Televize Barrandov má dost obskurní pověst. Nejen že oživuje Třicet případů majora Zemana, ale hned v návaznosti - fajnšmekři normalizačních seriálů si tak tak odskočí na záchod - vysílá Okres na severu. Tady však obskurnost končí. Zatímco major Zeman je pro mnohé nepřijatelný (glorifikuje komunistickou policii, lže, překrucuje fakta), Okres na severu je sice zoufale nudný, ale svým způsobem ryzí právě dnes.

Je to příběh z prostředí okresního výboru KSČ. Jeho předseda Pláteník (hraje ho Jaroslav Moučka) je pevný, rozhodný, má přirozenou autoritu i všechny rysy odborníka. Jenže takový je i major Zeman; v čem je tedy rozdíl? V tomto: Kdybychom z majora Zemana odstranili slova jako "soudruh" či "čest práci", stejně zůstane hnus a křivení reality. Ale kdybychom totéž odstranili z Okresu na severu, zůstane až překvapivě aktuální společenská sonda.

Je to sonda do světa odborníků na slovo vzatých, kterým je ovšem třeba nejprve vybudovat prostor, sonda do světa šedivých mužů (a mála žen) žijících na poradách, schůzích a cestách služebními auty, sonda do světa lidí řídících se ne autentickými zásadami, ale jakousi bodrou profesionalitou - jakkoliv poplatnou "straně a vládě". Odkud to známe i čtvrtstoletí po pádu komunismu? Kam ta sonda aktuálně míří? Inu k partě, která tvoří prezidentskou vládu Jiřího Rusnoka a jako by sama vypadla ze scénáře Jaroslava Dietla.

Rusnokův tým působí nejvíc normalizačním dojmem ze všech porevolučních kabinetů. Nejde jen o to, že jsou v něm bývalí členové KSČ. Tu legitimaci měli svého času i ministři Kočárník, Dyba, Dlouhý, Stráský, Dienstbier, Pithart... Ale ještě v žádné porevoluční vládě nebylo tolik ryze normalizačních komunistů (takových, kteří do KSČ vstoupili až po sovětské okupaci a čistkách). Zahrneme-li i premiéra Rusnoka, jenž byl kandidátem členství v KSČ, je to úhrnem šest ministrů z patnácti -bratru 40 procent.

Ale ani to není samo o sobě rozhodující. Zásadnější je jistý esteticko-společenský dojem odborníků pro jakoukoliv situaci. Když se Rusnokův kabinet nechal v červenci při svém představení oficiálně fotit, ten snímek bezbarvých mužů (a jedné ženy) připomínal hrdiny Okresu na severu.

Nahlédněme na web Česko-Slovenské filmové databáze. "Tak si představuji postavu dona Juana v podmínkách socialistického cirkusu," hodnotí Pláteníka jeden diskutér. "Téměř stoprocentní intuice, nezdolný charakter a nikdy nepohasínající víra v člověka. A tohle vše úhledně zabaleno do normalizačního kabátku." - "Já si tak představuju člověka, kterého bych s chutí volil," dodává jiný. "Ano. Jsem naivní a k smíchu, ale ono by to tu jinak vypadalo, kdyby ti nahoře nebyli obrazem nás dole."

Jistě, diskuse na webu není relevantní průzkum, ale i tyto bizarní argumenty pomáhají do jisté míry pochopit, kde se bere obliba Rusnokova týmu a jeho prezidentského krytí. Rýsuje se tu první porevoluční vláda s profesionálními parametry Jaroslava Dietla. Televizní vysílání Okresu na severu nemusíme vnímat jako spiknutí totalitářů, ale jako archivní příspěvek k této novince.

Zásadnější je jistý esteticko-společenský dojem odborníků pro jakoukoliv situaci. Když se Rusnokův kabinet nechal v červenci při svém představení oficiálně fotit, ten snímek bezbarvých mužů (a jedné ženy) připomínal hrdiny Okresu na severu.

LN, 7.8.2013