Podívejme se na volební program ČSSD. Především hájí tzv. evropský sociální model, požaduje "sociální ochranu založenou na principu solidarity, rovné příležitosti a spravedlivou odměnu za práci, svobodné odbory a účast zaměstnanců na řízení podniků." Socialisté chtějí rozsáhlý pečovatelský stát - prosazují vysoké dávky v nezaměstnanosti i přídavky na děti, státní školství, státní stipendijní programy, dotace pro školy i rodiny, například na pořízení počítače. Všemožně brojí proti kapitalismu a trhu, který považují za příčinu chudoby, krizí a především nerovnosti mezi lidmi. Soukromé vlastnictví jsou ochotni uznávat jen do té míry, pokud slouží vyšším cílům - ekonomickému růstu, zajištění prostředků pro financování sociálních programů, snižování nezaměstnanosti.

V dlouhodobém programu sociálních demokratů stojí: "Dnešní sociální demokracie se zasazuje o rovnoprávné partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem a hlásí se k tzv. demokratickému socialismu jako k hnutí usilujícímu slovy Karla Kautského o 'odstranění každého druhu vykořisťování a útlaku, zaměřeného proti jakékoliv třídě, straně, pohlaví nebo rase'." Zmínka o rovnoprávném postavení státu a soukromého sektoru je však pouze vyjádřením socialistického pokrytectví. Ve skutečnost vidí sociální demokracie soukromý sektor jako obětního beránka, který na jedné straně slouží pro naplňování "ideálů" socialismu, na druhé straně je obviňován z vykořisťování a bezuzdného drancování.

Samozřejmě nelze nazývat sociální demokraty přímo a aktivně fašisticky orientovanou stranou. Důležité je, že je to právě sociální demokracie, jejíž politicko-ekonomické ideály a základní ideologické principy se nápadně shodují s politicko-ekonomickými ideály a principy fašistů. Neplatí to pouze o našich, malých a často směšných, českých sociálních demokratech, reprezentovaných kašpárky jako je Paroubek nebo Rath, ale například o dnes nejváženější autoritě, která naplňuje sociálně demokratický myšlenkový směr - o Barracku Obamovi. Američtí demokraté jsou dlouholetými ideologickými souputníky sociální demokracie. Ne náhodou si Jiří Paroubek po Obamově zvolení do Bílého domu liboval, že za "jeho program by se nemusela stydět žádná sociální demokracie." Kult osobnosti, který je kolem Obamy vytvářen, a jeho pověst zachránce a spasitele světa si v mnohém nezadá s gloriolou okolo fašistických vůdců. Heslem Obamovy kampaně byla "Změna" - není náhoda, že sloganem "Vše se musí změnit" (Alles muss anders sein!) doprovázel svoji kampaň Adolf Hitler.

Současná vládní "řešení" hospodářské krize lze označit za plíživé zavádění fašistického řízení ekonomiky. Americká vláda, následována vládami v Evropě, postupně zasahuje do řízení stále většího počtu podniků, pod záminkou jejich záchrany před následky krize. Továrny a finanční domy, kterým je poskytnuta vládní finanční pomoc, jsou následně svázány řadou příkazů a regulací. Právě v těchto dnech Obamova vláda zestátnila a získala pod svou kontrolu automobilku General Motors, a plánuje rozsáhlou restrukturalizaci, včetně předmětu výroby. Nejde samozřejmě o zestátnění ve smyslu úplného převzetí podniku státem, ale o získání dominantního postavení. Takovéto partnerství vlády a podniků, ve jménu "vyššího dobra", je hlavní charakteristikou fašistického hospodářství. Podle úmyslů novodobé generace centrálních plánovačů mají nadále soukromé továrny a banky sloužit nikoliv sobeckým zájmům svých majitelů, ale veřejnému zájmu a blahu. Kupříkladu americká demokratická poslankyně Maxine Watersová před časem otevřeně vyhrožovala zástupcům ropných společností, že jejich podniky budou ovládnuty státem, pokud bude cena ropy příliš vysoká.

Takové jsou vize a ideologie dnešních etatistů, kteří se pasují do role zachránců světa před ekonomickou krizí. Dnes ti, kteří přijali, ať už vědomě nebo implicitně, "ideál" fašistického řízení společnosti, nepotřebují násilí jako prostředek získání moci. Pozvolný růst moci státu a stále citelnější zásahy do ekonomiky jsou provázeny stejnými nadšenými ovacemi davů, jako vystoupení fašistických národních vůdců v první polovině minulého století. Lidé, kteří jsou kolektivistickými autoritami soustavně balamuceni a obelháváni - o skutečném významu a nebezpečí fašismu, o pravém důvodu vzniku ekonomické krize nebo skutečných principech svobodné společnosti a kapitalismu - se své svobody rádi vzdají, s blaženým úsměvem na tváři.

Je zřejmé, že než naši sociální demokraté začnou poukazovat na nějaké smyšlené fašistické pohnutky svých odpůrců, měli by si nejprve udělat pořádek doma, ve svých vlastních postojích a myšlenkových kořenech. Jsou těmi posledními, kteří by zde měli upozorňovat na údajnou fašizaci společnosti a nabízet řešení. S fašisty sdílí zásadní myšlenkové principy. Základní ideologická východiska sociální demokracie mají stejné kořeny, jako fašismus: morálku altruismu, která tvrdí, že člověk se má obětovávat pro vyšší cíle, pro blaho společnosti.

Fašismus není házení vajíček na předvolebních akcích socialistů, ani není charakterizován násilnými pokusy o převzetí moci nebo rasistickými zákony - podstatnou charakteristikou jsou politicko-ekonomické cíle a ideologické předpoklady. Měli bychom se mít na pozoru, a nenechat pojem fašismu soustavně zamlžovat a překrucovat - jednoho dne se můžeme probudit v plně fašistickém politickém a ekonomickém systému, o němž naprostá většina veřejnosti vůbec nebude smýšlet jako o fašismu. Sociální demokracie, včetně levicové americké Demokratické strany, tzv. "liberálů", k takovému vývoji značně přispívají.

Zdroje:
Peikoff, Leonard: The Ominous Parallels
Muravchik, Joshua: Nebe na zemi - vzestup a pád socialismu
Goldberg, Jonah: Liberal Fascism: The Secret History of the American Left from Mussoliny to the Politics of Meaning
DeCoester, Karen: Obama to Government Motors: "Let's Roll"
Shiver, Kyle-Anne: Barrack Obama, the Quintessential Liberal Fascist
Ledeen, Michael: We Are All Fascists Now
The Ayn Rand Lexicon - Fascism/Nazism
Frajdl, Jiří, Prof. PhDr, CSc.: Typologie fašismu