Pražský magistrát hodlá zakázat buřtostánky na Václaváku. Protože jsem opečené knaky miloval, měl bych být zásadně proti tomu. V devadesátých létech začaly mizet v Praze typické žlutočervené dřevěné stánky, které byly za léta nakonzervovány olejem z pečených buřtů. Nahradily je moderní stánky, které nabízí kde co, jenom ne špekáčky - místo šesti korun nabízí cosi, čemu říkají klobása a stojí to šedesát korun. Vlastně "kjelbasy", protože Václavák opanovala ruská mafie. Zmalované rusky ne nepodobné Marfušce nabízely lámanou češtinou gámburgery íli kjelbasy. Za uplynulá léta se česky více-méně naučily, ale špekáčky jsou definitivně fuč.

Buřtostánky byly skutečným fenoménem. Byl to náš záchytný bod, když jsme se rozjížděli do svých domovů po plesech nebo koncertech. Všichni jsme měli strašný hlad, protože v Lucerně buď jídlo nebylo vůbec, nebo bylo předražené, a proč utrácet za jídlo, když to málo,co jsme měli, se dalo zkapalnit! A tak plesy končily u buřtostánků. Mám dojem,že každý z nás si pokapal košili omastkem, který vystříkl z nakousnutého buřtu. To patřilo k folklóru. Hořčici měli stánkaři v porcelánových zásobnících s pumpídem (spisovně: dávkovač). Na tomto úžasném pětilitrovém bílém válci z první republiky(!) byl nápis: Piringova hořčice. K tomu jsme měli kelímkáč, půllitr piva v papírovém povoskovaném kelímku. Někdy se výrobci tak docela nepovedlo máčení kelímku do vosku a na hraně, odkud se pilo, byly zaschlé kapky vosku,které jsme konzumovali s pivem. Dnes by to asi s hygieniky praštilo. V době naší uhrovitosti to patřilo k povinnému rituálu. Naštěstí naše finanční hotovost po plese stačila akorát tak na ten jeden knak a jedno pivo.

Když jsem začal jezdit autobusem na letiště na ranní směnu, stánek na Kulaťáku (Vítězné náměstí) byl ještě zavřený a okýnkem byl vidět ohromný pekáč plný ztuhlého, totálně "vyjetého" oleje a kolem stánku se na hony šířil nezaměnitelný smrad přepáleného tuku. Vypadalo to fakt nechutně. Ale co naplat, večer, když jsme jeli opačným směrem, museli jsme si tento jed dát. Říkali jsme tomu rakoviňák. Bylo to nezdravé, ale bylo to sakra dobré! Když nám dala aerolinka zbohatnout, tj. dostávali jsme nějaké peníze, někdy jsme zůstali u stánku déle a pivo prokládali rumem - jak jsme tehdy říkávali: Radost, Úsměv, Mládí. Tyto "prodloužené" jsme nazývali "výrobní porady" a na stojáka jsme vyřešili nejenom problémy aerolinií, ale když se zadařilo, tak i celého světa.

Základní buřtostánek, čili matka všech buřtostánků, byl v zahradě hospody Na Špejchaře. To byla po půlnoci taková intelektuální enkláva. Tam chodila celá bluesová generace z Hanspaulky, Tesaříci, Ivan Hlas, Petar Introvič, Pavel Kopta, Richard Dvořák a další muzikanti a zpěváci. Národní dědictví, ani Božský, ani další umělci, které soudruh Müller pověřil, aby lidu obecnému kulturu šířili, tam nechodili. Tam chodili jenom skutečně skvělí muzikanti a zpěváci a spisovatelé a básníci. Začínající novinář a spisovatel Doležal se tam po půlnoci křečovitě držel trubkového stolku, který byl politý pivem a pokydaný hořčicí a tukem z buřtů. Kdyby se byl pustil, gravitace by zvítězila a alkohol by s ním mrštil na zem, která díky tomu, že se na ní neustále někdo válel, byla celkem čistá. Když potom v noční dvaadvacítce člověk viděl jedince, jak má na ováleném kabátě nalepené vajgly, bylo jasné, že byl členem "uklízecí čety" ze Špejcharu. Tato hospoda tvořila hraniční kámen mezi Letnou, Dejvicemi a Bubenčí. Pan docent Skála by si na nás mohl udělat disertační práci. Hospoda již bohužel neexistuje. Toto centrum sociální inteligence zlikvidovali nějací pochybní pánbíčkáři z USA. Mám za to, že když jim to majitel střelil, musel se Bůh koukat někam jinam. Protože by jinak musel toho blba, co je vede, jedinou ránou blesku rozpůlit ve dví a hospodu by zachoval. Protože, jak tvrdí křesťané, Bůh je nanejvíš spravedlivý, a tak by si jistě přál, aby v této božské zahradě vyrůstaly další generace básníků, muzikantů a filosofů. A jistě by nedopustil, aby byla prostým ovečkám odepřena božská mana v podobě opečených buřtů a piva.

Tak jako ve středu města ruská mafie prodává předražené cosi na bázi buřtů, tak nám Američani sebrali jménem lásky k Bohu stánek na Špejchaře. Aby se všichni do pekla propadli!