Přiznám se dobrovolně a bez mučení, jak jsem letos volil do městských a obvodních zastupitelstev. Když jsem dostal plachty se stovkami jmen, byl jsem v pokušení buď k volbám nejít, nebo je odbýt tím, že zaškrtnu jednu partaj.

Zde však vznikl problém: kterou? ODS umožnila vytunelování republiky a nyní nadává na velký státní deficit. Sociální demokracie nadává na policii, Inspekci ministra vnitra, ÚOOZ, státní zástupce a soudy - ale kdo měl v rukou ministerstvo vnitra a spravedlnosti nejméně osm let? A do jakého stavu byly dovedeny naše orgány činné v trestním řízení? Volit stranu Železného? Tak nízko jsem přece ještě neklesl! Komunisty také nemohu -příliš toho napáchali v minulosti a nechtějí se poučit. Je to stárnoucí strana zahleděná do své krvavé minulosti. Volit zelené? Některé jejich postoje jsou mi sympatické a podepsal bych se pod ně. Ale svěřit jim energetickou koncepci? Za pár let by dovedli zemi do takové energetické krize, že bychom asi museli svítit loučemi, topit v litinových kamínkách a žít v zemljankách.

KDU-ČSL? Jejich postoje k potratům a k rodině mi připadají jako z předminulého století. Korupce se navíc plíží napříč politickým spektrem a těžko rozhodnout, co je pro mnohé politiky důležitější: vlastní kapsa, nebo osud vlasti? Z ostudy si naši politici mohou nechat ušít kabát a nejhorší je na tom, že jim vůbec nevadí, řekne-li o nich někdo, že jsou negramotní, nezodpovědní…

Myslím, že jsem také příliš zodpovědný, než abych utratil svůj hlas podporou některé z malých straniček bez seriózního programu a bez šance na zvolení.

Moje (a zřejmě nejen moje) těžké voličské dilema mi pomohli vyřešit… Voskovec aWerich! Vzpomínáte na jejich známou písničku z třicátých let Konec civilizace?

Zpívá se v ní: „My už nejsme lidi, my jsme jenom partaje/ Žádný z nás nevidí, kde ta chyba je.“

Díky za radu. Rozhodl jsem se: Nebudu tedy volit partaje, ale jednotlivé kandidáty. Na pražských volebních listinách je jich však několik set a já musím vybrat sedmdesát pro celou Prahu a pětatřicet pro náš obvod.

Většina ze jmen mi byla neznámá. Co dělat? Naše země zaostává v účasti žen na správě věcí veřejných a politických. Nejméně 80 procent mých zakřížkovaných kandidátů byly tedy ženy. Dalším kritériem byl věk. Naši zemi by měli začít řídit lidé mladí nebo alespoň mladší, co nejméně poznamenaní šlendriánem, který tu po desetiletí vládl a bohužel ještě vládne. Napříč politickým spektrem jsem tedy volil studenty, mladé učitele, vědecké pracovníky... Nevolil jsem mluvčí politických stran či jiných orgánů a organizací. Nevolil jsem také žádné podnikatele, abych je vyvaroval případného konfliktu zájmů, až budou v zastupitelstvech rozhodovat o nějakých zakázkách.

Nakonec se přiznám, že jsem volil i primátora Pavla Béma nehledě na to, že kandiduje za politickou stranu, která nepatří k mým favoritům. Líbí se mi totiž jeho styl, způsob, jakým řídí naši Prahu.

Byla to těžká práce. Doufám jen, že jsem neudělal nějakou početní chybu a že má hlasovací plachta byla platná. A ještě doufám, že alespoň pár dalších voličů se při vyplňování hlasovací plachty řídilo či ve volbách příštích bude řídit podobnými úvahami.

Něco s naší zemí přece musíme udělat, abychom ji vytáhli z toho smrdutého močálu nezájmu a morálního srabu, do kterého se stále hlouběji ponořuje.

MfD, 24.10.2006