Svobodné volby jsou sice tím základním pilířem demokracie a bez nich by to nešlo, ale často je to krušné období. Již dávno před aktem nás strany a sdružení bombardují svými vizemi a hlavně sliby. Inspirovaly se reklamním průmyslem, který nám chce vnutit zboží a ony své ideje v podstatě obdobnými metodami. Přeháněním a nadsázkami. V duchu onoho osvědčeného – slibem přece neurazíš.

Firmy mají v reklamách zakázáno hanobit konkurenty, to politici nikoliv. A podle toho to často vypadá. Ale občan už je protřelý volič a slibům politiků už moc nevěří. Ví, že je to takový folklór, takové tanečky. Rozhoduje se často emotivně, podle toho, jak se mu ten který představitel líbí, jak se obléká, jak je charizmatický. Nesmí také brát politiku smrtelně vážně a musí mít smysl pro humor. Nemá rád mentory a školomety. Chce člověka i s jeho lidskými slabůstkami, a proto mu také často odpustí nevěru či menší korupci. Musí mu trochu připomínat sebe, ale většinou už je stejně rozhodnut dříve, než kampaň vypukne.

Ti rozumnější voliči se řídí při výběru snad tím nejrozumnějším kritériem – co politik či subjekt již ukázal a jak se choval v minulém období. Tak udělají nejméně chyb. Nové subjekty to mají těžší a musí vyrůstat postupně. Aspoň se ukáže, jestli na nich něco je. Pak se jde k volbám a večer nám media ohlásí, jak to dopadlo. Pokud vyhráli ti vaši, je vše v pořádku. Doma či v hospodě spokojeně prohlásíte „No, vždyť jsem to říkal.“ Ovšem když volby dopadnou zcela jinak, než jste hlasovali vy, nastává krize. Něco, jako když vám znenadání lékař oznámí vážnou nemoc. „No, to snad není možné, to se mi jen zdá!“ „Jak můžou volit někoho takového?“ Můžou, od toho to jsou svobodné volby a každý má jen jeden hlas. Štve vás to a utěšování se, že každý národ či obec má takovou vládu, jakou si zaslouží, moc nepomáhá. Pár dní máte zkaženou náladu, ti rozumnější si povzdechnou „no, nemůže být vždy po mém“, ale pak zjistíte, že život jde dál.

Jsou to jen politici a samosprávy. Ti už dnes nemají náš život v hrsti jako kdysi, rozhodujeme si o něm sami. Mnohem víc ho ovlivňují podniky a firmy, které nám dávají práci, a obchody, v kterých nakupujeme. Život si dnes můžeme mnohem víc pokazit sami, než je to v moci politiků. A tak dejme šanci těm nově zvoleným. Třeba ukážou, že nejsou tak špatní.