Nedosáhnu na Kateřinu Brožovou, přátelé! Ona je totiž vůči jiným než výrazně solventním (pilně spořím, avšak zatím to nestačí) nápadníkům ze zásady odtažitá.

Zatímco Kateřině Brožové věnují média pozornost prakticky neutuchající, my ji nyní na chviličku opustíme (budeme od ní takříkajíc abstrahovat) a v tomto článku se dále zaměříme na to, čeho je Kateřina mediálně hojně prezentovaným symbolem pro nejširší publikum, totiž na nový smysl výrazu „odtažitá“ v současné češtině.

Pamatuji doby, kdy se přídavné jméno „odtažitá“ významově krylo s termínem „abstraktní“. Používalo se zřídka, a to pouze a jedině k tomu, aby občas dotyčný termín nahradilo. V některých ustálených slovních spojeních (např. „abstraktní umění“) se užíval pouze termín cizí, nikoli sledovaný výraz domácí. Ty doby jsou v nenávratnu. Přinejmenším v obecné češtině se sledovaný výraz užívá jako jakési umocnění výrazu „rezervovaná“, „povýšená“, „povznesená nad druhého nebo nad své okolí“ – tedy pro označení osoby (většinou ženského pohlaví), která se od jiné osoby či jiných osob aktivně odtahuje.

V nezvyklém, novém významu jsem slovo „odtažitá“ poprvé zaslechl zhruba před deseti lety. Dávná známá mi líčila, jak její tehdejší přítel poté, co pojedl cosi výrazně aromatického a zapil to pivem, projevil, aniž si vyčistil zuby, zájem o intimní sblížení. Ona prý na jeho pokusy reagovala tak, že dle vlastních slov „byla odtažitá“. Ihned mi tenkrát projel hlavou potenciální kuriózní smysl („byla abstraktní“) její výpovědi a v koutcích úst mi zacukalo... Jak velice jsem se mýlil! Nepřipustil jsem si vůbec, že by se mohlo jednat o češtinářský jev širšího významu. (Měl jsem za to, že daný výraz je poplatný afektu, v němž se uvedená známá momentálně nacházela.)

Časem se ukázalo v plné nahotě, že napoprvé jsem celou věc hrubě podcenil. S výrazem „odtažitá“ ve smyslu „výrazně, profilovaně nepřístupná“ jsem se setkával stále častěji. Nejprve v dalších ústních projevech lidí kolem sebe, později v překladové literatuře a v publicistice. Hotovou explozi doznal tento výraz druhdy málo užívaný, nyní (již v novém smyslu) až nadužívaný v souvislosti s nedávným životním jubileem britské královny.

A mezitím začal poznenáhlu pronikat také do slovníků, tedy do odborné jazykovědné literatury! Čumím, jak umím. Civím, zírám. Na copak? Na následující heslo ve Velkém česko-anglickém slovníku od Josefa Fronka z roku 2000: „odtažitý ...2 (člověk: rezervovaný, upjatý) aloof, distant, stand-offish“ (s. 619). Před panem Fronkem mohu jenom „sklapnout kufry“.

Sledované slovo v novém smyslu do češtiny již plně patří a my, češtinářští puristé, s tím nic nenaděláme. Nemůžeme nebrat na vědomí, že ve světě médií slouží daný výraz nejednou dokonce jako jediná nebo hlavní charakteristika určitého ženského typu. Jeden příklad za všechny: „Deborah Kara Ungerová. Hrává chladné, odtažité ženy.“ (kino.tiskali.cz)

S čímpak asi renesance výrazu „odtažitá“ v současné češtině souvisí? Dle mého názoru se třemi činiteli: 1) s opětovným vstupem představitelů šlechtického stavu do českého veřejného prostoru, 2) s mediální adorací bytostí spíše éterických jakožto údajných vzorů ženské krásy ve spojení s postupným opouštěním zjevů spíše ordinérních (typu Adiny Mandlové) a (last but not least) 3) s akcelerací pohybu k úplné ženské emancipaci.

U třetího uvedeného faktoru se – podobně jako mně – většině čtenářů zřejmě maně vybaví jméno Olgy Sommerové. U ní lze dospět ke kuriózní kombinaci přívlastků zdánlivě protikladných. Olgu Sommerovou bych popsal jako jednoznačně neabstraktní, konkrétní (vychází z dokumentaristiky) co do tvorby, zároveň však i jako odtažitou co do vzezření (je to bytost, z níž na okolí dýchá především určité tajemství).

Slovo „odtažitá“ ve významu „více než rezervovaná“ je zkrátka a dobře v módě. A lze počítat s tím, že jeho obliba bude nadále ještě stoupat. Čekám s napětím, kdy se stejnojmenným šlágrem před publikum předstoupí Karel Gott a která ze současných populárních krásek se bude na klipu s tímto hitem v pozadí vlnit tak odtažitě, aby to bylo správně rajcovní. (Osobně bych se přimlouval za Kateřinu Brožovou, ke které se tímto v závěru článku pokorně vracíme a vztahujeme.)