26.4.2024 | Svátek má Oto


SPOLEČNOST: Úskalí korespondenčních voleb

1.8.2020

Je dobré, že korespondenční volby, ba ani ty elektronické nemáme.

U těchto voleb z principu není možné zajistit tajnost (jakou zajišťuje úprava volebního lístku za plentou ve volební místnosti).

Rakouské presidentské volby to ukázaly v podstatě velmi názorně, kdy např. za dlouhodobě nemocné občany v příslušném zařízení a ani neregistrující, že nějaké volby vůbec jsou, hlasovali „progresívně smýšlející“ příslušníci personálu.

Opravdu z hlavy nevím, zda je nám dáváno s elektronickými volbami vzorem Estonsko, nicméně nedávno se provalilo, že v onom státě dostane volební komise seznam lidí ze svého obvodu a jak hlasovali, a to s odůvodněním, že mohou přijít na volební okrsek a své hlasování „papírově“ změnit.

Věnuji v této souvislosti pietní vzpomínku již zesnulému kolegovi, který byl za komunistů poslancem (snad v městském obvodu) „za nekomunisty“ na „jednotné kandidátce Národní fronty“ a po každých volbách obdržel od volební komise seznam voličů, kteří ho na této kandidátce vyškrtli. A chudák byl z toho silně rozpačitý, co jako s tím má dělat.

V principu není možné při distančních volbách zajistit ani to, že s hlasy nebude nikdo manipulovat. Konec konců to, že byly pro první kolo posledních rakouských presidentských voleb dodány nezalepitelné obálky, zcela jistě nebyla náhoda. A „akce“ typu „ztrácení“ korespondence z obvodů, kde se očekává vyšší koncentrace „nesprávně“ hlasujících voličů, takže jsou tím volby manipulovány, jsou také známy a popsány z více zemí.

Prostě volby s hlasováním do urny jsou metodicky vychytané a opravdu rozsáhlé podvody, zásadně ovlivňující výsledky voleb, jsou při nich v alespoň jakž takž demokratickém prostředí velmi obtížné až nemožné. U jiných typů voleb toto neplatí.

Jsem rovněž i proti tomu, aby volili „krajané“ trvale či dlouhodobě žijící v cizině, a to z toho důvodu, že nenesou žádnou osobní odpovědnost za to, co svou volbou způsobí.

Z tohoto důvodu jsem i proti hlasování našich občanů, kteří mají paralelně cizí státní příslušnost, přinejmenším do voleb krajských a celostátních (vč. senátu). A jsem i proti tomu, aby tito lidé zastávali funkce v zastupitelském, exekutivním i justičním aparátu s celostátní působností.

Prostě proto, že tito lidé mohou kdykoli vytáhnout ze šuplete cizí pas, zmizet do „druhé vlasti“ a nechat ostatní občany, aby si to, co jim nadrobili, vyžrali až do dna. Aniž by se oni sami se svými rodinami toho „vyžírání“ museli zúčastnit. Považuji za velmi pravděpodobné, že lidé s touto možností odchodu ze země v případě nějakého průšvihu budou hlasovat a rozhodovat daleko rizikověji až hazardérsky než lidé, kteří takovou možnost nemají. Na některých politicích s paralelním cizím občanstvím je takové hazardérské a potenciálně rizikové jednání a rozhodování navíc jasně viditelné.

Osobně bych šel ještě dál a omezil tímto způsobem i příslušníky národů, které provozují stát založený na nacionálním principu a cizím státním příslušníkům s patřičnou národností udělují občanství rychle a s vysokou pravděpodobností úspěchu žádosti o ně (“z mosta do prosta“ mě napadá Německo a Maďarsko). Protože na tyto lidi se prakticky vztahuje to samé jako na ty, kteří to cizí občanství už mají.

Jan Šimůnek