Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 307
Několik z vás mi vyčinilo, že se neustále navážím do koncernových zázraků. Přitom vy je máte a jste s nimi velmi spokojeni. A proč ne? Já jsem nikdy nepsal, že tato auta jsou špatná. Protože nad kvalitou výroby bdí koncern, věřím, že to jsou i kvalitní auta. Nic na tom nemění fakt, že když mi v práci sebrali Peugeota a dali mi Fabii, jsem se neustále mlátil do hlavy, proto jsem na to auto zanevřel a nechtěl bych ho ani zadarmo. Fóbie není vůz pro mne! Ale věřím tomu, že ty tisíce lidí, kteří si ji koupily, jsou s ní spokojeny. Já tvrdím, že krysy a škodovka mně do baráku nesmí. Ale opět to nic nevypovídá o kvalitě těchto vozů, je to jen můj vlastní, nicotný názor. Mám za to, že s koncernovými zázraky se to má stejně jako s německou kuchyní: nasytí, ale nenadchne.
Můj kamarád Tomáš tvrdí, že stříbrná Octavia a stříbrný Passat, případně Audi není značka, ale diagnoza. Proč? Spočítejte si, kolik aut s běsnými řidiči, kteří vás natlačí do škarpy, kteří předjíždějí na zákazu předjíždění, prostě ti, kteří jezdí jako prasata, mají tato auta (a dost často s úžasnými čísly, aby bylo vidět, že patří mezi vyvolené)! Jsem na na silnici téměř každý den a tento úkaz sleduji. Z dlouhodobého výzkumu mi vyšlo, že 80 % magorů má právě výše zmíněné vozy. Opět, nemá to nic společného s kvalitou těch aut, ale se softwarem, který sedí za volantem. Nevím, co majitele těchto stříbrných „sršňů“ vede k tomu, že jsou přesvědčení, že mají něco extra.
Abych se nevztekal jen nad koncernovými zázraky. V posledním čísle časopisu Automobil Revue, mimochodem jednom z mála kvalitních motoristických časopisů v češtině, jsem se četl o novém Fordu Mondeo. Protože v USA jezdí již dva roky a moc se mi líbí, byl jsem zvědavý na evropskou verzi. A dočetl jsem se neuvěřitelné: tento automobil vážící 2500 kg pohání litrový tříválec! Je sice vyhnaný práškama až na 125 koní, ale při 6000 otáčkách! Je to jako dát motor z mopeda do harleye! Otáčky jak pila - a stejně tolik asi ten motor vydrží. Koukal jsem na americkou verzi, která se jmenuje Fusion, a ta má jako standardní motor dvoulitr. To je jiné kafe! S motorem, který funguje až při 6000 otáčkách, bych se asi bál předjíždět. Takže nejenom koncernové zázraky. Američané tvrdí, že objem ničím nenahradíš, proto pětilitrové vé osmičky jezdí na Kubě bez problémů a bez závad od padesátých let. Litrový tříválec s otáčkami jako pila odejde za pár let. Netuším, co Forda vedlo k takovému šílenství.
Jak tak jezdím po světě, musím říct, že nejhorší řidiči jsou v naší kotlině. Naprší a dálnice, ba i okresky jsou ucpány havarovanými auty. Neúcta k zákonům, naprostá absence policie na silnicích vede zakomplexované šílence, aby se na silinicích chovali jako hovada. A když člověk vidí, kterak si panstvo na silnicích může dělat, co chce, svádí to ty, kteří si myslí, že pro ně zákony neplatí, k tomu, že pokouší zákony fyzikální. Ale ty kupodivu platí pro všechny a je jedno, jestli má kamaráda Pepu nebo Frantu. Když soudruh voják Tvrdík přistál v noci se služebním BMW na svodidlech u Starého letiště, jel jsem kolem a zastavil jsem, abych se vrávorajícího prezidenta ČSA zeptal, jestli něco nepotřebuje. Vedle něj stál zcela zdemolovaný bavorák za několik miliónů. Zcela opilý blábolil, že už klukům volal, že je OK. Kluky asi myslel podřízené kamaráda Grosse, tehdejšího ministra vnitra, kamaráda od Barkové. Celá věc se vyřešila domluvou! A takových excesů by se dalo jmenovat víc. Jak pak mají mít řidiči úctu k zákonům? Notabene když potkáte na silnicích spíš bílého slona než policajty. A zase na druhou stranu se policajtům ani nedivím, že na to kašlou, protože když se čirou náhodou rozhodnou někoho chytit pro riskantní jízdu, opilost či drogy, je to nějaký kamarád či přímo nějaká hlava pomazaná a oni dostanou příkaz, aby na celou věc zapomněli. Takže je jednodušší chytat před super-hyper a kontrolovat lékárničky, to je bez rizika. A bez práce.
Schválně na dálnicích v USA počítám, kolik na trase, kterou jedeme, potkáme policajtů. Na třech stech mílích je to kolem deseti hlídek! A ve městech je to ještě hustější. Tady během 480 kilometrů nenarazíte na policajty ani náhodou. Maximálně když čutálisti mají nějaké jamboree, má naše čacká policie manévry. A platíme to všechno my ze svých daní. Nikoliv kluby, které za hochy se zlatýma nožičkama platí milióny, ale na ochranu stadiónů jim už jaksi nezbývá. Řeknete, že to je pořádková policie a ne dopraváci, ale kde sakra je ta dopravní policie? Jenom jejich přítomnost v autech nutí člověka zkontrolovat polohu ručičky tachometru.
Musím říct, že těch čtyřicet let, co řídím, mě policie pokutovala třikrát a musím spravedlivě uznat, že byla v právu, byla to moje chyba: předjížděl jsem na Votičáku, kde jsou dvě plné čáry, projel jsem zákazem vjezdu a v obci jsem jel rychle, neb jsem si myslel, že jsem již na volné silnici. Nikdy jsem nediskutoval, věděl jsem, že jsou v právu. Blbec jsem byl já. Na druhou stranu kdykoliv jedu kolem Votic, vzpomenu si na toho policajta, jak mě nutil dvakrát spočítat pokutové bločky. To bylo velmi výchovné a já vím, že bych takovou blbost už nikdy neudělal. Takových policajtů kdyby bylo na silnicích víc!