Po nekonečně dlouhých dvou letech naprosté nejistoty a kruté covidové mučírny, během níž prošel vrcholový sport mnoha vynucenými a leckdy i nesmyslnými změnami a plnil přísné direktivy, ho hned zkraje roku 2022 očekávala velká zatěžkávací zkouška v podobě kontroverzních olympijských her (ZOH) v čínském Pekingu. Už od počátku byly opředeny nejrůznějšími mýty a dezinformacemi, jež odradily od účasti nejednoho špičkového závodníka. Fatálně utrpěly neúčastí hráčů z NHL v hokejovém turnaji, když samotná NHL nejlepším světovým hokejistům start v Pekingu nakonec nedoporučila, přestože ještě několik týdnů před začátkem se zdálo být téměř jisté, že borci z nejkvalitnější hokejové soutěže světa do Pekingu dorazí.

Odpůrci her upozorňovali především na porušování lidských práv v Číně – a tyto hlasy ještě zesílily, když vešlo ve známost překvapivé přátelství čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a předsedy Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Thomase Bacha.

Západní mocnosti dlouhodobě hrozily bojkotem olympiády, ale ve finále zvolily naštěstí pouze jeho relativně neškodnou diplomatickou formu, která neměla vliv na funkci a na průběh her už vůbec ne. Samotná organizace a realizace olympiády se Číňanům povedla, byť v krizových podmínkách, chybovali jen minimálně. Paradoxem je, že v dnešní době výskyt koronaviru v této zemi znovu láme rekordy a svět (včetně toho sportovního) se obává další vlny covidu.

ZOH v Pekingu se nicméně staly poslední velkou sportovní akcí s přísnými anticovidovými opatřeními roku 2022, která se od této chvíle začala postupně rozvolňovat a měnit z úzké pěšinky na širokou dálnici, po níž se okamžitě s maximální rychlostí rozjeli šéfové sportovního byznysu, aby co možná nejdříve dokázali zhojit své obchodní rány z předchozích dvou let.

Sotva se však uvelebili za volantem a přepnuli bezstarostně na tempomat, zasáhla opět „vyšší moc“. Rusko podporované Běloruskem napadlo Ukrajinu! Událost, se kterou nepočítali ani leckteří politici, ani většina expertů. Natožpak sportovci!

Zpočátku také jednotlivé svazy a mezinárodní sportovní asociace spíše jen vyčkávaly. Když se však nad veškerou pochybnost ukázalo, že jde o evidentně dlouhodobější válečný konflikt, postupně reagovaly nejrůznějšími zákazy a omezeními pro ruské a běloruské sportovce, kteří se ocitli pod přísnou kuratelou světového veřejného mínění a Rusko je dnes téměř vymazáno z mapy vrcholového sportu. Mezinárodní hokejová federace (IIHF) jej vyřadila i z turnajů Euro hockey tour, na kterých se soupeřem stávajícího tria Česko, Finsko a Švédsko, stalo nově Švýcarsko.

Moskva před svůj tradiční předvánoční turnaj přesto uspořádala, a to za účasti papírově slabších výběrů Běloruska a Kazachstánu. K velké nevoli ruských médií a samozřejmě fanoušků se ovšem Rusové i v této konkurenci umístili až na druhém místě, když sborná nesvedla porazit tým Běloruska. Fanoušci a média neskrývali hořkost a nespokojenost. Za vše hovoří novinový titulek : „Nedokázali jsme vyhrát turnaj, který jsme si kvůli tomu uspořádali.“ To jsou jen první viditelné důkazy sportovní izolace, jejíž dopady na ruský sport mohou být zcela fatální a do budoucna devastující.

Rusko samozřejmě má špičkové hokejisty v NHL, jsou jich tři desítky a takřka všichni jsou hvězdami svých klubů, a tvoří v podstatě jedinou takto početnou diasporu ruského vrcholového sportu ve světě.

Výzva k zákazu startu ruských hokejistů v NHL se nesetkala právě s velkou odezvou. Ani kluby, ani vedení ligy nebo hráčská asociace nemají pochopitelně zájem vydělávat méně peněz. Tito ruští borci působící v Severní Americe se pohybují v jakémsi poklidném inkubátoru vytvořeném za přispění samotné NHL a svých klubů.

NHL totiž nezajímá morálka, ale výhradně peníze. V tomto směru šla dokonce tak daleko, že se snažila protlačit Rusy na prestižní Světový pohár v roce 2024 (jako neutrální tým). Když ale zjistila, že evropské země jsou proti, odložila prostě termín na rok 2025 s nadějí, že do té doby se už vše uspokojivě vyřeší, protože turnaj bez Ruska by byl pro Američany a Kanaďany zjevně zcela nepřijatelný.

Po nedávném fotbalovém mistrovství světa (MS) v Kataru (bez Ruska, které si nemohlo účast na něm vybojovat a bylo vyloučeno ) se teď v Moskvě vehementně diskutuje, zda už nevyzkoušet novou „bezva fintu“, to jest, že Rusko už nebude bráno jako Evropa, ale Asie. Ruský sport by se tímto dokonalým trikem úspěšně a efektivně vyhnul evropským sankcím. S kým by pak ale Rusové dále hráli, aby tyto země byly politicky dostatečně geopoliticky „kompatibilní“? S Tureckem, Sýrií či Palestinou?

A kde není velkých soupeřů, není ani velkých vítězství. Ruský sport čeká proto když už ne strmý propad úrovně, pak minimálně dlouhodobá stagnace.