9.12.2019 | Svátek má Vratislav


SPOLEČNOST: Úžasných 71 procent

11.11.2019

Upoutala mne informace, že kdosi čemusi dává 71 % preferencí. No, kdyby to bylo 71 % volebních preferencí, to by bylo neuvěřitelné. Ale o volbách to není. Nebojte se, Babiš to má sice pod palcem, ale na takovéhle číslo nedosáhne. Ani náhodou.

Ale pokud se domníváte, že je to nějaké číslo z nějakého průzkumu, máte pravdu. Mne zaujaly výsledky údajně velkého sociologického průzkumu, který si nechala vypracovat takzvaná studentská iniciativa „Svobodný listopad“ z Karlovy university. Co to vlastně je, ten „Svobodný listopad“? Ne že bych se nesnažil doklikat, ale na svobodnylistopad.cz najdete všechno možné, prsí se tam kdejakou akcí. Takže třeba akce „Československý disent a jeho přesah“ vypadá úžasně. Kdyby nebylo toho, že až na Bratinku se setkání neúčastnil žádný disident. Moderoval to sice anglický velvyslanec Nick Archer, ale vypadá to, že to byla diskuse typu „o nás – bez nás“. Za účasti kdejakého bafuňáře a teoretika, ale prakticky bez disidentů. No jo, oni by mohli kecat, jak to skutečně bylo. A to by se nehodilo, co?

To mne zaujalo. Takže politická nalejvárna studentů o disidentech bez disidentů. To je úžasný výsledek po třiceti letech!

Hledal jsem dál. Kdo to vlastně je ten „Svobodný listopad“? Naleznete sice, že to celé organizuje jakési Centrum spolků, studentů a absolventů UK z.s., ale to je všechno. Jména, jména, jména. Kdo tomu velí, kdo je předseda a vedení atd. Nic a nic. To nenajdete. Přitom u všech organizací, od Volkswagen – Škody Mladá Boleslav až po Spolek dobrovolných hasičů z Horní Dolní to vždycky najdete. Ten a ten, tam a tam, a tak dále. Tady jen “m´ha předem mnou, m´ha za mnou“, jak praví básník.

I zavolal jsem na jediné uveřejněné telefonní číslo a žádal si informace. A sdělil, kdo jsem a co jsem a že bych o nich a jejich sociologickém průzkumu něco napsal. Pan Obdržálek (pokud jsem se nepřeslechl) mi pravil, že si mohu napsat na mail, spojit se přes Facebook a podobně. A vyčkat, až se ozvou. To znám, to se většinou neozve nikdo a když, tak se stejně nic nedozvíte. Poučil mne, že sociologický výzkum… bla bla, což jsem mu zarazil tím, že jsem dělal na UK ze sociologie zkoušky, tak vím, o co jde. Žádal jsem však, aby mi sdělil, kde najdu konkrétní jména vedení organizace.

Po delší diskuzi mi bylo sděleno, že je nenajdu, oni že si nepřejí svá jména zveřejnit. Pravil jsem, že jako bývalý disident jsem se na vše vždy podepsal, ostatně dělali to všichni disidenti za totáče. Proč tak v demokracii nečiní oni? Hlas na druhém konci telefonu pravil, že oni si přejí, aby jejich jména nebyla známa veřejně.

To je věc! Tak politická organizace s výrazným politickým zaměřením, silně ovlivňující přes media veřejné mínění, tají své vedoucí? Copak se bojí, že by „zaostalý“ lid - až na studenty UK, kteří jsou na universitě závislí - měl poněkud jiné názory než vedení „Svobodného listopadu“? Mají strach, že by na ně lidi řvali? Tak proč chodí do politiky? Proč se snaží mediálně ovlivňovat národ?

Dozvěděl jsme se, že je podporuje množství seriózních organizací. Ano, vyjmenované na jejich stránkách jsou. Ovšem našinci už dávno vědí, jak to ve skutečnosti je. Za císaře pána se tomu říkalo „poklonit se u vrbiček“, pak to dostalo větší grády. Dneska se tomu říká „výpalné“. To se někdo, momentálně „ideologicky pevný“ a mocensky silný, obrátí na zajímavé partnery s tím, že oni jsou ti správní a že je jistě dotyčná organizace bude podporovat. No, kdo by nepodporoval, když jinak tě kdejací „zainteresovaní“ novináři a Facebook a Twitter a na nich kdejaký diskutér roznesou v zubech, o nespolupracujících se objeví dehonestující články a fámy až po různé akce „aktivistů“. To si každý rozmyslí. Jako národ dobře víme, jak to bylo za totalit. „Dobrovolné“ shromáždění protektorátních občanů na Václaváku na podporu Führera a Říše, petice požadující popravy zrádců socialismu, Slánského a spol., a my chartisti si pamatujeme hromadné rezoluce proti „ztroskotancům a samozvancům!“ To nás tihle aktivisté mají za úplné blbce, anebo rádi předvádějí seznam těch, kteří se před nimi klepou strachy a raději jim cpou peníze, jen aby se na ně aktivisté nevrhli? Řeknu vám, to je demokracie jako prase!

Mimochodem, ten „velký sociologický průzkum“ byl učiněn na zanedbatelném vzorku 1007 občanů ve věku mezi 18 až 30 lety. Když jsem dělal na UK zkoušky ze sociologie já, tak se říkalo, že průzkum pod 5000 osob je na dvě věci. Jaké, to víte sami. Tady ten průzkum je: generace-svobody.

Ale nešť. Stejně se řídím Churchillovou zásadou, že jediný výzkum, kterému věřím, je ten, který jsem si zfalšoval sám. Přesto však stojí za to se jím zabývat. Řada autorů a čtenářů Neviditelného psa je ve věku, kdy jsou o dotyčné osobě mladí lidé přesvědčeni, že je na tom stařík či stařena tak nějak věkově podobně jako hnědé uhlí.

Podívejme se na výsledky tohoto šetření provedeného agenturou Medián. Co vidíme? Například tvrzení, že pouhých 10 % mladých je spokojeno se současnou politikou situací, což je něco, čemu se říká „prázdná informace“. Co lidstvo lidstvem je, nikdy mládí není spokojeno se současnou politickou situací. Domnívám se, že už za egyptské Staré říše, když se stavěly známé pyramidy, byla místní mládež nespokojena s politickou situací. Z dob starého Řecka a Říma to máme potvrzeno přímo písemně. Takže: nulová informace.

Ovšem to, že 24 % mladých není s politickou situací ani spokojeno, ale ani nespokojeno, je báječný výsledek. 34 % mladých lidí režim v zásadě nevadí. V současnosti se stále povídá o roku 1989. Porovnejme tedy. Na konci normalizace byly na komunismus naštvaní všichni obyvatelé, a to včetně členů KSČ a dokonce i velké části jejího Ústředního výboru.

Podle výzkumu je prý 81 % mladých přesvědčeno, že je důležité zúčastnit se voleb. Ti jsou uvědomělí! Pak je zde ovšem na místě otázka, proč tedy volit nechodí, že?! Tuto otázku si „Svobodný listopad“ z Karlovy university nepoložil.

Pak to ovšem klade otázku na myslící čtenáře, zda ten výzkum není obdobou většiny výzkumů na progresivním Západě, kde se do nich lže, až se hory zelenají. Neříká se to, co si dotyčný myslí, ale to, co si myslí, že by bylo vhodné říkat, že si myslí. Tady jsme se za těch 30 let po listopadu opět vrátili obloukem do „normalizace“. Kdy politicky korektní lhaní bylo základem společenského konsensu.

Z tohoto hlediska lze posuzovat i tvrzení, že 70 % mladých si myslí, že by Česká republika měla zůstat v Evropské unii. Já si to sice myslím také, ale nejsem si tím tak jistý u těch mladých.

Další otázky „šetření“ můžeme klidně přeskočit, příliš mi připomínají kádrové dotazníky z dob socialismu. Jen v obráceném gardu. Na Východ vše špatně, za Západ vše dobře. Dříve to jen bylo obráceně, že.

Nějak se ovšem ukazuje, že politická masáž tvrdící, že býti vlastencem je zaostalé a že nová generace budou samí světoobčané, nějak nevyšla. Jen 26 % by chtělo být světoobčany a naproti tomu 42 % se cítí býti hlavně Čechy. Tak to se vám, eurosoudruzi, fakt nějak nepovedlo…

Co se týče jednoho z největších problémů Evropy, a to přistěhovalectví, tak byly otázky kladeny tak „korektně“, až z toho vyšla hovadina. Zásadním problémem, který byl naprosto vynechán, je, že existují dva druhy imigrantů. A to imigranti muslimští a afričtí a imigranti ostatní. Ostatní jsou celkem bez problémů přijímáni, ti první, tedy muslimové a nezvladatelní a nevyužitelní agresivní černoši, jsou 99 % obyvatel odmítáni. Že to není úplně spravedlivé? Asi ne, ale národy mají historickou paměť. Třeba na řádění muslimů, vraždy a odvlékání žen a dětí do otroctví, na to střední Evropy ještě nezapomněla. Jen jako maličkost, rok 1678: „Následky turecko-tatarských nájezdů byly pro jihovýchodní Moravu nedozírné. Kraj byl vyloupen, velké množství koní a hovězího i skopového dobytka bylo odehnáno do Uher. Lidé nad čtyřicet let byli většinou zabiti, mladé dívky a chlapci byli zajati a odvlečeni do tureckého otroctví. Odhaduje se, že při tažení bylo zajato na sto tisíc lidí. (zdroj) Mimochodem, Islámský stát postupoval třeba u jezídů a jiných nemuslimských skupin obyvatel stejně. Po obsazení vesnice či města byli všichni zajatí muži zavražděni, také ženy po menopauze byly zavražděny, a mladé ženy a chlapci, kteří byli ještě bez ochlupení, byli odvezeni jako sexuálním kořist. To se ovšem nesmí říkat, protože homosexuálové jsou podle dnešní progresivní politiky zásadně „hodní“ a že by, božíčku, měli chuť na nezletilé chlapce?

No, zkušenosti třeba z řecké osvobozenecké války říkají, že zajatí Řekové byli ihned na místě znásilněni muslimskými vojáky a že mezi nejagresivnějšími kápy v koncentrácích byli sadističtí homosexuálové. Ti pak byli po osvobození vězni zlynčováni. Za přihlížení vojáků-osvoboditelů, ať už východních, nebo západních.

Takto se zeptat ovšem „Svobodní listopaďáci“ nemají odvahu. A kdo se blbě ptá, ten dostane blbé odpovědi. To ale tady byl asi účel hry.

Poněkud šílená je odpověď na návodný dotaz, který je jinak v šetřeních - ale i v právním světě - zakázaný:

„Pokud se věci budou vyvíjet stejným směrem jako dosud, brzy zažijeme závažnou ekologickou katastrofu?“

V mediích je presentováno, že si to myslí 71 % mladých, což je ovšem lživé zkreslení. Podíváme-li se do skutečných výsledků, myslí si to 33 % (což je i tak dost), ale tázaných 38 % říká „spíše souhlasím“. Což je sakra jiná odpověď. Zvláště v této totalitně-manipulativní době to vlastně znamená: „Ne, ale bojím se to říci, mohli by to použít proti mně. Vědí, kdo jsem, a mají to zapsané.“

Zajímavé je, že i mladí, kteří berou většinu svých informací ze „sítí“, protože běžně noviny a knihy nečtou a na televizi se nedívají, nějak rozbíjejí veřejnosti vnucovanou představu, že mladí jsou ekologicky pozitivní a „staří“ jsou ekologicky zaostalí.

Ale důležitý poznatek z průzkumu je, že starost o bydlení trápí většinou mladé muže. I když, jak říkají Francouzi, cherchez la femme. Mladé ženy si s tím ve vyjádřeních hlavu tak nelámou. Tvrzení, že je to tím, že jsou připraveny se v bydlení uskromnit, je totální hovadina. Jelikož holčičky, stejně jako jejich pra-pra-prabáby, možná už od Evy, tohle vždycky nechávají na mužských. Chlap, který neumí zajistit ženě a dětem „hnízdečko“, je na prd. Přes veškeré feministické řeči a blábolení genderistů mají tohle ženy v hlavě hlouběji než nějaké pitominky z netu. V horizontální poloze dokáže každá normální holka donutit chlapa k věcem, že se dotyčný nestačí divit.

Zaplať pán bůh za ty dary. Holky jsou ještě v zásadě normální. A na ženských konec konců záleží, jak to s námi všemi a s našimi potomky dopadne. I kdyby měly kolem Prahy růst palmy a kolem vrchu Ládví zase šplouchat subtropické moře jako v druhohorách, ženské ty chlapy donutí naučit se stavět chýše z palmových listů. I s koupelnou. A to je dobře.

I jedna dobrá zpráva je dobrá zpráva, zvláště když ostatní jsou jen politická pěna.

A ještě jen tak k tomu 30. výročí. Když jsme v Chartě 77 v roce 1989 přemýšleli, co bude dál, když bylo od jara jasné, že se to položí, napadalo nás leccos. Ale že se na 30. výročí listopadu objeví spolek „Angažovaných listopadových světoobčanů“, pardon, „Svobodní listopaďáci“, to nás nenapadlo.

Jo a nikam na žádnou „oslavu Listopadu“ nepůjdu. Už mi to připomíná blbnutí kolem Vítězného února. Takže jsem jak ten starý partyzán, účastník Slovenského národního povstání.

V osemdesiatých rokoch sa partizán Fero pýta partizána Jožka:
„Jožko, pôjdeš tento rok na oslavy povstania?“ pýta sa Fero.
„Nepôjdem, čo by som tam robil,“ hovorí Jožko.
„Len poď, zabavíme sa, popijeme, oslávime, pohovoríme s priateľmi…“
„A nepôjdem!“ povie Jožo.
„Prečo nie, ty somár starý?“ hnevá sa Fero.
„Čo by som tam robil? Veď ja už tých nových mladých partizánov ani nepoznám…“

Tož tak. Takže se Zemanovi ani nedivím.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.