26.4.2024 | Svátek má Oto


ÚVAHA: Konec druhé světové války

22.5.2008

Jeho třiašedesáté výročí a zejména jeho odraz ve sdělovacích prostředcích je to, co mne popudilo.

Generace, jejíž životy to poznamenalo, již prakticky vymřela. Tuším, že v loňském roce jsem viděl v TV dost děsivé záběry náctiletých, jichž se redaktor tázal, co jim říká datum osmého května. Polovina netušila. Je to smutnou vizitkou zejména rodin, škol, ale i sdělovacích prostředků. K tomu letošku lze dodat, že komerční televize (Nova a Prima) splnily očekávání - výročí proběhlo jimi nepovšimnuto. ČT 1 - vlastně nic.

Osobně bych očekával alespoň půlhodinový nový dokument. Svěrákův film od 20.00 - no budiž, ale to jsou peníze pro p. Svěráka. Bohužel má pravdu p. prezident - Rusové jako by nebyli (já nejsem rusofil a komunisty nesnáším, ale tohle je špatně). Korunu všemu nasadila ČT 2. od 20 hodin. Masakru Čechů utíkající brannou mocí Velkoněmecké říše bylo věnováno cca 5 minut. Dalších asi 60 minut bylo věnováno následnému masakru šestnácti Němců českou lůzou. Je to strašné, je mi mdlo, ale mám zásadní výhradu, týkající se tématu pořadu a doby vysílání. Druhou světovou válku se všemi příšernostmi, jež válka přináší, nezahájili Poláci, Češi, Britové, Francouzi, tím méně Američané. Opravdu neexistuje kolektivní vina? Netrvám na tom, že má být právním pojmem, pouze vím, že ve vědomí lidí existuje - myslím, že je to správné. Zpět k věci (tedy k pořadu ČT 2) - jediný, kdo byl opravdu dobrý, byl pan starosta. Nezlehčuji dojetí pozůstalých po obětech. Ale pan starosta měl starosti a řešil je. Dobře. A mluvil o nich dobře, bez pathosu, rozumně. Světlá to výjimka.

Moje rodina má své mrtvé z té doby. Jel jsem se svou ženou do Terezína v těch dnech, dát kytičku na hrob jednoho příbuzného - dávala tam kytičku moje máma, když ještě byla. Jmenovky orvány a zpeněženy za cenu mosazi. Vstupné do Malé pevnosti 200 Kč. Nějak mi z toho bylo smutno.

V útlém mládí jsme chodili na houby v Pacově směrem na Eš kolem sovětského tanku v příkopu. Kulomet, závěr děla a motor demontován. Dnes je tam pomníček padlým hrdinům. (Byl.) To, co mi líčil můj dávno nežijící děda, je takové - přijeli Rusové a s místními vypili hospodu. A jeli pak na tanku do Eše s tím, že tam ještě je pivo. Nalitý řidič převrátil tank a ti zvnějšku navěšení byli rozmačkáni. Jak se znám, být tehdy u toho v příslušném věku, mohl bych být mezi oběťmi. Pomníčky jsou prostě problémem.

Vypálení obce Leskovice je další rodinnou ságou. Na konci války totiž německé kolony mířící na západ zlikvidovaly obec Leskovice poblíže Pacova, farní úřad Moraveč. Verze, již mám od svých předků, je taková - ožralí blbci si vystřelili z brokovnice na po zuby ozbrojené kolony skopčáků. Co k tomu dodat - já, co prchající voják státu, jenž prohrál válku, bych již nevraždil. Říkám to teď, za stolem, 63 let poté. Jak bych se choval v noci na té silnici za těch podmínek v uniformě?

Tím se vracím k pojmu kolektivní viny. Ona prostě z hlediska obecné lidské morálky existuje a myslím, že i musí existovat. Není věcí masáže veřejného mínění tento názor potlačit, je spíše věcí státu tento vždy nutně ambivalentní názor v právních normách ČR rozumně ošetřit.

Narážím na p. Doležala, jehož vždy rád čtu, ctím co vzdělaného a moudrého člověka, leč....

V otázce "ďábla Klause" je ujetý zjevně, v otázkách vztahů s německým etnikem je to na delší řeč.