Zřejmě v souvislosti s letošními bombastickými oslavami našeho osvobození z Hitlerova Německa do Stalinova Ruska realizovali v Českém rozhlase pod názvem Hrdina.cz internetovou anketu o tom, kdo jsou největší hrdinové českých dějin a kdo naopak jejich nejzápornější postavy. Dost se o ní mluvilo zejména v souvislosti s tím, že nejvýraznější postava parlamentní opozice, Miroslav Kalousek, se octl mezi těmi druhými na devátém místě, v těsném závěsu za Karlem Hermannem Frankem, což je pozoruhodné: kdyby byly Lidové milice těsně po únoru hlasovaly o nejzrádnějším českém politikovi, dopadli by nepochybně představitelé „poražené reakce“ taky tak (jistě, dnes je jiná doba, jenže to je právě to divné). Pořadí se od té doby trochu (nikoli podstatně) změnilo, já mám k dispozici výsledky z 12. června. Anketa nejspíš probíhá dál, konec konců může probíhat bez omezení až do skonání věků.

Není snad třeba ani zdůrazňovat, že informace, které poskytují podobné ankety, je nutné brát s jistou rezervou. O hrdinství se nerozhoduje lidovým hlasováním. Dále, lidé, kteří cítí potřebu se podobných hlasování účastnit, jsou jednak celebrity (zde např. Monika Absolonová, Aňa Gaislerová nebo Petr Forman). Umožní jim to se prezentovat na veřejnosti, zároveň berou ohled ta to, co chce veřejnost slyšet (jinak by to nefungovalo) a občas mluví z opatrnosti od věci. Těch je ovšem poměrně málo. A pak jsou to lidé se sklonem k jednoduššímu uvažování (model: oslavit – pověsit, nehodící se škrtněte). Lidé, kteří mají potřebu diferencovaněji myslet, se často k přímočaré odpovědi nedopracují. Nicméně i křivé zrcadlo přináší jakousi odpověď – do 12. června hlasovalo 5227 respondentů.

Srovnejme například zprůměrovaný virtuální věk deseti hrdinů a deseti padouchů, kteří vedou žebříčky. Virtuálním věkem rozumím dobu, která uplynula od jejich narození do dneška. U hrdinů činí úctyhodných 273 let (doufám, že jsem se nepřepočítal), kdežto u padouchů pouhých 87. Průměrný český velepadouch tedy může při troše štěstí ještě mezi námi žít a tři z nich (Miloš Zeman, Václav Klaus a Miroslav Kalousek) mají dokonce tu drzost, že tak opravdu činí, takže by je bylo možné, jak kdysi zcela neadresně navrhovali někteří představitelé našeho kulturního života, vyhodit z okna.

Relativně starší virtuální věk hrdinů je pochopitelný: hrdina potřebuje napřed uzrát do podoby, kdy už nikomu nevadí, protože se toho o něm všeobecně už moc neví. Zato s našimi živoucími bližními je potíž, vidíme na ně docela dobře, a milovat je bývá proto často velmi obtížné.

Asi proto taky, jak se blížíme ke žhavé současnosti, počet hrdinů výrazně řídne (z prvních deseti nežije už ani jeden), kdežto s padouchy je tomu právě naopak. Protektorátní padouchy najdeme v první desítce dva, bolševické tři a naše současné čtyři. Pozoruhodné přitom je, že jeden z nich, hned druhý v pořadí, Václav Havel, zaujímá stejnou pozici i na žebříčku hrdinů a jeho bilance je celkově mírně pozitivní: jako padouch dostal 10,7 % hlasů, jako hrdina 13,3, rozdíl je takový, že by na žebříčku hrdinů vynesl pozici těsně pod hranicí první desítky, někde za Jozefem Gabčíkem. I on už nikomu nevadí.

Pokud jde o nejžhavější přítomnost, je zajímavé, že mezi padouchy je čelný představitel establishmentu (prezident Zeman), i nejvýraznější postava opozice (Miroslav Kalousek). Závěr z toho, pokud jde o duši dnešního českého člověka, je jednoduchý a jednoznačný: na rozdíl od minulosti (tedy od všech minulostí, co tu byly) se nám ta současnost výrazně nepovedla. Odmítáme ji se vším všudy. Zasloužili bychom si nějakou jinou, daleko lepší. Od toho, aby nám vybudovali lepší budoucno, jsou tu, jak známo, hrdinové. Bohužel nám už všichni umřeli. Budeme se muset spokojit s někým jiným. Sám od sebe (do slova a do písmene a už delší dobu) se nabízí náš nejpopulárnější politik, Andrej Babiš. Má k tomu všechny předpoklady: má se čile k světu a osud Jana Husa mu ani náhodou nehrozí.

30. června 2015; psáno pro Echo24