Nejsem náročný, ale nechci za prezidenta někoho, kdo by se choval jako štamgast hospody IV. cenové skupiny. Nechci se za něho stydět. Očekávám distinguovaného, vzdělaného a čestného člověka.

Chápu, že každý z nás má jinou představu o hlavě státu.

Jako kluk jsem obdivoval Eduarda Beneše, i když se mi nelíbil jeho hlas. Benešovi byli před válkou docela „normálními“ občany, tatínkova teta a paní Hana se v Soběslavi pravidelně navštěvovaly. Během války naše rodina sledovala, tehdy již prezidenta, jen u rádia poslechem zpráv z Londýna. Po válce bylo vše jinak. Tetička zemřela a pak již Benešovi byli jiní. Po Benešovi to byl „Truhlář“, „Ušaté torpédo“ a profesionální aparátčík Antonín Novotný. Ani jeden nemá v životopise zmínku o vzdělání, pokud jsem to nepřehlédl, protože jim stačila jen legitimace KSČ.

V roce 1968 se to bralo jinak. Demokracie na zkoušku vynesla do úřadu generála Svobodu a po něm to byl normalizátor doktor Husák, který si občas zahrál na demokrata, ale nešlo mu to.

Po listopadu je vše jinak a my se domníváme, že volbami ovlivníme chod společnosti.

Za velkou chybu považuji přímou volbu prezidenta. Je to jako lidové hlasování, jen informací a dezinformací o kandidátech je mnoho, ale ne pro všechny voliče. Rozhlas, televize, tisk a internet se sociálními sítěmi jsou takovou přirozenou selekcí. Z první volby známe pomluvy protikandidáta, které byly cílené a lživé, což se až po volbě objasnilo, leč lhář byl již zvolen. Asi jde o rozdělování účelových informací pro jednotlivá média. Mladí sledují převážně internet, staří noviny, rozhlas i televizi. Co je psané, to je dané? I když to není pravda? A podle toho se rozhodují ti, kteří jsou zvyklí chodit k volbám. Také pokroucené informace na internetu málokdo prověřuje. Známe to o kouři, který není bez ohně, což využívá dobrý žák Paula Josepha Goebbelse, naše současná hlava státu. Aféry s Peroutkovým článkem nebo pozvání a nepozvání do Bílého domu a podbízení se Číně a Kremlu, to jsou důvody, pro něž se za svého prezidenta stydím.

A co vlastně chci? Abych se za toho nového nemusel stydět. Nelhat, dodržovat sliby, pamatovat si svá prohlášení, ctít ústavní zvyklosti a jednat v zahraniční politice v souladu s vládou, to by měl umět náš nový prezident. A také si myslím, že by se nový prezident neměl chovat, jako by mu patřil celý Hrad, a že by ve svém týmu neměl mít osoby s temnou minulostí.

Jak to nyní vidím, tak každý jiný bude lepší než ten současný.

www.rottpanorama.cz

Převzato z Rottenberg.blog.idnes.cz se souhlasem autora