Když letošního 19. dubna přebíral v odpoledních hodinách ve Španělském sále Pražského hradu starosta Příboru Ing. Bohuslav Majer pro svoje město titul „Historické město roku 2015“, měli jsme mnozí, nikoli pouze příborští, opravdovou radost. Cena se udílí od roku 1995 za nejlepší péči o památky v rámci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Na originál krásného výrobku z českého křišťálu, který vyrobila firma Rückl Crystal, a.s. (sklárna v Nižboru), přibude tedy jméno letošního vítězného města.

Pan starosta (na snímku) si odvezl repliku této ceny, pamětní grafický list a milion korun. Město bude zcela jistě pokračovat v obnově historických staveb, kterých má více než dost. V roce 2015 byly opraveny některé historické domy na náměstí Sigmunda Freuda, obnoveny zahrady bývalé piaristické koleje tak, aby sloužily veřejnosti, revitalizovány byly i další zelené plochy a vkusně upraven městský park. Při této příležitosti si lze připomínat mnohé, avšak pokud jde o historii Příboru a jeho okolí, nelze pominout dva výtečné stavitele příborské. Kašpara Karlsedera (1822–1897) a jeho syna Bedřicha Karlsedera (1856–1913).

Bedřich Karlseder

Kašpara Karlsedera nám připomínají především nádherné fasády historických domů na zmíněném již Freudově náměstí, přístavba piaristické koleje, opravené příborské kostely a další stovky objektů. Vzpomínat na něj mohou i v Tiché, neboť on dal podobu továrnám Parmovým, v Kopřivnici pak postavil továrnu Adolfa Rašky. V Bartošovicích a Hájově postavil obecné školy, v Libhošti větrný mlýn a v Kopřivnici navrhl nový hřbitov. Byl velice aktivním občanem, členem městské rady a spoluzakladatelem příborského hasičského sboru, jehož byl jmenován čestným členem. Jeho skvělá stavební fantazie byla pro město nedocenitelná. Byl i znamenitým podnikatelem. Založil ve městě cihelnu a pilu, projektoval vodovody, silnice a kanalizaci. Příboru také zpracoval moderní urbanistický plán rozvoje města. Narodil se 6. ledna 1822 v rakouském Schaffetschlagu, v osmadvaceti letech se přestěhoval do Příboru. Oženil se zde s Mariannou Šimkovou, dcerou příborského vinárníka, a v roce 1856 se jim narodil syn Bedřich (na snímku).

Karlsederovi měli ale osm dětí, a mnohé se potatily. Prvorozený Vavřinec byl městským stavitelem v Krakově, třetí v pořadí František, odchovanec profesora Carla von Hasenauera, projektoval řadu budov ve Vídni.

Doma zůstal v podstatě pouze syn Bedřich. Ten vystudoval ve Vídni vojenské stavitelství na Vysoké škole technické (K. k. Technische Hochschule in Vien) a v letech 1883–1892 stavěl v řadě měst monarchie (Lvov, Sarajevo, Budapešť, Krakov) stavby pro potřebu armády. Po návratu do rodného města pracoval nejprve v otcově firmě, poté se ujal funkce městského stavitele. Městu samotnému i okolním obcím, patřícím do tehdejšího příborského okresu, vtiskl velice originální stavební řád a mnohé z více než sto padesáti objektů jsou dodnes stavebními památkami. Byl také radním a náměstkem příborského starosty, mnohokrát veřejně oceněn. Spolupracoval i s významnými sochaři a malíři regionu, ale také například s Myslbekovým žákem, pražským sochařem Václavem Novákem (1880–1917).

Dostal na starost například i opravu hradu ve Štramberku. Ve svých pamětních textech na něj takto vzpomíná významný štramberský činovník MUDr. Adolf Hrstka (1864–1931):

„A již tenkrát při vyjednávání s architektem Hilbertem zástupcové odboru, znající turistice málo vyhovující hotelové poměry ve Štramberku, pomýšleli při výstavbě rozhledny také na výstavbu nějaké budovy, v níž by umístěny byly hostinské místnosti, noclehárny studentské i turistické, nějaká rytířská muzejní síň, která by ovšem historicky slohově přizpůsobena a přičleněna k Trúbě samé. Podle toho také architekt Hilbert založil a vypracoval potřebné plány. Centrální komise vídeňská však schválila sice tyto plány, ale nedoporučila stavbu oné nové hradní budovy, třeba slohově úplně vyhovující, opírajíc se o zásadu, že dlužno staré historické památky zachovávati a upravovati, nikoliv však novými objekty doplňovati. Podniknutí pak odboru podepřela přiměřenou finanční podporou. Po tomto rozhodnutí centrální komise upustil odbor od stavby zamyšlené slohově historické útulny pod Trúbou a r. 1902 přikročil jen ku provádění přístavby a úpravy rozhledny. Nebyla to věc jen tak snadná. V celém okolí nebylo tehdy ještě českého stavitele, který by se byl mohl odhodlati stavbu tak obtížnou a nákladnou provésti – a finanční prostředky odboru nebyly takové, aby stavba mohla být zadána někomu ze vzdálených stavitelů. V této těžké chvíli přispěl ku pomoci odboru neocenitelnou radou upřímný jeho příznivec p. Václav Jandl z Příbora, tehdy traťmistr místní dráhy studénsko-štramberské, který se svým vlivem postaral, že obávanou stavbu rozhledny převzal na sebe jeho přítel pan Fricek Karlseder, zámožný a ušlechtilý občan a rodák příborský, který také neohlížeje se na finanční nepohotovost odboru z jara r. 1903 dal se s bodrostí a energií jemu vrozenou do práce. A když koncem máje téhož roku před štramberskou poutí blížila se ke Štramberku ze všech stran obvyklá procesí – trnula hrůzou, když Vantuch, odvážný a fortelný mistr tesařský z Příborských pasek, sedě na kozlíku pobíjel již štíhlou dvojcípou střechu znovuzrozené Trúby štramberské šindelem.“

A skutečně je prokázáno, že opravu věže, hradu a vyspravení hradeb provedl Bedřich Karlseder bez nároku na honorář. Před časem se v jeho pozůstalosti našly i štramberské plány architekta Kamila Hilberta (1869–1933), mimochodem syna malířky Karoliny Hilbert-Reifové (1839–1897) a bratra spisovatele Jaroslava Hilberta (1871–1936), který v té době také řídil dostavbu Svatovítské katedrály. K nim byly i přiloženy Karlsederovy rozpočty stavebních prací na přestavbu Trúby, z nichž lze vyčíst jeho obchodně velice vstřícný postoj. Proto také ta nadšená slova doktora Adolfa Hrstky.

Bedřich Karlseder zemřel v červnu roku 1913 po těžké nemoci. Dalších dvanáct let vedla firmu jeho manželka Anna, v roce 1925 ji prodala.

I tak zanechali otec a syn Karlsederové na východní Moravě velice výraznou stavební a uměleckou stopu.

Text je z připravované publikace „O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech II“, která vyjde v listopadu 2016 péčí Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné. Díl I. vyšel v listopadu 2015 a je stále ještě zájemcům k dispozici.