V diskusích o tzv. „homosexuálním manželství“, ať už v parlamentu nebo v médiích, se operuje s tímto pojmem téměř výhradně jen v tom smyslu, zda onen institut má být uzákoněn či nikoliv. Přitom jak jeho zastáncům, tak bohužel i jeho odpůrcům jaksi uniká, že je to pojem zcela nesmyslný, neboť samo slovo manželství vždycky znamenalo svazek muže a ženy, tedy svazek heterosexuální a žádný jiný. Co je heterosexuální, nemůže být současně homosexuální – stejnopohlavní manželství je oxymóron neboli protimluv, stejně jako kulatý čtverec. Buďto je to kulaté, a pak to není čtverec, nebo je to čtverec, a pak to nemůže být kulaté. V debatě o povýšení homosexuálního svazku na manželství se však klidně mluví o kulatých čtvercích, jako by to bylo něco docela dobře možného, jen je tomu třeba získat požehnání zákonodárců.

Každému právníkovi, který by k tomu kývl, by měl být okamžitě odebrán právnický diplom, protože nemá zjevně ani základní ponětí o logice: jestliže A je různé od B, nemůže být A současně rovno B. Rovnost a různost se navzájem vylučují.

Nedá se už asi s jistotou dopátrat, kdo první použil to nesmyslné slovní spojení, ale faktem je, že se v našem slovníku zabydlilo natolik, že se nad ním nikdo ani nepozastaví. To je velmi na pováženou. Jestliže o něčem, co existovat nemůže, začneme mluvit tak, jako by to existovat mohlo, stvořili jsme už ve skutečnosti novou entitu, byť chimérickou, které pouze chybí oficiální uznání. Nu, a v dnešní honbě za pokrokem není vyloučeno, že progresivističtí aktivisté zvítězí a té chiméře se oficiálního uznání nakonec dostane, jak se už v řadě zemí stalo. Jaký to bude mít důsledek? Takový, že původní smysl slova „manželství“ bude vymazán, anulován, zrušen. Budeme sice dál mluvit o čtverci, ale čtverec už to nebude, neboť jsme ho nahradili čímsi kulatým. Nakonec bude těžké domluvit se vůbec, neboť nikdo si už nebude jistý, o čem že to vlastně mluvíme. Svazek dvou osob jakéhokoli pohlaví? A proč vlastně jen dvou?

Napadá mě v té souvislosti analogie z oblasti techniky. Za mého dětství byly zdrojem světla v domácnostech žárovky. Ten název byl velmi výstižný, protože světlo bylo vydáváno vláknem rozžhaveným do bílého žáru. Nebylo to hospodárné, protože více energie se proměnilo v nežádoucí teplo než v žádoucí světlo. Proto se později začaly žárovky nahrazovat zářivkami, které už nesvítily žárem, ale výbojem v plynné náplni zářivkové trubice. Zářivky byly nakonec vytlačeny ještě úspornějšími svítivými diodami (LED), které umožnily vrátit se ke klasickému hruškovému tvaru někdejších žárovek, a tak se jim říká „LED žárovky“, ačkoli žádný žár neprodukují. Protože jsou o tolik úspornější ve spotřebě proudu, byla výroba žárovek nakonec v celé EU úředně zastavena. Přesto si je dodnes můžete koupit, jenže se jim už neříká žárovka, nýbrž tepelný zdroj. Název žárovka zůstal vyhrazen LED zdrojům, přestože jim vůbec nepřísluší; výstižnější a náležitější by byla svítivka. Máme teď tedy žárovky, které se tak už nejmenují, a LED žárovky, které vůbec nejsou žárovkami. Zmatek nad zmatek.

Ale zpátky k té chiméře, jež si chce hrát na manželství a zatemňuje původní význam toho slova. Potírejme ten nesmyl všude, kde se s ním setkáme, nenechme si vnutit kulaté čtverce. Jazyk je projevem myšlení a zmatený jazyk je projevem zmateného myšlení. Homosexuální manželství je produktem zmateného myšlení a ideologické zaslepenosti, člověk jen trochu soudný by to neměl ani vyslovit. Je to novořeč, jejíž funkci nám objasnil už Aldous Huxley: znásilnění jazyka je vždy průvodním znakem zotročení člověka.