Už je to vědecky dokázaný!!!

Vědecké testy PISA, které organizuje úřad nad jiné slavný a důležitý, OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), prý zjistily alarmující skutečnost že celosvětová mládež až na naprosté výjimky blbne. Pardon, není dostatečně vzdělaná, neorientuje se v textu, neumí řešit předložené testy. Tu poslední větu bych rád "vypíchl".

Nejprve si však řekněme, že dle tvrzení archeologů mezi prvními egyptskými klínopisnými tabulkami byla nalezena jedna, kde si pisatel v době tak někdy kolem roku 2500 před Kristem, pokud mne neklame paměť, stěžoval, jak je dnešní mládež (tedy ta v době před cca 4500 lety) nevychovaná, nemravná, nevzdělaná a tak vůbec, zatímco my - tedy jejich otcové v době 4500 let mínus dvacet - jsme vzdělaní a chytří a slušní a vychovaní atd. atd. Mimochodem, údajně nestarší vyobrazení člověka na takové tabulce je pěkně hanbatý reliéf mladého muže, jak "pigluje" na stole položenou mladou dámu, která, kdo ví, možná byla i nezletilá! Jak tak leží na zádech, prsa skoro žádný! Ta na tom reliéfu. Že by první vyobrazení byla vlastně pedofilní čuňárna?! No, možný je všechno, že.

Vraťme se k dnešku. V oznámení a z výsledků tabulek, kde se dokazuje, že je mládež nevzdělaná až blbá, mne potěšila jen jedna věc, a to že podle těch testů jsou stejně negramotní naši sousedé Slováci, a že také Němci a Rakušani jsou na tom úplně blbě! To každého našince jistě potěší.

Jen mě tak napadá, protože osobně si nemyslím, že bychom my, Středoevropané, byli nějak mimořádně blbí a nevzdělaní, jestli to nebude v něčem jiném. Třeba v získávání informací, jak na tom to žactvo je.

Dovolím si coby bývalý pedagog přispět do silně rozvinuté diskuze. Zjistit, zda dotyčný žák-student či žákyně-studentka má v hlavě něco víc než piliny, bývá pro pedagoga dosti obtížné. Písemné práce jdou opsat, zadávající může být sám magor, německy zvaný "fachidiot", zkoušená studentka může mít zrovna menzes a když máte křeče v podbřišku a hormony řádí, tak toho moc nesvedete. Mými žáky byly osoby – odmítám označení "děti"- ve věku od 15 do 19 let. A tak vím, že mladý muž může mít takové sexuální puzení (sám se mylně domnívá, že je zamilován), že není schopen myslet na nic jiného než na tamto… čehož se mu přitom většinou krutě nedostává. Takže je frustrovaný. Tedy hormonálně zblblý.

I pokud je zkoušený ve formě, existují jedinci, jejichž vyjadřovací schopnost, přestože jsou výborně připraveni, je pouze na úrovni holých vět, případně slov "ano", "ne" a "ééééé". Jiné duté hlavy však dokáží mlít na jakékoliv téma tak dlouho, že po několika minutách sám zkoušející zapomene, na co se to vlastně původně ptal. Každý študák to přeci zná.

Navíc existují i jiné mimoverbální metody, jak vyvést zkoušejícího z konceptu a soustředění. Vkládání otázek do odpovědí, přecházení na jiná témata a podobně je celkem běžné. Dnes díky zmagořeným feministkám je navíc nutno zkoušet jiné pohlaví pokud možno "bezkontaktně", třeba při otevřených dveřích zkušebny atd. Moje osobní zkušenost říká něco naprosto jiného, ale vysvětlete to sexuálně zamindrákovaným a hysterickým genderistkám. Protože jsem učil v době, která je tak dávná, že je vše promlčeno, uvedu jen dva "veselé příběhy z natáčení", totiž ze školy. Kolegyně, mladá, éterická učitelka biologie tváří v tvář bandě obeďarovaných puberťáků, kteří byli ovšem o hlavu větší něž ona, trpěla jak zvíře. To když si zkoušený mládenec při vyvolání k tabuli ještě v lavici strčil zepředu do kalhot vycpaný váleček cca 25 x 7 cm a takto vylepšen se hrdě postavil k tabuli. Kolegyni jsem potměšile "litoval", ale jen do té doby, než si při zkoušení ze "strojů a zařízení" stoupla k tabuli žákyně Jana, o níž se jistě spolužákům v noci dost často zdály různé sny (doufám, že po 22. hodině!).

Janička vystoupala na stupínek, cudně se tváříc, v krátké minisukni a přiléhavém – skoro až moc přiléhavém - svetříku. U svetříku mi něco nehrálo, tehdy ty holky chodily bez podprsenek a v na tělo upnutých tričkách. Zbystřil jsem pozornost. Janinka se zakroutila před tabulí jak hlavní labuť od Čajkovského jezera a v tom jsem to uviděl. Uprostřed hrudi, tam kde se nejvíce špičatě zvedala dopředu, měla ta dívenka cudná, jistě že naprostou náhodou, rozepnutý knoflíček. A na mě - a předtím na celou třídu, jak se tak točila - jukalo hedvábné, ale rozhodně ne podvyživené ňadro.

Co jsem kladl za otázky, nevím, asi to bylo celkem jedno. Při třetí otázce, když se dívenka opět zavlnila k třídě, tak, aby bylo jasné že i kdybych byl slepý jak patrona, že vidím to, co chce, abych viděl, jsem se zmužil.

Silným a autoritativním hlasem jsem vydal pokyn: "Sakra, zapni si to." Ovšem už jak jsem to vyřkl, jsem slyšel, že ten hlas moc autoritativně nezní, a řev a chechot třídy plné puberťáků, mladších jen tak o deset let než já, mi signalizoval, že mě dostali.

Chápu tedy, že jakýsi pedagog vymyslel testy. Testy jsou úřední, vyrábí je odborníci, dneska už je dokonce hodnotí někde i počítač. Testy jsou bezvadné, jednoduché, spravedlivé a…a… ale dozvíte se z nich úplně kulový, zda ten žáček v hlavě něco má nebo ne.

Uvědomil jsme si to, když soudruzi z StB pověřili soudruhy z SNB – dopravní oddělení, v tomto případě Praha 8, aby sebrali chartistům řidičáky. Tím, že je budou pravidelně přezkušovat z dopravních předpisů, až je neudělají. A aby si nikdo nemohl stěžovat, budou se dělat testy. A tak jsme chodili na předvolání s paní Ritou Klímovou – bydlištěm též Praha 8 -pravidelně do Libně na dopravku. Tam nás nechali nejdřív vydusit a pak nám předložili dopravní testy. Když jsme je udělali, byli poněkud smutní, ale řidičáky vrátili a... pozvali nás za čtrnáct dní znovu. Dle zákona. Pak už jsem tam byl snad dvakrát měsíčně. Když souzi zjistili, že mám řidičák i na traktory, přidali tento druh testů. Pak přihodili testy pro řidiče dálkových kamionů – to se nějak tehdy jmenovalo. Když vyhrabali, že jsem na vojně jako záklaďák jezdil i s autobusem, zajásali, a přestože už ty papíry byl propadlé, dali mi testy pro autobusáky. Když jsem to vždycky úspěšně vyplnil, byli dost smutní. (Protože mi v té době sebrali techničák od auta a já jezdil s autem jednoho pána, co vstoupil do KSČ za války v odboji, a tak jim bylo dost blbý mu od toho auta sebrat papíry.)

Proč tuto historku starého zbrojnoše vyprávím. Jde totiž o ty vědecky a odborně vyrobené testy. Všechny tyhle testy jsou řešeny podle nějakého systému a algoritmu. Algoritmus je přesný návod či postup, kterým lze vyřešit daný typ úlohy. Jako jistý druh algoritmu se může chápat i např. kuchařský recept anebo jakýkoliv návod. Algoritmus neřeší jeden konkrétní problém (např. "jak spočítat 3x7"), ale obecnou třídu obdobných problémů. Má alespoň jeden výstup, veličinu, která je v požadovaném vztahu k zadaným vstupům, a tím tvoří odpověď na problém, který algoritmus řeší (algoritmus vede od zpracování hodnot k výstupu). Elementárnost řešení spočívá v tom, že se algoritmus skládá z konečného počtu jednoduchých (elementárních) kroků. Tolik Wikipedie.

Jakmile tedy pochopíte, třeba i intuitivně, jakým systémem je to složeno a jak jsou "řešeny otázky", nemůžete se splést. Chce to jen se nacvičit v řešení, třeba jako u křížovek viz "sibiřská řeka na dvě", "citoslovce úleku" atd., a je vyhráno.

Takže si myslím, že ty geniální dětičky, co tak bezva uspěly u testů OECD, nebyly tak chytré ani vzdělané, ale byly hlavně školené ve vyplňování testů. A také v psaní "esejů" o tématu, o kterém ví dotyčný z té které odborné oblasti naprostý kulový. Absolventům těchto škol jdou testy a referáty jak na drátku. Jinak většinou neumí nic.

Jak vypadá výsledek tohoto, z hlediska pedagogů a úředníků nejlehčí způsobu pseudozjišťování vědomostí, vidíme na naší euoramerické civilizaci jak na dlani. Jen jsme zavedli "moderní" způsoby výuky, vědomosti ověřovali testy a psaním esejů, stali jsme se z vítězů a světových hegemonů v roce 1945 dneska dekadentním, ekonomicky zoufalým a rozpadajícím se spolkem. Z historického hlediska je to neuvěřitelně rychlý sešup.

Kdo poslouchal Obamovo "Yes, we can", dnes konstatuje, že měl pravdu. Tento absolvent moderních studijních postupů a vítěz nad mnoha testy. My (tedy oni) můžou skutečně všechno. Podělat. Kdo sledoval v EU projev Barrosa o tom, jak "Europejsky Sojuz něrušimi" nikdy nezhyne a potlesk europoslanců nad návrhem "upevnění závěrů Lisabonské smlouvy", vidí na vlastní oči, kam vede vzdělání pomocí testů. Ta banda eurohujerů radostně jásá na palubě Titaniku absolutně netušíc, co se děje.

No ale našel jsem přeci jen jednu dobrou zprávu. Když naučíme naše děti dobře vyplňovat tyhle testy a ony zjistí, jak se takovéhle šílenosti tvoří, bude to možná k něčemu dobré. Jak napsala paní Radka Vačková v článku v LN 27. 9. 2011 v části Akademie: " Při pročítáni jednotlivých testů totiž mívám pocit že jejich podstatou je prokázat často jednoduché dovednosti na základě dosti složitých zadání... to se jim to může třeba v životě i hodit. Přinejmenším při čtení návodů."

Ale nepřehánějme to s nadšením. Nad těmi návody. Každý, kdo někdy dělal dopravní testy, ví, že kdyby se opravdu řídil "správnými řešeními", která předkládá autor testů, tak by na skutečné silnici nepřežil první dopravní víkend.

A že "vynikající" absolvování "testů" neznamená, že si dotyčný neplete plyn s brzdou a udrží auto aspoň nějakou dobu jet v přímém směru.