Poslední z nejslavnějších poválečných hokejistů

„Na Bóžu,“ se od začátku šedesátých let spiklenecky přiťukávalo v pražském hostinci U Zpěváčků vzadu u velkého stolu, kolem něhož se scházeli studenti architektury Vlado Milunič, Zdeněk Ziegler, Pavel Bobek a Jan Kaplický. Chodili tam i básníci, začínající spisovatelé a samozřejmě řada krásných holek, většinou studentek z Umprum a filozofie.

Tajemný Bóža, na kterého se připíjelo, byl hokejový brankář Ing. Bohumil Modrý, který v roce 1963 zemřel na následky pětiletého vězení v uranových dolech: odsouzen byl ve vykonstruovaném procesu na 15 let za špionáž a velezradu. Na Bóžu a další hokejisty se připíjelo U Zpěváčků i proto, že většina z hvězdné sestavy dvojnásobných mistrů světa byla zatčena v roce 1950 v nedalekém hostinci U Herclíků v Pštrossově ulici 24, který už v té době neexistoval. Byla to hlavně herecká hospoda Národního divadla, kde se hokejisté tehdy sešli, aby zapíjeli zakázaný odjezd na mistrovství světa do Londýna.

Slavný byl Bóža Modrý hlavně proto, že byl považován za nejlepšího brankáře v Evropě: jako člen národního týmu získal dvakrát titul mistra světa v letech 1947 a 1949 a ze Zimních olympijských her v roce 1948 přivezl stříbrnou medaili. Dostal od Američanů nabídku, aby hrál v NHL. Spolu s ním bylo tehdy odsouzeno dalších deset hráčů z vítězného týmu, mezi kterými byl i Augustin Bubník, který jako poslední z této sestavy odešel do hokejového nebe v osmaosmdesáti letech v úterý 18. dubna 2017. Těsně před smrtí prohlásil, že se těší, že se zase v nebi setká s celou tehdejší hokejovou sestavou, kam patřili například hokejisté Stanislav Konopásek, Ladislav Troják, Jaroslav Drobný, Václav Roziňák a Vladimír Bouzek.

Augustin Bubník

Bubník ve stejném procesu jako Bóža Modrý dostal 14 let. Později to komentoval slovy: „Nejdříve jsme byli nejslavnější lidé celého národa, pak největší vyvrhelové.“ Ve vězení pracoval stejně jako Bóža Modrý v uranových dolech, stal se vedoucím party rychlopřekopů a i po práci se snažil udržovat v kondici: po šichtě mohli hrát házenou, basketbal. Krátce před propuštěním si mohli dokonce v táboře postavit hokejové hřiště.

Po pěti letech dostali od prezidenta Antonína Zápotockého milost. Chvíli ještě hrál závodně hokej, ale po těžkém zranění páteře v roce 1962 musel předčasně ukončit kariéru a stal se trenérem. V letech 1966 až 1969 vedl finskou reprezentaci, a stal se tak prvním Čechem, který koučoval zahraniční reprezentační tým. Ve Finsku si získal velké uznání a v roce 2003 byl uveden do finské hokejové Síně slávy. Do české vstoupil až o pět let později. Ale někdy na začátku sedmdesátých let si U Zpěváčků s námi připil na Bóžu Modrého.

Pana Bubníka, který ve 176 prvoligových zápasech nastřílel 76 branek, tam přivedli kamarádi z recesistického družstva hokejistů Paleta vlasti, kterou založili absolventi AVU a FAMU. Tuším, že to byl buď Bedřich Dlouhý, nebo Karel Nepraš.

Psáno pro ČRo Plus