I když současný globalizovaný svět nepředstavuje jednolitou civilizaci, tak před ním stojí určité globální hrozby, které ohrožují všechny. Tím spíše, že současný svět je propojen a o všem zásadním, co se stane, ví za chvíli všichni.

Pro soudobé lidstvo je charakteristický postupný nárůst složitosti, která bývá často na úkor funkčnosti. Navíc spotřebovává stále větší podíl energie na pouhé udržování systému, než na jeho smysluplný rozvoj. Právní systém tak nabubřel, že se v něm vyznají často jen specializovaní právníci a i pro vzdělance z jiných oborů je jen neprostupnou džunglí, natož aby jim sloužil. Nárůst spoléhání se na stát a přesvědčení, že stát dokáže zabezpečit občany před všemi zly, vede k ohromnému zvýšení mandatorních (povinných) výdajů, jako důchody a všemožné podpory a příspěvky, platy státních zaměstnanců. Profesor Bárta odhaduje, že spolu s polomandatorními výdaji už zatěžuje státní rozpočet až z 80 %, což je tragické a brzdí to rozvoj životní úrovně. Přitom ještě před sto lety to ve vyspělém státě bylo jen 10 %. Navíc žijeme stále více na dluh a na úkor budoucích generací a to také nemůže trvat věčně.

Tím, že politické elity uvažují jen v horizontu volebních období, tedy 4-5 let, se neřeší koncepční problémy s delším horizontem, u nás typicky penzijní reforma, energetická koncepce a rozvoj dopravní infrastruktury. Tím tyto elity pomalu ztrácejí důvěru a nejsou schopny čelit problémům, které pomalu narůstají. Média všeho druhu a hlavně internet se stávají politickým kolbištěm a ztrácejí svoji původní úlohu informovat a strážit svobodu. To vede k polarizaci společnosti na zhruba stejně velké části, které se vůči sobě chovají nepřátelsky. To znemožňuje prosazovat nějaké jednotící ideje nebo vize dané civilizace. Proto se civilizace už nevyvíjí a vybíjí se v interních půtkách. A když se objeví vnější nepřítel, jako dnes ekonomická migrace, nedokáže se společnost semknout a bránit se.

To jsou hrozby, které přicházejí spíše zevnitř společnosti a může si za ně tak nějak sama, formou a fází svého vývoje. Ta euroatlantická je zřejmě ve vážné krizi, možná i konečné, protože se vybíjí v absurdnostech a margináliích. Ztratila důležitý atribut semknutí před nebezpečím, sebeobrany, a došlo k rozpliznutí hodnot. Pocit, že peníze a diskuse zmohou vše, je zhoubný. Oproti tomu společnost muslimská je kompaktní, schopná expandovat a prosazovat se. Obdobně společnosti asijské, které pomalu přebírají i hospodářský rozvoj. Technická vyspělost společnosti ještě nezaručuje její budoucnost. A blahobyt je spíše zárodkem konce, kdežto usilování o něj motivací.

Aby toho nebylo málo, existují ještě vnější hrozby, které nás ohrožují. Vyplývají z dynamiky klimatu a momentálně je to oteplování a lokální sucha, což může vést k nedostatku vody, úrody a až k válkám. I řada politických změn má ve svém pozadí i klimatické vlivy. V delším horizontu 5-15 tisíc let pak nás čeká nástup doby ledové.

S expanzí civilizace do divočiny souvisí i řada nových infekčních nemocí jako HIV, ebola, horečka nipah, SARS a v poslední době i covid-19. V důsledku nadužívání antibiotik a kvůli odmítačům očkování se však vracejí i staré nemoci. Současným oteplováním roztávají vrstvy ledu staré stovky tisíc let a ty mohou obsahovat spory mikroorganismů našemu imunitnímu systému zcela neznámých, a tudíž jej ohrožujících. Francouzští vědci zjistili, že i třicet tisíc let starý virus pohřbený pod ledem zůstává infekční. Jaká další překvapení na nás čekají v tajícím permafrostu? 

Kdykoli může zahrozit supervulkán, jako třeba Yellowstone nebo nějaký jiný, a kromě akutní škody nastolit na řadu let zimu a neúrodu. Z kosmu může přiletět kometa či asteroid vychýlený Jupiterem, na který nebudeme připraveni, pokud bychom dnes vůbec takové hrozbě dokázali čelit. Záblesk gama záření z blízkých kosmických kataklyzmat už možná jednou v historii způsobil hromadné vymírání. Může se opakovat kdykoliv. Ono by úplně stačilo, kdyby silná sluneční erupce, obdobná té z roku 1859, zničila elektrickou infrastrukturu spálením drátů a transformátorů, satelitů a dalších elektronických zařízení. Bez elektrické energie by se složitá civilizace velmi rychle rozpadla.

Ale za to vůbec největší nebezpečí si lidstvo může samo. Je jím tabuizované přemnožení. Planeta je sice velká, ale přemnožený hlavní predátor už naráží na řadu mezí. Je nás zkrátka moc, světové megapole bobtnají. Čím dál víc civilizace koliduje s divočinou a ničí ji. Řada afrických států už nedokáže smysluplně uživit své obyvatele a některé jihoasijské či jihoamerické státy k tomu nemají daleko. Jak chybí potraviny a pitná voda, tak přebývají odpady. Plýtváme. Spotřebováváme stále více surovin a fosilních paliv. Příroda má ráda rozmanitost druhů a stabilní ekosystém. Nikdo by neměl moc vyčnívat. Zdá se, že se jí Homo sapiens vymkl z ruky. Kdysi by to napravila nemocemi, válkami a hladomorem, ale my se tomu bráníme vědou a neuvědomujeme si, že zabředáme do těžko řešitelného problému. Proto také problém přemnožení lidstva nikdo neventiluje, natož aby ho řešil.

Právo na život a množení je takové základní a navíc je přírodním instinktem. Tady je těžké něco nakazovat a víte, jak ošidné jsou kvóty. Kdo by mohl a kdo už ne? Tak se pomalu řítíme do průšvihu a všichni se tváří, že se nic neděje. Necháme to dojít až do válek o zdroje a obživu? Budou jednou všichni dočasně sterilizováni a potomka si budou moct pořídit až po předložení úmrtního listu prarodiče? Nebo se jednou najde nějaký statečný politik, který se pokusí s tím něco udělat?

Máme se dobře a žijeme si v blahobytu, sytí a vesměs lehce obézní. Tak si toho važme a užívejme si to. Nebude to trvat věčně. Budoucnost lidstva rozhodně není růžovým sadem a čekají ho problémy i horší časy. I proto, že si stále větší část lidí uvědomuje, že „něco není v pořádku“.