Zatímco usilovně bojujeme proti klimatickým změnám v atmosféře, klima ve společnosti se nám rychle zhoršuje. Havel tomu v devadesátkách říkal blbá nálada (viz jeho projev k oběma komorám Parlamentu České republiky v Dvořákově síni pražského Rudolfina 9. prosince 1997).

Z dnešního pohledu se zdá, že za Havla bylo docela fajn. Teda až na ty červený saka a bílý fusekle, to jsme si mohli odpustit.

Dnes vedeme svatou válku proti covidu. Dali jsme do toho všechno, co jsme měli, a co nám chybělo, to jsme si půjčili. Zadlužili jsme se úplně nejvíc v historii, a přesto se zdá, že čím víc proti covidu bojujeme, tím víc posilujeme jeho vliv.

Vlády se snaží ochránit své občany. Dělají, co umí. Povolaly zdravotníky, zařídily zdravotní pomůcky a lůžkové kapacity, dávají dohromady data a zajišťují osvětu, nechají si radit od největších epidemiologických autorit, jenomže…

Biblická Kniha přísloví říká, že čím víc rádců, tím lepší vládnutí. Ne že by třeba naše vláda měla těch poradců málo, ale co je to platné, když šéfporadcem je STRACH. A strach je hrozně špatný rádce, protože neposiluje nás, ale našeho nepřítele.

Se samotnou existencí covid-19 nikdo na světě nic nenadělá. Ale jestli se z toho poděláme nebo ne, o tom přece rozhodujeme my. Jakmile se nám tahle možnost volby vytratí a budeme z toho podělaní všichni a napořád, tak jsme opravdu skončili a nemá smysl řešit cokoli přítomného nebo budoucího a můžeme to rovnou zabalit.

Co chci říct je, že všudypřítomný a usilovně šířený strach a obavy z možné nákazy nás ohrožují mnohem víc než covid samotný. To není nic nového, bylo to řečeno už mnohokrát. Co by bylo skutečně nové, kdybychom se začali chovat jinak než doposud, řekněme trochu důstojněji. A kdybychom konečně akceptovali fakt, že k životu patří i nějaké riziko. Někdy je malé, někdy větší, ale vždycky tady bude a nikdy nezmizí. A nic špatného to neznamená.

Jak říká psychoterapeut Scott Peck: „život je těžký, a proč by měl být jiný?“

Covid není vidět. Ani náš strach není vidět. Takže potřebujeme účinnou ochranu před neviditelnými nepřáteli. Nějaký mentální firewall, který by nás trvale chránil před strachem a panikou. Protože trvale zavirovaná mysl je to poslední, co bychom potřebovali, chceme-li se naučit klidně žít v dnešním neklidném světě.

Jak na to? Pro začátek doporučuju malý test: zkuste se celý týden důsledně vyhýbat jakékoli zmínce na téma covid-19. Doba dovolených je pro takový experiment ideální. Vyzkoušel jsem to a řeknu vám, že mě výsledek příjemně překvapil. Čas ušetřený sledováním zpráv a četbou článků v novinách a na internetu na téma covid-19 jsem investoval do ranního joggingu a cvičení, do procházek s partnerkou, do přípravy kvalitního jídla, do posezení s přáteli, do úklidu zahrady a do blbnutí s dětmi. Energii, kterou by mi jinak spolykal strach a úzkost vyvolaná covidovým zpravodajstvím a možným nakažením, jsem koncentroval do zajímavé četby a smysluplné práce (nebo smysluplného nicnedělání). Výsledkem byla čistá hlava, rodinná pohoda a duševní klid.

Náklady na vývoj účinné látky proti covidu budou extrémně vysoké, ale lék na strach z tohoto viru nestojí vůbec nic a vypadá takhle: pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, trocha meditace, hodně času s rodinou, kvalitní knihy, zdravé jídlo a pití a minimum zpráv (dokud budou zavirované).

Řekněte covidu ne. Třeba tak, že následujících devatenáct dní budete vědomě pečovat o svoje tělesné a duševní zdraví. Možná jste si v minulosti opakovaně říkali, že byste se mohli víc hýbat, chodit nebo běhat. Tak do toho! A pokud opravdu začnete, můžete se za odměnu přihlásit na Běh mandloňovou stezkou. Na viděnou v Hustopečích!