24.10.2020 | Svátek má Nina


VZPOMÍNKA: Země krásných známek

20.12.2019

Pamatuji si dobře, jaká to bývala radostná událost, když se dostavil do domu pošťák. Listonoši byli zpravidla čiperní a přívětiví lidé, kteří dovedli s adresátem i vesele pohovořit. Po ulici se se pohybovali svižnými kroky s brašnou nezdravě zavěšenou přes rameno, výjimečně si vypomáhali jízdou na kole. Větší balíky přivážel modrý vůz tažený koňmi.

Když pošťák odešel, zůstaly po něm zásilky: koresponďáky, pohledy, dopisy a menší balíčky, skoro výhradně od příbuzných a známých. Úřední psaní bylo velkou výjimkou. Lidé bez mobilů a internetu si psali často, od babičky z Plzně jsme dostávali obšírný dopis aspoň jednou týdně, než nakonec přijela do Prahy vlakem skoro zadarmo, protože byla vdovou po strojvůdci. (V kupé vždycky všechny cestující vyzpovídala a jejich osudy nám pak po příjezdu vyprávěla.)

Každý balík vypadal trochu jinak, lidé si je zhotovovali sami z všelijakých krabic, balicího papíru a motouzu. Některý vyhlížel tak uboze, že na poště dělali drahoty. Posílalo se v nich všechno možné, i potraviny, které pak mohly zapáchat a prosakovat. Koresponďáky sloužily k rychlým vzkazům, pohledy přály k svátkům nebo oznamovaly, že je někdo na výletě. Odesilatel se takto zároveň i chlubil. Dopisy přicházely v bílých obálkách, jen psaní putující leteckou poštou ze západní Evropy či Ameriky okouzlovala barevnými proužky. Byl to závan báječné a nedostupné ciziny.

Všechny tyto zásilky byly polepeny poštovními známkami. Ty naše byly velmi rozmanité a většinou i krásné. Jestli jsme za komunistů aspoň v něčem vynikali, bylo to ve známkách. Pár jich sice bylo poznamenáno bolševickou propagandou, ale většinou zpodobňovaly nejrůznější oblasti a náměty – přírodu, historii, památky, vynálezy, osobnosti, události, výtvarná díla… Hezké bylo i dlouhé slovo Československo, v němž chyběla zmínka o socialismu. Známkám se u nás věnovali přední grafici a umělci. Ti dovedli vždycky překvapit něčím novým, jednotlivými známkami i sériemi, a neodbývali ani údaj, kolik známka stojí (většinou 30 nebo 60 halířů). Totalitní režim jim do práce kupodivu nezasahoval, soudruzi se spokojili tím, že jim tvůrci připomněli pár jejich sjezdů a výročí. V některých trafikách si lidé mohli i vybrat, protože o podobiznu Husáka, kontrastující s přátelskými řádky na pohlednici, nikdo nestál. Cizinci naše známky obdivovali, ty však svou pestrostí barev, témat i uměleckého stylu mohly u nich vzbuzovat mylný dojem, že žijeme ve šťastné zemi.

Tak jako mnoho jiných kluků i já a můj bratr jsme známky sbírali a zastrkávali je do alba. Buď jsme je získávali výměnou, nebo je odlepovali z obálek a pohlednic nad párou. Ty nejobyčejnější zobrazovaly potentáty – od Franze Josefa přes Masaryka a Hitlera až po komunistické prezidenty. (Největší fešák byl Novotný.) Československých známek však bylo tolik, že jsme se brzy začali věnovat jen známkám z ciziny. Snažili jsme se mít v albu zastoupen co největší počet států, největší úctu jsme chovali k západní Evropě a Severní Americe.

Známky ze států Varšavské smlouvy už nás tolik nevzrušovaly. Vypadaly ostatně méně zajímavě, snad jen Maďaři, podobně jako my, výtvarnou stránku nezanedbávali. Jednou přinesla naše ruštinářka do třídy štos dopisů a přikázala nám dopisovat si se sovětskými pionýry. Já jsem místo Rusa vyfasoval Ukrajince z města Záporoží. Napsal mi toto:

Zdravstvuj neizvestnyj drug! Meňá zavůt Vova Olejnik. Ja sabiraju poštovie marky. Ty tóže sabiraješ poštovie marky? Ja chaču s taboj obmeňát poštovie marky…

Poslal jsem mu tedy několik našich pěkných známek. Dlouho se nedělo nic, pak došla divná obálka s pěti ušmudlanými známkami se srpem a kladivem, všechny na jedno brdo. Okamžitě jsem této nejapné družby zanechal.

Od té doby se mnoho změnilo. Dnes už lidé neusedávají ke stolu, aby všechno pěkně vypsali. Něco hbitě naťukají prstíkem a okamžitě to pošlou do éteru. Úřední obálky ve schránce potěší málokoho, aspoň že ty barevné pohlednice z dovolené ještě někdy docházejí. Známky se už tolik nepotřebují, proto se jich tiskne méně. I nadále jsou pěkné, těžko se však smiřují s faktem, že na některých jsou číslice nahrazeny velkým písmenem. Číselné údaje v korunách jsou nyní mnohem vyšší, halíře nenávratně zmizely.

Z udržení výtvarné úrovně našich známek mají radost především dospělí filatelisté, dnešní kluci už mají jiné zájmy. Vývoj nelze zastavit.

Regner-povídky

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.



Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu
Hledáte zdravou svačinku? Sáhněte po kapsičce od Sunaru, která je komplet BIO včetně obalu

Když se řekne Sunar, co se vám jako první vybaví? Chutné sušené mléko? Není se čemu divit. Sunar a jeho kojenecká výživa tu je pro naše miminka už...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.