V dávných dobách, kdy byl přípustný jen jeden správný světový názor, jsme se učili o tom, že to jsou jenom společenské podmínky, dané ponejvíce vztahem k takzvaným výrobním prostředkům, co určuje chování a směřování společnosti. Marxistické pojetí výkladu dějin hovořilo jasně. Svobodná vůle jednotlivce neměla na vývoj společnosti pražádný vliv. Úloha osobnosti v dějinách – jak se tehdy říkalo – byla zcela marginalizována.

Marxistický pohled na svět ovšem zapustil hlubší kořeny, než by se při pohledu na davy lidí, kteří zvonili klíči v roce 1989, zdálo. Minimálně to vypadá že, ovládá myšlení značné části naší politické elity, která je stále pod významným vlivem marxistického pojetí pokroku ve společnosti. Alespoň soudě podle výstupů z vlády a parlamentu, rozhodující roli pro správný vývoj ve společnosti představuje vytváření správných podmínek. Pro naše politiky to znamená především vytváření nových norem. Recept na nápravu je jednoduchý: když je někde nějaký problém, je třeba novelizovat zákon, případně vytvořit nový. Každý nový zákon je pochopitelně dokonalejší než předchozí, takže máme sice pořád nové a lepší zákony, ovšem situaci to nemění.

Druhou oblíbenou iniciativou, vyplývající z marxistického pojetí společenského vývoje, je vytváření nových úřadů. Sem spadá i nejnovější nápad vicepremiérky a předsedkyně legislativní rady vlády za Věci veřejné Karoliny Peake vytvořit nový úřad, který by měl dohlížet nad financováním politických stran. Je již celkem jedno, zda paní Peake přišla s touto originální myšlenkou proto, že potřebuje na jinak zcela zbytečné pozici, vytvořené jen kvůli udržení vládní koalice, vykazovat nějakou činnost, či zda jí její rádci poradili tento krok podle starého zlatého úřednického pravidla, které říká: "nevíš-li si rady, zřiď komisi".

Nemusíme se vracet hluboko do polistopadové historie, abychom zjistili, že žádná komise ani žádný úřad nikdy nic nevyřešily ani nezlepšily, samozřejmě pokud nebyly podepřeny opravdovým osobním nasazením jeho exponentů. Stačí srovnat výsledky a prestiž Nejvyššího kontrolního úřadu, když v jeho čele stál Lubomír Volejník, s karikaturou téhož úřadu za současného vedení.

V dnešní době můžeme uvést také jeden výrazný příklad, kdy správná volba jedné osoby přináší okamžité a pozitivní výsledky. Mám na mysli nového nejvyšší státní zástupce. Nebyl potřeba žádný nový úřad, žádný útvar nebo komise, stačilo použít klasické struktury, a přesto se ledy začínají hýbat. A není za tím nic jiného, než jeden člověk, který je odborně zdatný, umí se zorientovat, má za sebou jinou zkušenost než jen tu z naší kotliny, je neúplatný a především – vzal svoji práci za svůj úkol. Z toho pak vyplývá i volba jeho spolupracovníků, kteří osvědčují podobné kvality.

K tomu, abychom zlepšovali poměry v naší zemi, včetně mediálně tolik frekventovaného boje s korupcí, není tedy potřeba vymýšlet nové zákony a vytvářet nové úřady. Stačí dát pouze prostor lidem, kteří jsou profesionálně zdatní, oddaní pravidlům demokracie a mají patřičnou dávku osobní odvahy a odhodlání. Podle počtu takovýchto lidí na důležitých postech to ale vypadá, že povýšit správné lidi je možná větší problém, než sepsat a nechat si schválit nový zákon. Ale příklad nového vedení nejvyššího a pražského vrchního státního zastupitelství ukazuje, že problém pravděpodobně není v tom, že by takoví lidé neexistovali.