4.12.2020 | Svátek má Barbora


SPOLEČNOST: Vrzly dvéře, vrzly v pantu (1)

20.7.2016

Tak začínala písnička, kterou jsme zpívali coby mladí nezletilci z periferie, v kterou se změnila za první republiky vystavěná původně maloměstská čtvrť na okraji Prahy. Tehdejší mladí marxističtí pokrokáři, členové ČSM a hlavně levicoví studenti vysokých škol, hlásali ze všech sil revoluční teorie a boj proti špatnému myšlení. Což pak Strana a StB ruče plnily. Čímž plnili také kriminály. Našimi otci, buržoazními majiteli rodinných domků, bývalými tramvajáky, četníky, magistrátními úředníky nevhodných partají, živnostníky, nežádoucími poevropštěnými komunisty, stejně jako západními vojáky a odbojáři obecně.

Čímž jsme neměli žádnou výchovu, protože z třiceti tří žáků páté třídy mělo v kriminále či v PTP tatínky jedenáct. Pokrokoví mladí soudruzi se radovali a my jsme ale nezpívali písně, jak se zítra bude tančit všude, až jejich vítězné vlajky rudé na stožáry světa vyletí. Nám se líbily jiné písně. Třeba jak si příslušníci 4% menšiny „vlezli spolu do postele-le-le“ a tak dále a tak dále.

Tehdy se zpívat to smělo, páč homosexuál byl zcela určitě třídní nepřítel. Dnes je to hlavní třídní přítel všech pokrokářů. Kteří, jak říká jeden můj známý, absolvent dvou vysokých škol vystudovaný v době, kdy se musel umět vysokoškolák podepsat, a nestačily čtyři +, +++, jako že ten první křížek znamená, že je to inženýr . Dnes novo-marxisté a pokrokáři osoby označované jako LGBT, lidově teplouše, milují. A opovrhují těmi zaostalými heterosexuály.

Doba se změnila, ale to, co se nezměnilo, je skutečnost, že největší pokrokáři nejvíc lžou. Což se ukázalo na případu skandálu poslankyně ČSSD Nytrové, která se ozvala proti prosazování myšlenek nadřazenosti homosexuálů a leseb nad obyčejnými lidmi.Co věří na rodinu s tatínkem, maminkou a dětmi, což dala najevo při schvalování zákona, jak budou moci homosexuálové radostně vychovávat osvojené dětičky. Což prý je největší vědecký vynález, že výchovu zvládají nejlépe dva tatínkové anebo dvě maminky a dosavadní model, platný už od prvobytně pospolné společnosti, je vlastně překonaný nesmysl a chyba.

Neboť, jak ten shora zmíněný vzdělaný pán říká, u nás a v EU vypukl na plné pecky takzvaný „vědecký buzerantismus“. Obdoba vědeckého lysenkismu, který hravě vyvracel zaostalé nesmysly jistého Mendela, vynálezce zaostalé a buržoazní genetiky a reakčních zákonů dědičnosti. Čemuž , tedy Lysenkovi , museli povinně všichni věřit. Jak ovšem praví Wikipedie, velká část Lysenkových takzvaně „vědeckých experimentů“ a „zákonů“ je dnes považována buď za diletantské bláboly a zfalšované pokusy nesplňující požadavky na vědeckou práci, nebo přímo za vědomé podvody. (Soudruh Lysenko byl hvězdou sovětské vědy, nepřítel mendelismu a politický šíbr, který své protivníky likvidoval zastřelením anebo posláním do Gulagu. Já osobně se domnívám, že „vědecký“ genderismus a homosexualismus dopadnou brzo stejně. Dnes jsou však kánonem euroatlantických pokrokářů.

Jiný můj kamarád, opět poněkud nemoderní vzdělanec, pak tvrdí, že dnešní fanatičtí pokrokáři jsou osoby se schizofrenickou poruchou. Na jedné straně jsou v čele „vítačů“, kteří by zde chtěli co nejvíce „ubohých imigrantů“, tedy většinou pevných, až fanatických muslimů, a na druhé straně bojují za neomezená práva homosexuálů. Ba dokonce chtějí zavést jako zásadu prezentovat homosexualitu jako cosi lepšího, vyššího a vznešenějšího, než je heterosexualita. Prvek hyperkompenzace lidí postižených nedostatkem vlastního sebevědomí, tak dobře známý z psychologie minorit, zatížených pocitem jisté insuficience, je zde evidentní.

Schizofrenie myšlení těchto hlasatelů nové morálky a zásad se dle vědeckých zkoumání projevuje zejména poškozeným vnímáním a zkreslováním reality postiženou osobou.

Jinak by jim musela dojít obecně známá informace neslučitelnosti genderismu, homosexuality a islámu. Protože každý muslim, a to i ten mírně věřící, je přesvědčen, že homosexualita je nepřirozená a pochází od ďábla a nejlepším řešením je homosexuály rovnou zavraždit. Třeba oběsit jako v Iránu .A nebo shodit z výšky za účasti davů, neboť tak tyto obludy rozdrtí sama vůle Alláha. Jak stojí v koránu a posvátných „hadísách“.

Nechápou či nechtějí chápat, že množina „morálně nadřazených homosexuálů a leseb“ je na jednom místě a v jeden okamžik neslučitelná s množinou muslimů na tom samém místě a v tomtéž čase. To nejsou pravděpodobně jejich mozky schopny pochopit. Tak mne napadlo, zda by nebylo dobré tyhle lidi nechat vyšetřit, zda jsou vůbec příčetní.

Když jsem slyšel soudružku ministryni Marksovou zastávající v politice zásadně pozice obrozeného leninismu-stalinismu, jak vyhání poslankyni Pavlínu Nytrovou z ČSSD, řekl jsem si, že má kliku. Tedy poslankyně Nytrová. Za znesvěcení ideálu marxismu by ji dřívější marxističtí soudruzi a ideoví předchůdci dnešních euromarxistů rovnou nechali popravit. Za hanobení „světového čistého homosexualismu“ jí to dnes nehrozí.

Ovšem jak se dalo předpokládat, ozval se na výroky paní Nytrové divý řev lidskoprávních aktivistů, homosexuálních aktivistů a mainstreamových medií. A jako vždy společně plodili haldy lží. Vysoké, křivé a nebezpečné jako Matterhorn. Hezky to předvedla navrhovatelka zákona o možnosti adoptovat děti homosexuálními páry paní poslankyně Radka Maxová (ANO) při diskuzi na ČT 24.

Pak v tom pokračovali komentátoři v MfD, na Lidovkách, Hospodářských novinách a vetřel se i ministr Babiš. Poslanci žvanili na dotazy mainstreamových medií „hlubokomyslné úvahy“ o ničem, neboť jsou většinou obyčejní zbabělci. Bojící se veřejně přiznat, co si vlastně sami myslí. Paní Nytrová měla mediální kliku jak hrom, protože mezitím jistěže téměř nic s islámem nemající muslim zavraždil v Nice skoro sto lidí náklaďákem. A pak vypukl pokus o puč v Turecku. Media se vrhla jinam. Holka měla kliku!

Ale stejně zněl silný hlas, že homosexuálové jsou prý obecně úžasní, světově oceňovaní, každý je má za kamarády. I Babiš. Jsou prý prostě něco „éňo-ňéňo“. A lidstvo se na nich tak hrozně provinilo, třeba jako na tom anglickém vědci za války anebo na básníku Byronovi, že je musí dnes chránit a odškodnit. Pravila navrhovatelka.

No, jestli se provinili Britové na Alanu Turingovi a na lordu Byronovi, ať to odčiní a nemontují do toho nás. U nás byli „teplí“ vždy veřejností tolerováni a ani dneska na tom nejsou nikterak špatně (viz kupříkladu zde).

Všichni hlaholí, jak oni sami nic proti homosexuálům nemají, ba dokonce se s nimi kamarádí. Já jsem dobře znal homosexuální pár dvou zdravotních „bratrů“, báječných lidí, a měl jsem homosexuály za kolegy v práci. Ale pomalu už se to bojím říkat, abych nevypadal jako ti političtí korektníci, co to používají jen z politických důvodů. Domnívám se, že homosexuálové nejsou žádní vyvrhelové, ale prostě jsou z hlediska výchovy dalších generací a dalšího vývoje Evropy neperspektivní minoritou. Sami nikterak neškodící, ale přeci jen vypadávající z genetické linie. A navíc se domnívám, že většině samotných homosexuálů musí být toto divadlo EU pokrokářů nepříjemné, některým i odporné.

U nás se homosexuálům nikterak zle nedaří, patří mezi uznávané a oblíbené osobnosti, herce, umělce a vědce. Vychovávat a cepovat českou společnost , údajně homofobní, podle nějakých pomatených západních aktivistů je ale zhůvěřilost a většinu našinců to uráží.

Následně mi dovolte, abych se já, coby postarší muž, kterého už „hoši“ v tramvajích ani v metru neobtěžují, páč jsem mimo jejich cílovou skupinu, nějak k věci vyjádřil. Z hlediska pamětníka ale i absolventa seminářů o sexualitě na PedF UK. I když z hlediska vlastního pohledu musím přiznat, že také pražské tramvaje už nejsou, co bývaly, například tak narvané, což „hošům“ vyhovovalo. Ale pořád si ještě pamatuji.

Když jsem nastoupil do učňáku Barev a laků, n. p., bylo mi čtrnáct let a tři měsíce. Tak to tehdy chodilo. Patnáctiletý nebyl dítě. A pětadvacetiletý už vůbec ne, jak dneska blouzní levicoví pokrokáři!

Po nějaké krátké době jsem ve fabrice začal pracovat na výrobě „rotačky“. Tedy tiskové barvy pro tisk novin. Tisk byl úderným oštěpem Strany a vlády, a tak se - aby barva v Rudém právu byla skutečně černá - do barvy dovážely průmyslově vyráběné saze. Pěkně načechrané. Výrobky to z revanšistického Německa či od amerických imperialistů. A ty se pak sypaly z pytlů do míchaček pěkně ručně. Což prášilo. Tedy hodně prášilo. Kominíci po směně byli proti nám běloskvoucí kluci!

A i když jsme se po konci směny museli dlouho a pořádně sprchovat, na černé podmalování očí usazenými sazemi to nestačilo. Ani natírání Indulonou a následné „odličování“ hadříkem úplně nezničilo černé rámeček. Vypadali jsme jak ty holky, co je točila režisérka Chytilová ve filmu Sedmikrásky.

Kolem očí černý kruh, jak tehdejší krásky anebo...? No jako tehdejší mladí, často prodejní „buzíci“, jak si sami říkali. Protože poptávka po mladých homosexuálních prostitutech byla i tehdy, za socialismu, velká. A tehdy nebyla na „Hlaváku“ žádná Fantova kavárna, kde je dnes homosexuálním zájemcům „hošíků“ na prodej každý den dost. Takže jsme se dostávali celkem nevinně do hledáčku těch mužů, co je lákala láska s mladými jinochy. (Pokud někomu připadá výraz „buzerant“ perojativní a urážlivý, pak by se neměl jeden z lidskoprávních aktivistů sám prohlašovat za „katolickou buznu“.)

Takže základní rada od starších dělníků zněla: „Když jedeš z práce, zásadně si stoupej v tramvaji jen na plošinu. A prdelí pevně ke stěně! Jak si vedle tebe stoupne chlap a začne se k tobě naklánět a opírat se, dupni mu na nohu! Jamile začne nějaký takový buzík dělat oči a vykládat, odkud že jsi a jaký jsi úžasný chlapec, tak ho co nejdřív kopni. Kolenem do koulí! To jde i v narvaný tramvaji. A nesedej si v tramvaji na lavici, jinak ti začne za chvíli nějaký teplouš jezdit vocasem v poklopci kolem huby. A dělat, že za to nemůže, že do něj strčili.“

„No jó,“ nedal jsem se, „ale oni tam chlapi taky šahají ženským na zadky, tak co?!“

„Na ženský se vyser, ony se o sebe postarají. Ty se starej o sebe!“ pravili zkušení příslušníci dělnické třídy. No, tak jsem se rychle naučil nesedat si v plné tramvaji a v případě potřeby používat loket. Dost jsem taky odkoukal, protože černo kolem očí jsme neměli jen my kluci z výroby barev. Ale také mladí kovodělníci z ČKD a Kolbenky, ze strojní výroby a od lisů a tak. Vyhlášené byly tramvaje číslo 5 z Hloubětína směrem na Karlín, což byly přímo ostrovy touhy pražských i cizích homosexuálů. Tak jako dneska jsou rájem kapsářů „turistické“ linky tramvaje č. 22 a metro Můstek a Museum. Ovšem jinak jsou to mírumilovná a klidná místa, porovnáme-li kapsářské ráje v Barceloně na ulici La Rambla či okolí mnichovského nádraží nebo v Římě Andělské schody.

A my to tehdy nebrali nijak úkorně. Homosexuálové byli a budou, s tím nic nenaděláme. I socialistická společnost v Československu byla liberální, „teplouši“ byli tolerováni. Známý je jen případ, když esenbáci na popud ÚV KSČ zorganizovali schůzku ministra obrany soudruha Alexeje Čepičky, známého homosexuála, s jakýmsi homosexuálním agentem-provokatérem v hodnosti desátníka v pražské Stromovce. To aby mohli Čepičku pro nemorální chování odstavit. Což ovšem bylo i heterosexuály považováno za skutečně nechutný bolševický podraz. Čepička byl sice idiot a hochštapler, ale plést do toho jeho choutky česká svobodomyslná společnost považovala za nechutné.

Teplí - či hošové, jak se jim říkalo - nebyli problém. Později jsem se naučil při toulkách mezi Redutou, Strojexportem, Alfou, Stoletou vinárnou, Vltavou a jinými místy zábavy, že není radno chodit na některá veřejná pánská WC. Třeba na nábřeží u Národního divadla, na Václaváku do podchodu a podobně, protože tam stojí hodiny a hodiny taková ta nejnižší třída buzíků a čeká, aby pozorovali neznalého blba, který se tam dojde vymočit.

Nevím, jak je to dnes, v době internetu, ale tehdejší lepší třída teplých se scházela v Globusu dole na Václaváku.

Blábolení, že prý nejsou homosexuálové promiskuitní, naopak jsou přímo výkvětem vysoké morálky, jsou směšná a lživá. Homosexuálové promiskuitní byli a jsou, a to hodně. Což je popsáno v každé učebnici sexuality. Oblíbené lži pokrokářů a aktivistů kolem LGBT o jejich „duševním naplnění“ a vysoké morálce vyvrací už jedna ze základních studií o lidské sexualitě, takzvané „Kinseyho zprávy“, mající část „Sexuální chování muže“ (1948) a následující neméně známý díl „Sexuální chování ženy“ (1953).

Otázkou je, zda poslankyně Radka Maxová, vehementně podporující adopci dětí homosexuálními a lesbickými páry, která tak zaujatě útočila na „nehodnou“ poslankyni Pavlínu Nytrovou, pouze předváděla své uvědomělé nadšení či je tak na tomto poli tak nevzdělaná anebo prostě ideologicky korektně lže.

O promiskuitě a nestálosti vztahů homosexuálů a lesbiček není potřeba pochybovat. Pro doložení faktů si lze na internetu kliknout na eurostudijní materiály např. na Wikiskripta.eu, kde je vše popsáno. Včetně oné „záchodkové homosexuality“, většího rozšíření pohlavních chorob mezi homosexuály (a to včetně porovnání s mimořádně rizikovou skupinou heterosexuálních prostitutek), nebo zde.

Pochybuje-li jistý známý komentátor v tisku o tom, že mužští homosexuálové jsou promiskuitní a že jsou vyznavači nechráněného sexu, stačí si najít pár odborných prací k výskytu syfilidy a kapavky mezi homosexuály. Vysoká a zásadní je ovšem i častá pozitivita homosexuálů na virus hepatitidy B a v posledních letech zejména HIV a onemocnění AIDS. (Například slavný krasobruslař Nepela, slavnější je nejznámější oběť AIDSzpěvák skupiny Queen Freddie Mercury . Šest let před Mercurym zemřel na AIDS americký herec Rock Hudson, 1925-1985, a tak by šlo jmenovat dlouhou řadu.)

V zásadě lze říci, že za základním rozšířením AIDS po USA a pak po celém světě je právě homosexuální skupina obyvatel. Když se pak začala šířit mezi narkomany injekcemi, bylo to též v přímé souvislosti s homosexuální prostitucí narkomanů.

Už jen z tohoto důvodu jsou homosexuálové rizikovou skupinou. Tvrdit, že homosexuální muži a ženy mají „nárok“ na adopci dětí, je tedy nejen chyba, je to zásadně nebezpečné. Jo, a jinak je na této aktivistické ideologii pozoruhodné, že právě její představitelé nám všem cpou do hlavy názor, že největšími pedofily zaměřenými na chlapečky jsou homosexuální kněží - a zároveň se nás snaží přesvědčit, že homosexuálové, kteří nejsou kněžími, budou ideálními rodiči.

Pane Bože, do koho jsi to duši dal?!

hatefree


Bude okračování.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.