Covidovou pandemii sleduji dost pozorně od samého počátku. Bohužel jsem si nepoznamenal některá data, ale co si pamatuji, myslím, k této úvaze postačí.

Naštěstí ani já, ani nikdo z naší rodiny covidem neonemocněl. Jak se ale ukázalo v průběhu času, celá ta věc proměny epidemie v pandemii byla v důsledcích přeceňována, ač nelze popřít, že došlo k velkému počtu obětí na ten zapeklitý koronavirus. S tím ale pojí se i otázka, dnes už vcelku běžná, kolik z těch obětí mělo již rozbujelou některou z chorob, na které se rok co rok umírá. Nebo jejichž problémem byl vysoký věk. Nebudu se zmiňovat opět a opět o způsobech obrany lockdowny devastujícími mnoho oborů lidské činnosti i narušujícími školní vzdělávání apod. Přeskočím k přítomnosti, k dnešnímu řešení krize. Po sociálních vzdálenostech a rouškách, řešení vítané a zřejmě v mnoha případech účinné. Hlavně v prvních měsících pandemie.

V každé zemi, provincii stále trvající obrana proti covidu se řeší dle uvážení hodnostářů, politiků a odborníků v epidemiologii. To se zdá být jedině možné a správné. Ale nezdá se, že výsledek toho je znamenitý.

Nejzákladnějším způsobem ochrany od samého počátku (než budou vytvořeny vakcíny) bylo: hygiena, mytí rukou horkou vodou min. 20 vteřin, dodržování sociálních vzdáleností a roušky. Poznámka k vakcínám: na mysl může přijít otázka, zda by se covid neměl léčit, a sice léky proti malárii, jejichž účinnost byla potvrzena i pro covid. Zvoleno ale bylo očkování. A užití léků zakázáno, všemu kladnému mu navzdory. Nebyla nouze o větší i menší bezradnost hodnostářů, což může připomenout kratičké video s jednou osobou informující: Jak se chránit před covidem:

když nepomohou vzdálenosti, máme roušky,

když nepomohou roušky, máme vzdálenosti,

když nepomohou roušky a vzdálenosti, máme vakcínu.

Máme vakcínu, ale s nezaručenou dokonalou účinností.

A vakcíny vyrobeny a to hned několika firmami:

Pfizer-Moderna, AstraZeneca, Johnson-Johnson, Sputnik a vakcína čínské výroby. (To vše je každému známo, uvádím jen jako připomínku.)

Začaly milionové dodávky vakcín do mnoha zemí, začalo hromadné očkování... a vyskytly se nežádoucí reakce, v několik případech končící smrtí. A to u osob velmi různého věku, u mužů stejně jako u žen. Převážně ale mladších ročníků. Došlo k dočasnému zákazu užívání hlavně AstryZeneky. Vedlejší následky tromboza, u mladých pacientů srdeční horečka, jednoduše klasifikováno. Přibylo ale dalších problémů, nejtrapnějším je ten, že i očkovaný jedinec, a to ne jen jednou, ale i dvakrát, může být pozitivní. A takových případů už existují tisíce. Jakpak je to možné? Rozporuplná postava, dr. Anthony Fauci, nadále ztrácí respekt a věrohodnost svými nejednou protichůdnými výroky.

Dovolím si předpovědět, že problémů s vakcínami nebude ubývat, spíš naopak. Tajemstvím není, že všechny vakcíny jsou experimentálního typu. A již různost jejich aplikací může vzbuzovat nejasné pocity. Sdělení o tom, která vakcína je výborná, kterou používat dvakrát, jinou jen jednou (Johnson-Johnson, jestli se nemýlím) a pod.

Začíná se ukazovat, že očkování snad skutečně snižuje počet infikovaných osob a tím i obětí. Není ale dokázáno, že k podobnému trendu by došlo i bez vakcín, dílem zvětšující se imunity občanů, letním počasím a podobně. To ale nikdo nezjišťuje, je to také prakticky nemožné. Navzdory tomu stále trvají různá omezování a regulace v termínech se měnící, někdy co do logiky diskutabilní. Ale s rostoucím počtem očkovaných obyvatel dochází, pomalu, ale jistě na zavedení očkovacích průkazů a v některých zemích už zavedeny jsou (kupř.Rakousko), navzdory odporu části obyvatelstva, která o očkování neuvažuje. Výsledek zcela jednoznačný: obyvatelé, kteří z toho či onoho důvodu očkování odmítnou, stanou se bezprizorními občany druhé kategorie zbavenými mnoha ústavou zaručených práv práv! Bez průkazu zákaz vstupu do letadla, do divadla, kina, na sportovní stadion. Diskriminace zcela zjevná! V nejlepším případě jejich opakovaná testování! A že výsledky nejsou stoprocentně zaručené, je také dobře známo.

A již je zde problém možných variací konfliktů mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným - být očkován, anebo být zbaven místa. Ve Vancouveru vyšlo na celou stránku novin pojednání právníka v této věci plné protichůdností, slov jako kdyby, pokud, v případě, že.. a podobných kliček a komplikovaností. Přitom platí zcela logicky: nikdo z očkovaných nemůže vědět, zda by kdy covidem onemocněl. Stejně tak občan očkovaný nemůže vědět, zda by měl nebezpečnou reakci. Bylo i sděleno, že pro toho, kdo má všeobecně poškozenou imunitu, může být očkování nebezpečné. Myslím však, že to se před očkováním nezjišťuje.

Nedávno dosti slavný hráč profesionálního amerického fotbalu (NFL) Cole Beadsley odmítl dát se očkovat, a to i za cenu ztráty svého výdělku. Shrnul svůj postoj dokonale a lapidárně: proč bych si měl dát nohu do sádry, když není zlomená?. :

Zatím jsou zavedeny očkovací průkazy v Rakousku, možná v Německu a nepochybuji, že i v jiných evropských zemích. V dalších se o jejich zavedení stále intenzivněji uvažuje,navzdory slibům politiků, že k tomu nedojde. Ale co znamenají sliby politiků? Tímto způsobem dochází k rozdělení obyvatelstva, kdy jedna část (nepochybně menší, těch neočkovaných) je zbavena mnoha dnes tak často citovaných lidských práv. Výsledkem je, že šikanou budou postiženi ti, kteří covid neměli a nikdy by pozitivními nebyli. A tak dochází k problémům, které jsou jakýmsi apendixem ke způsobům ochrany a boje s čínským virem. Neexistuje ona baba, k níž je možno obrátit se o radu, jak se žertem říká. Jenomže do čeho se poměry vyvinou, nemusí se nijak žertu podobat...