„Kdy jsi naposled viděl ilegálního migranta? A jak jsi ho poznal? On se ti představil?“ Podobně duchaplné argumenty slýcháme z řad ideologicky uvědomělých občanů poměrně často.

Tyto správně naformulované ‚otázky‘ mají tu moc nabourat náš sociálně-imunitní systém tím, že rafinovaně obejdou logické obvody naší mysli podobným způsobem jako Zénónovy aporie typu ‚Achilles a želva‘ - triumfálně ‚dokazující‘ nemožnost pohybu.

Většinou ani nemá cenu argumentovat, že by někdy stačílo zajít se v noci podívat na Václavské náměstí, kdo tam v podloubí prodává osobám se skelným pohledem ‚dobroty ze svojí zahrádky‘. Netřeba ani zmiňovat mnohem horší situaci třeba hned u našich sousedů v Německu, protože je to přece ‚ještě moc daleko‘.

Nejlepší, co můžete udělat, je vůbec nepřistupovat na onu ‚logiku‘, že dělení dráhy chůze na nekonečné množství nekonečně malých úseků dokazuje to, že se Achilles nepohne z místa. On se pohne velice rychle, když eurohujeři nařídí sjednocení sociálních dávek pro běžence, až se rozeběhnou po celé V4. Pak to možná dojde i jim, ale to už bude pozdě.

Při podrobnější analýze však také zjistíme určitou analogii v rozdílném pohledu na legalitu, ilegalitu a dvojí metr u biologické invaze, tentokrát však i na mikroskopické úrovni:

Totiž - podobně jako bývá za ilegálního migranta považován zpravidla ten, kdo se pokouší dostat do EU přes Polsko z Běloruska, je za ilegální šíření covidu považován pouze pohyb osob bez covid pasu, proti kterým je také možno zasáhnout a přístup do jistých míst jim zabránit.

Zatímco legální je obvykle migrant, který se do EU dostane jinou cestou, nejlépe pak ten, koho tam dopraví taxislužba Frontexu. Podobně jako mohou očkované, ale přesto infekční osoby legálně roznášet koronavirus po svém okolí.

Není vám také divné, že v našich firmách probíhají urputné kontroly těch cizinců, co k nám přicházejí (i opakovaně řadu let po sobě) za prací, jestli mají opravdu všechny razítka, zatímco se chodí po špičkách okolo těch, co sem přišli za vidinou sociálních dávek?

Podsouvat Čechům, že jsou xenofobní, když drtivá většina z nich nemá problém s pracující ukrajinskou menšinou a už vůbec ne s Vietnamci, kteří umějí česky někdy lépe, než někteří naši domorodí spoluobčané, to je pouze trapný pokus, kterému mohou uvěřit snad jen v Bruselu.

Je stejně laciné dělat z lidí pitomce, že jejich nedůvěra k současné vakcinaci znamená paušální odmítání veškerého očkování vůbec, jako je třeba to proti obrně, tuberkulóze apod. Před 100 lety nebyl totiž žádný Spike-protein, mRNA, ani obří farmaceutické koncerny s mocí, která by byla větší než mají ‚suverénní‘ státy.

Někteří lidé by si i vakcíny s tradiční a vyzkoušenou recepturou (na celobuněčném principu) sami rádi sehnali, ale jejich schválení se stále odkládá, aby se nemusely ty prošlé zlikvidovat ani dva měsíce po expiraci. Stačí jedno razítko a je vymalováno. Nechat vydělat konkurenci je v byznysu smrtelný hřích, zvláště když Rusko a Čína je dnes veliké fuj...

Tyto příklady jsou jedny z mnoha, které nám dokazují, že nezáleží na tom, jestli je něco skutečně prospěšné zdraví, ekonomice a lidem vůbec.

Copak jsme si na to ještě nezvykli? - Rozhoduje pouze štempl a jeho mladší brácha QR kód.

A jedno jest, jestli vykonavatelé plní zadání od Pfizeru, či od Aspen institutu.

Obyčejní lidé už nesmí rozhodovat o tom, koho u sebe doma chtějí, ani o tom, co vpraví do svého vlastního těla. Povinné přijímání čehokoli pro naše dobro je totiž vrcholným výdobytkem demokracie!

Autor je publicista, rocker a dobrodruh