Když si muži v pravěku uvědomili, že dárkyněmi života jsou ženy a na ně zbyla jen okrajová úloha dodání jen malého kousku chybějícího materiálu, a pak stačí už jen ženu krmit a odhánět od ní vlky a medvědy, začali z toho být frustrovaní. A tak, aby se zabavili, vymysleli civilizaci.

Začalo to kreslením figurek na stěny jeskyně a vymýšlením ostřejších hrotů oštěpů. Zalíbilo se jim to, připadali si najednou důležití a zabavilo je to na několik tisíc let. Vymysleli spoustu zajímavých věcí, ale také hodně blbin.

Ženy to vše sledovaly z kuchyní a byly rády, že se muži zabavili. Když však muži hromadně válčili a ony za ně musely zaskakovat v továrnách a úřadech a začaly se vzdělávat, řekly si, že i jiné věci, než rození dětí a jejich výchova mají své půvaby. Zatlačily tedy na muže, aby vymysleli antikoncepci, že to pak bude zábavnější. A když už jsou v tom, ať přidají ledničky, automatické pračky a myčky nádobí.

Muži jim bezelstně vyhověli a ženy vyrazily do světa a začaly mluvit do civilizace. Do politiky se však nehrnuly, to je taková mužská záležitost, kde jde o natřásání a porovnávání pindíků. To mužům sedělo již od dob, kdy takhle soutěžili o samičky. To dnes bylo passé, protože partnery si vybíraly ženy. Tu podle muskulatury, tu podle bankovního konta nebo prostě proto, že se jim líbil. Začaly s muži soutěžit i o co nejzajímavější profesi a tak se stávaly i manažerkami, pilotkami nadzvukových letounů, vojandami, ale i hokejistkami a boxerkami.

Na to rození dětí bylo stále méně času a odkládaly to. Říkaly, snad později nebo až to samo ujede. Ne vždy to pak šlo nebo ujelo. A tak se rodilo stále méně dětí. A ty, co se narodily, seděly hlavně u tabletů a koukaly do smartphonů.

Jak už to v historii bývá, zemi zaslíbenou objevil jiný kmen, který ženy z kuchyně ještě nevypustil, a ty tak rodily děti o sto šest. Začal se tam stěhovat, někdy dost nevybíravě. Muži, kteří kdysi hravě zahnali medvěda či druhý kmen, však už dávno zpohodlněli a byli bezradní. Proháněli se ve svých autech, řídili firmy a jezdili po světě, ale chránit své ženy a děti už nedokázali.

Vše řešili pusou, a tak tlachali v parlamentu, až odhlasovali povinné kvóty příjmu imigrantů.