3.5.2024 | Svátek má Alexej


Diskuse k článku

Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 307

Několik z vás mi vyčinilo, že se neustále navážím do koncernových zázraků. Přitom vy je máte a jste s nimi velmi spokojeni. A proč ne? Já jsem nikdy nepsal, že tato auta jsou špatná. Protože nad kvalitou výroby bdí koncern, věřím, že to jsou i kvalitní auta.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
I. Hendrych 20.1.2015 17:48

Koncern...

Musím souhlasit s autorem v názoru na tzv. koncernová vozidla...

měli jsme Felicie i Golfa. Felicie je nula, Golf dobré a poctivě udělané auto, jenže nemá čím člověka nadchnout. Hlavně motory koncernových aut jsou neslané nemastné aniž by tedy urazily.

A hlavně co se prostoru ve vozidlech samotných týká, tak osobně nerad sedím na zemi s koleny pod bradou případně s hlavou ohnutou o strop. Platí bez vyjímky pro všechna koncernová osobní auta včetně sesterské BMW. Dále platí, že všechna tato vozidla mají ve srovnání s konkurencí stejné třídy , zároveň menší vnitřní prostor pro posádku.

B. Hamáček 20.1.2015 7:30

K výčtu

K výčtu vozů na diagnosu bych ještě přiřadil černá BMW .

V. Kolman 20.1.2015 0:48

O JEDNOM DOBRÉM POLICAJTOVI.....

na kterého do smrti nezapomenu. Jako mladý kluk jsem jel na svém (tehdy novém) "závodním" Favoritu (psal se rok 1957) po výpadovce na Slapy. Aby se mi lépe jelo, dojel jsem ne moc rychle jedoucí náklaďák, který mě předtím předjel a jel těsně za ním. Rozrážel mi vzduch a mě se jelo nádherně. Moje radost ale netrvala dlouho. Náklaďák zastavil policajt a já (který jsem přes korbu policajta neviděl) jsem zastavil také a čekal, až se náklaďák zase rozjede.

       Policajt náklaďák pustil dál, ale mě otcovsky (měl na to věk) vysvětlil, že náklaďák má přece jenom lepší brzdy nežli můj milovaný Favorit a kdyby řidič náklaďáku musel nečekaně prudce zabrzdit, tak že si o jeho zadní sajtnu rozbiju hubu. No - a po této rozumné a v klidu vedené domluvě mě pustil BEZ POKUTY a nějakého bububu dále. Uznal jsem, že má naprostou pravdu, poděkoval jsem mu a jel dále.

       Na spousty policajtů, kteří mě právem (to většinou), či neprávem (opravdu zřídkakdy) dávali za různé přestupky pokuty, jsem po pár kilometrech zapomněl. Ale na tohoto, o kterém jsem psal - na toho budu do své smrti v dobrém vzpomínat. Kéž by takových policistů bylo více. 

P.S. - Toho stařičkého červeného Favorita mám dodnes a občas si na něm vyjedu po turistických stezkách do přírody.