27.9.2021 | Svátek má Jonáš


SPOLEČNOST: To za komunistů nebylo

8.4.2021

Kdo si dnes všímá dělníků? Nikdo. To řekla jedna paní v dokumentu o minulých časech (Zapomenutý svět komunismu). Dříve bylo lépe, řekla. Bylo?

Dříve byl dělník v centru pozornosti. Prý. Vážně? „Vše pro pracující lid! Dáme mu peníze, zboží, kulturu. Nikdo nesmí být o hladu.“ Ono opravdu nebylo nijak zvlášť špatně. Na to zboží, které bylo na regálech obchodů, většině pracujících peníze stačily. Ne všem, ale stále žilo ještě hodně pamětníků válečných časů, takže - co byste chtěli, bývalo hůř. A tak existovaly nástupní platy nebo důchody také jen kolem 500 Kčs - žij, dělníku, žij, důchodče, jak umíš, a chval náš socialistický stát. Mohlo by ti být i hůř.

Kultura důkladně prokádrovaná a odpovídající kvalitou kvalitě zboží nabízeného v obchodech. Filmy Prodavač humoru, Evžen mezi námi nebo Nejistá sezóna asi směly vzniknout jen díky momentální natvrdlosti cenzorů a vypovídají o tehdejších kulturních poměrech vše. Pokud tehdy vzniklo nějaké umělecké dílo z dělnického prostředí, byla to buď neškodná komedie, nebo příšerná agitka šitá na míru závěrům sjezdu KSČ. Čest výjimkám typu Páral zamlada nebo Václav Dušek, ale dělnické prostředí už se jinak vyskytovalo snad jen v detektivkách Jaroslava Velinského, a ten je pro jistotu situoval do doby svého mládí.

Paní v onom dokumentu měla pravdu v tom, že ani dnes se s jakýmkoli zájmem o dělnické prostředí v politice nebo v kultuře nesetkáme (díky alespoň za ostravskou výstavu „Dělník je smrtelný, práce je živá“). Opět, jako za minulého režimu, slouží toto prostředí jen jako kulisa v některých dílech detektivních seriálů, nanejvýš ještě vídáme prostředí bydlení nebohatých lidí v morbidním projektu Výměna manželek.

Co je mrzuté, že zmizeli i písničkáři, kteří dovedli nemoralizujícím humorným i lyrickým způsobem reagovat na pocity „těch dole“. Říkali nám, že „tam dole někdo je“ a říkali to pravdivě. Takový Pavel Dobeš je už dnes ve svých písních jinde. Mnohé „dělnické“ rockové kapely se v textech zacyklily v anarchistických heslech a hrají „pro své soudruhy“ bez potřeby a schopnosti oslovit většinové posluchačstvo. Problém je i v tom, že satiričtí písničkáři naráželi na cenzuru a zákazy v minulém režimu a naráželi by nejspíše i dnes - některé jen dvacet let staré texty Těžkého Pokondra (Dřou fest) by dnes asi plály na hranici a neškodné písničky Ivo Jahelky by opět byly proškrtávány, tentokrát z hlediska politické korektnosti.

Problém minulého režimu byl v tom, že o skutečné problémy skutečné „pracující třídy“ se nezajímal vůbec nikdo. Režim jí nasazoval předvánočně-prémiově-banánovo-pomerančové klapky na oči, aby si ani ona sama své skutečné problémy příliš nepřipouštěla, a vypouštěl hesla typu „doba je složitá“. Když se lidé v Teplicích naštvali, že se tam nedá dýchat (dnešní „antirouškaře“ bych do té doby a lokality s chutí poslal), byli rázem za protistátní živly všichni: od studentů a inženýrů až po dělníky.

Problém současnosti je v tom, že život agenturních zaměstnanců, operátorů výroby a dalších „lidí dole“ stojí mimo zorné pole „těch nahoře“. Nemusí jít hned o pomoc, vůbec ne. Jde spíše o komunikaci, o vzetí na vědomí. Zatím je „tam dole“ prostor pro subjekty, které by v demokratické společnosti takové pole působnosti neměly mít. Také zde v případě potřeby loví i „vyšší“ politické subjekty, aniž by jim šlo o skutečné zájmy dotyčných lidí - když je to problém pro mě, musí to pálit i tento prostý lid, říkají si.

Není pravda, že tohle dřív nebylo. Bylo a nejspíše bude, všude na světě, a je to potenciálně nebezpečné. BFLMPSVZ - totiž pardon: BLM, Žluté vesty, únor 1948, pád Bastily a následné šílenství, husitství, první křesťané v Římě... Vše vzniklo z toho, že „tam dole někdo byl“ a místo aby se s ním o jeho problémech komunikovalo, zapůsobily tu síly, kterým šlo jen o prosazení svých zájmů a názorů, a „ty dole“ strhly na svou stranu. Kéž se tady a teď, včas a dostatečně, zajímají o skutečné problémy a myšlení „lidí tam dole“ politici komunální i vyšší, a kéž v tomto směru nepřenechají volné pole jen milovníkům třešní, námořním lupičům a jim podobným subjektům.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.