Tuhle jsem se nechtě zúčastnil debaty o Dukovanech. U stolu sedělo pět mladých lidí. Debatovalo se o všem možném, a už ani nevím, kdo v té vášnivé debatě nastolil otázku nové atomové elektrárny v Dukovanech, respektive její dostavby. Řeč všech těch mladých lidí byla jednoznačná. Že je to velmi tvrdá sankce proti Rusku, která se nám ekonomicky nevyplatí. A že Rusko má své zkušenosti, praxi atd. Kde to ti kluci vzali? Že by doma? Že prý na tom hrozně proděláme. Byl jsem tak trochu šokován, posléze jsem si uvědomil, že ti kluci nemají žádnou historickou zkušenost.

Všechny sankce jsou ekonomicky nepříjemné. Pro obě strany. Tedy, pro jejich vyhlašovatele i pro ty, jichž se týká. S tím je potřeba počítat. Teď mám na mysli obchod s dostavbou Dukovan. Jestli se za jistým účelem vzdám obchodu se stranou, s jejíž politikou nesouhlasím, musím počítat s tím, že případný plánovaný obchod mě poškodí. S tím se nedá nic dělat, ještě nikdo nevymyslel ekonomické sankce v oblasti obchodu, které by nebolely obě strany.

Neříkám tím, že sankce tohoto typu nemají být, ale v tomto případě by mělo platit buď, anebo. Ale to i pro příští desetiletí. Kdo ví, co ti „noví čerchmanti“ po volbách vymyslí, až porovnají nabídky „politicky vhodných“ firem. Jenže ono by také mohlo jít o cestu do pekel.

Vzpomínám si na takový hezký normalizační vtip, který je strašně vousatý, jakkoli se může zdát, že by nikdy mohl nabýt na aktuálnosti. Anebo naopak.

Soudruh Leonid Brežněv hovoří telefonicky s Gustávem Husákem. V Kremlu rozhovoru naslouchá premiér Kosygin.
Brežněv:
Nět.
Nět. Nět.
Nět!
Nět! Nět! Nět!
Da!
Povídá Brežněv a ukončí hovor.
Proboha, cos mu slíbil, ptá se ustaraný premiér.
Ale, mávl rukou Brežněv, ptal se, jestli může položit sluchátko.

Samozřejmě, že většina národa po návratu do těchto časů netouží. Ale čistě teoreticky by se mohlo stát, že pokud se budeme v budoucnu chovat jako kunktátoři, že najednou na zasedání jistého orgánu přinese sekretářka na polštářku červený telefon, přičemž nesměle a tiše hlesne: Báťuška…

A všichni přítomní se automaticky postaví do pozoru, i když jim bude jasné, že nejde o videotelefon.

P.S. Kunktátor je starý český výraz pro slovo váhavec. Svého času ho v této podobě použil Ivan Olbracht, když ve dvacátých letech kritizoval soudruha Bohumíra Šmerala, že nevychází zcela bezvýhradně vstříc politice Kominterny a snaží se najít nějakou českou cestu k socialismu.