zvracející pán. A tak když je chvilkami krásné jaro, si nebudu kazit den a ani vám ho nebudu kazit, nezasloužíte si to.

Jsem stár a stáří se u mne vyznačuje tím, že mě občas něco bolí, vlastně skoro furt (česky stále). Ranní vstávání je spíš exhumace než radostné vyskočení do nového dne. Ani v televizi propagované sušenky mi nepomůžou! Abych dostal dobrou náladu, představím si, jak vedle mne leží mladá milenka, což je dnes móda, a já s hekáním vstávám a pomalu a v předklonu odcházím na toaletu a na ranní hygienu. Cestou chodbou se narovnávám a do koupelny už napochoduji docela rovně. Pak se vrátím do ložnice a ona zašveholí: „Pojď ke mně, miláčku!“ A bude vztahovat ke mně alabastrové ručky a bude ode mne vyžadovat jisté erotické výkony. Netuším, jak to staří majitelé sexy mozků dělají, a snad jim to ani nezávidím. Já mám místo erotiky chtivé mladice noční vstávání k letadlu a než dojedu na letiště, tak se záda vzpamatují a kluci, kteří nakládají letadlo, po mně sice chtějí různé věci, například abych jim rozsvítil nákladový prostor, ale pokud se pamatuji, sex to nebyl nikdy ...

Ano, měli jsme v práci 4% kolegu. Jen jednoho. Ten se vyznačoval tím, že nás různě otlapkával. Když jsem mu řekl: „Hele, nejsi ňákej přihřátej?“ Odpověděl: „Co přihřátej, já hořím!“ Také jednou mi vjel rukou do vlasů a povídal: „Udělej si s těma vlasama něco, třeba trvču!“ Netušil jsem, co to „trvča“ je, a tak jsem si ji neudělal a nechal jsem se ostříhat. Nakonec ho vyhodili, ne proto, že měl jinou sexuální orientaci než my, ale protože vykrádal skříňky a to se neodpouští. Zaměstnání, kde se člověk zašpiní , zmokne nebo naopak je na slunečním žáru, zrovna takové jedince nepřitahuje.

Mezi stevardy je to naopak téměř standard. Byl bych nerad, aby to vypadalo, že proti těmto lidem něco mám, musím říct, že dokud mě neomezují, tak je mi jedno, jakou mají orientaci. Naopak jsem zažil v Torontu jednu skvělou příhodu se 4% klukem. Ráno před odletem jsem chtěl koupit v oblíbeném krámě Dollarama bráchanci nějakou ptákovinu. Doslova ptákovinu, protože posledně jsem mu koupil sošku ptáčka, který byl jako „živý“, ale zloděj, který ho chtěl ze zahrady ukrást, ho rozbil, protože ho Todor přilepil vteřiňákem ke kameni nad jezírkem. Pavel se ke mně připojil. Je to bezvadný kluk a je s ním ohromná legrace. A tak jsme šli ranním Torontem a on stejně jako já chtěl v té „luxusní“ prodejně koupit nějakou totální ptákovinu a někoho tím potěšit.

V prodejně se k nám přidala jedna úplně pitomá letuška se svým hochem, který byl údajně trenérem jakéhosi bojového umění. Oba byli silně alternativní, o to víc ale prudili. On uměl jen česky a sprostě a ona, krom toho, že byla děsivého vzhledu, byla i děsivého rozumu. S teploušem se přeci nebudou bavit, a tak se pověsili na mě a neustále mleli o tom, jak by ty teplouše všechny pověsili. Snažil jsem se jim vysvětlit, že proti nim nic nemám, ale oni neustále mleli svou a řvali na celý krám. Zachránil mě Pavel, ač normálně mluvil jako chlap, vynořil se mezi regály a začal teploušským hlasem na mě pokřikovat: „Honoušku, podívej se, jakého krásného ptáčka jsem ti tady našel, a podívej, ta roztomilá žabička, ta je k zulíbání, viď?“ Táhl sošky ptáčka a žáby s hrabičkami a při tom roztomile poskakoval. „Pojď, už máme všechno, že ano?“ Byl jsem vyvalený víc než ti alternativci. Ale výsledek se dostavil téměř okamžitě. Zmizeli jak pára nad hrncem. Pavel už zase normálním hlasem se mě zeptal, jestli to opravdu chci, že v polici se soškami opravdu nic blbějšího nemají. Koupil jsem to a bráchanec byl opravdu potěšen a roztomilého ptáčka má dodnes a ségra má také žabičku.

Seděli jsme s Pavlem potom v kavárně a užívali jsme si ranní kávu. „Nezlobíš se Honzo, že jsem tam tak vyváděl? Poslouchal jsem je, jak tě prudili, to se nedalo přeslechnut, tak jsem tam musel vtrhnout, stejně to bylo kvůli mně.“ „Pavle, naopak! Skvěle to zafungovalo. Máme od nich pokoj a můžeme si teď tady užívat posledního kanadského rána.“ Když jsem to potom vyprávěl v hotelu Zuzaně, která pakovala kufry, tak se mohla potrhat smíchy. Oba dva bojovníci za čistotu sexuálního vyznání si mě naštěstí po celý dlouhý let do Evropy nevšimli. Dnes, když potkám Pavla na nějakém mém autorském čtení nebo jen tak v hospodě, neopomene poznamenat cosi o „roztomilém ptáčkovi“. Pavel díky státnicím z několika jazyků už nelétá a já jsem také u jiné společnosti. Věřím, že ti alternativci tam jsou stále, čert je vem.

Odjíždím do Hradce Králové do továrny TL Ultralight, abych obhlédl, co by se tam dalo natočit pro seriál o letadlech. A záda mě přestávají bolet!