Stojíme na prahu nové studené války. Už součástí té předešlé byl informační boj. Hlavní roli tenkrát hrály rozhlasové stanice vysílající z jednoho tábora do druhého. Doba však pokročila. Využíváme internet, komunikujeme přes sociální sítě, máme nejmodernější technologie. Političtí stratégové to musí brát v potaz. Zítřejší bitvy včerejšími zbraněmi vyhrát nelze.

Naše zkušenost s dezinformacemi je bohatá. Když se spustila migrační vlna z arabských zemí, začaly se šířit zvěsti o skutečné, ale i domnělé kriminalitě běženců. Byli jsme strašeni teroristickými útoky, ke kterým by u nás mohli muslimové přistupovat. Jeden vášnivec cítil natolik silnou potřebu na riziko upozornit, až sám skácel na koleje strom. Čin měl v úmyslu přišít islamistům, aby ve zbytku populace k nim vzbudil odpor.

V loňské předvolební kampani se zase u části společnosti ujal hoax, podle nějž se pirátští politici chystají zabavovat nevyužívané byty a ubytovávat v nich migranty.

Čerstvou vzpomínku máme na demonstranty protestující proti pandemickému zákonu a vládním nástrojům na potírání koronavirové nákazy. Jako by nestačily šibenice v davu, tak organizátoři akcí na internetu zveřejnili adresy poslanců podporujících zákon. A rázem se před domy některých politiků začaly dít věci.

Mysleme na to, když se teď dojímáme nad mezistranickým konsensem při vnímání války na Ukrajině. Šok a odsudek agrese je typickou reakcí každého soudného člověka, takže i radikálně naladěné partaje měly zúžený manévrovací prostor. Jenže situace se bude vyvíjet.

Obrázky z napadeného území zevšední, mnozí si všimnou, že i na jejich životech se odráží ekonomický souboj s Moskvou, a brzy se objeví první odpůrci ukrajinských uprchlíků.

Olej do ohně budou přilévat prokremelští trollové a dezinformátoři, znejistělých voličů se ujmou demagogové, populisté a extremisté. Otázka není zda, ale pouze kdy a v jaké míře to přijde. Ostatně, jak informoval server iDNES.cz., úmysl založit hnutí Přátelé Putina v ČR již bezprostředně po invazi oznámil exsenátor a bývalý soudce Jiří Vyvadil.

Proto je důležité, aby se vláda a demokratická opozice též dohodly, že nebudou otevírat dvířka propagandistickým jezinkám a naopak že s nimi v rámci platné legislativy zatočí.

Nejsme v tom sami. Provozovatelé sítí Facebook, Instagram a Twitter zastavili přísun peněz z reklamy ruským státním médiím, respektive přestali v Rusku a na Ukrajině reklamu zobrazovat. Válku Putinovi vyhlásilo mezinárodní hackerské hnutí Anonymous. Tisíce českých webů ruským uživatelům na zhruba šest vteřin blokují přístup a ukazují obrázek zkrvavené dlaně na pozadí ukrajinské války.

České bezpečnostní složky po konzultaci s vládou zablokovaly osm dezinformačních webů. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž upozornil, že veřejná prohlášení na demonstracích i sociálních sítích, která schvalují útok Ruska na Ukrajinu nebo vyjadřují podporu vedení Ruska, mohou být za současných okolností posuzována jako trestný čin, za nějž hrozí až tříleté vězení. Policie již eviduje desítky podnětů na komentáře v internetových diskusích schvalující aktivity ruské armády.

Ne nadarmo se v polské debatě objevila výzva, aby se stát k sociálním sítím choval stejně jako k vývozcům zbraní. Vždyť vývoz dezinformací je pro hnětení veřejného mínění ještě důležitější.

Najednou i ti, kteří kdysi brojili proti údajné cenzuře na internetu, chápou, že jsou situace, například obrana národní bezpečnosti, kdy je nutné, aby stát uplatnil svoji autoritu a přistoupil k regulaci. Leč o stoprocentní recept na vymýcení fám, lží a mýtů se nejedná. Internet je mořem i děravým cedníkem zároveň.

Politikům nezbývá než vést trpělivý dialog s občany a situaci jim srozumitelně a v souvislostech vysvětlovat. Jak ukazuje příklad ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, není nad přesvědčivý leadership.

Autor je politický analytik