Na české noviny je čím dál tím smutnější pohled. Nejen kvůli tomu, o čem píší, ale hlavně jak o tom píší. Zde jsou dva malé příklady z posledních dnů.

Především je tu „nepřátelské převzetí“ českých firem se státní účastí. Přebírá je, jak píší ohleduplně v Lidových novinách, „český stát“: trochu méně ohleduplně lze říci ministerstvo financí, případně Andrej Babiš. Jde o výměnu podstatné části dozorčích rad, mj. i v obřím ČEZu.

Podle ideologie, s níž vstoupil Andrej Babiš do politiky, nám v posledních 24 letech (pan Babiš zatím neříká „od listopadu 1989“) vládli politici, kteří nemakali a kradli. Prostí lidé, jako je on, to už nemohli vydržet a rozhodli se, že s politiky zametou. Učinili tak na podzim parlamentní cestou, přitom však jde zároveň o revoluci. Není to v našich dějinách poprvé.

Zvláštní případ prostého člověka je odborník. Má dobrou reputaci, protože na rozdíl od ostatních prostých lidí ještě navíc něčemu rozumí. Vzniká mylný dojem, jako kdyby odbornost sama o sobě byla něco mravného. To se poněkud neshoduje se zkušeností: víme, že podobně jako mezi lidmi všeobecně, i mezi odborníky zvlášť jsou promícháni slušní lidé s darebáky.

Přitom je důležité, že stát je politický útvar a má být řízen politicky. Největší nebezpečí, které hrozí, není, že si mocenské orgány státu a státní firmy mezi sebe rozkradou partaje (konkurují si a navzájem se hlídají), nýbrž že se mezi partajemi vylíhne silný a schopný predátor, který se zbaví svých konkurentů a celý stát včetně mocenských orgánů i mocných státních firem si jednoduše strčí do kapsy. Odborníci mají místo v managementu státních firem, ale v dozorčích radách by měli sedět politici, schopní v této oblasti něčemu podobnému čelit. Zdá se, že premiér Sobotka si je snad toho vědom, protože řekl, že v dozorčí radě ČEZu by mělo být místo pro KDU i pro opozici. To byla situace před čtvrtečním jednáním koaliční rady. O tom, jak vlastně dopadlo, se ví jen to, že ministr Babiš prý ustoupil a v dozorčí radě ČEZu bude jeden lidovec. Tečka. Ostatní je možné si domýšlet.

Podobně strohé informace jsou o výměně šéfredaktora MfD. Paní Slonková, dosazená kdysi s pompou jako záruka novinářské nezávislosti, rezignovala se strohým zdůvodněním, že se její názory diametrálně rozcházejí se zbytkem vedení firmy. Kamsi zmizela, do dvou dnů ji nahradil Jaroslav Plesl, jehož názory se zjevně nerozcházejí. A zase: račte si domýšlet.

Situace se začíná podobat té ve volnějších obdobích bolševického režimu. O něčem se nepsalo vůbec, o něčem příliš stručně, o něčem deformovaně. Byly tu však tři velké výhody: za prvé, čtenáři byli vycvičeni v umění číst mezi řádky (leckdy to vyžadovalo jistou akrobacii), existovala velmi rozšířená šeptanda a konečně, byl tu setrvalý zájem o stav naší svobody na Západě, ztělesněný mj. ve vysílání Svobodné Evropy nebo Hlasu Ameriky. V prvních dvou věcech se budeme nejspíš muset zase zdokonalovat (zaplať Pán Bůh za internet a sociální sítě), bez toho třetího se bohužel musíme pro nejbližší dobu obejít.

7. července 2014; psáno pro E15