1.12.2020 | Svátek má Iva


SPOLEČNOST: Šmakulády (nejen) v politice

10.7.2013

Ne, nehodlám rozebírat kvalitu potravin nejen v poslanecké kantýně – to s radostí přenechám pořadu Peklo na talíři. Na druhou stranu, reakce "kaskadérů Romana Vaňka" se až příliš podobaly komentářům k práci těch 282 osob, které dnes hýbou českou politikou. A upřímně, za šmakulády na pultech i v politice si můžeme především sami – tím, že je kupujeme nebo volíme.

Jak v obchodech, tak při volbách se většina občanů rozhoduje podle jednoduchého schématu – ať to moc nestojí a má to hezká hesla – přečíst si složení nebo volební program už je moc práce a "vždyť je to úplně jedno". Není proto divu, že o šmakulády zakopáváme na každém kroku. Jenže, co s tím?

U potravin je to jednodušší – pozorně si číst složení všeho, co budeme jíst. To je na každém obalu a je vhodné si vzít na to lupu, ale člověk se dozví mnohdy netušené. Je sice fajn, že "křehčené" maso je o kousek levnější než poctivá kýta, ale je to maso levnější i potom, co odečteme hmotnost "napíchané" vody ("éčka" pro jednoduchost zanedbáme)? Dnes je totiž jen na nás, jestli šmakulády koupíme nebo křehčenou šunku s pětinou vody necháme na pultě a pro tu s 96 % masa půjdeme o dům dál. A nemusí to být tak daleko, jak by se mohlo zdát, často stačí zajet jen o parkoviště vedle.

V politice to je složitější. Billboardy zde nepomohou (mezi vytvořením volebního hesla a sexy jména náhražkové potraviny není v podstatě žádný rozdíl) a volební programy (soudě podle těch z roku 2010) jsou vesměs jen vzletnými opisy volebních hesel. Je hezké, že se voliči dozvědí, co vše "Strana bude prosazovat...", zásadní odpovědi na otázky typu "Proč?" a "Jak?" v programech nenajdete, odkazy na zdroje a modely, podle nichž byl ten který program připraven, už vůbec ne. Není divu - proč by to politické strany dělaly. Tak, jako se drtivá většina spotřebitelů nezajímá o složení toho, co nakonec jedí, tak drtivá většina voličů se úplně stejně nezajímá, jak a proč volené politické strany chtějí prosazovat svůj volební program. Bohužel, volební programy cosi jako "složení" mít nemusejí. A jen připomínám, že před volbami 2010 žádný z vrcholných politiků nebyl zatížen vládními povinnostmi a na přípravu svých programů tak měli dlouhých téměř 13 měsíců.

Nezbývá než se ptát přímo našich politiků na to, co chtějí prosazovat, proč a jak. Není to tak beznadějné, jak to na první pohled vypadá – stačí mít jen připravenou otázku, která vyžaduje konkrétní odpověď, a aby politik byl v situaci, kdy si nemůže dovolit tak snadno odpověď odmítnout (školním případem budiž dotaz pana Wurzelbachera). Nemusí nás být miliony, ale podle mých zkušeností stačí pár set zvídavých voličů, kteří se budou slušně domáhat konkrétní odpovědi. Výsledky můžeme sdílet a dát tak ostatním voličům informaci, jak konkrétně politici rozumějí svým předvolebním heslům.

Druhé možnosti by se mohla chytnout některá z našich televizí. Podobně jako produktový manažer musí být na konkrétních číslech a během pěti minut prokázat, jak nový výrobek či služba pomůže společnosti, pro kterou pracuje, tak by i politik měl být schopen prokázat, jak jím hájený program prospěje voličům. A to včetně informací, jak bude zavádění programu do praxe probíhat, jaké na to potřebuje zdroje a včetně rizikové analýzy. Výkony politiků přitom mohou hodnotit jak náhodní občané, tak lidé se zkušenostmi ze soukromé sféry (nikoliv z firem se státní účastí nebo firem závislých na státním rozpočtu). Konečně, nebylo by od věci (vzhledem k našemu členství v EU), aby politikova prezentace volebního programu probíhala v některém z pracovním jazyce EU, abychom se přesvědčili, s jakou grácií budou hájit naše zájmy i na evropské scéně...

Takže, vnímejme, co kupujeme a koho budeme volit. Jak obchodní řetězce, tak politické strany nám nabízejí jen to, co mají šanci prodat. A dokud nám budou šmakulády stačit, tak nám je budou na pultech a kandidátkách nabízet. Je to totiž jednodušší než nabízet pořádné produkty. V obchodech se již kvalitní potraviny dají koupit, neboť se již našlo dost spotřebitelů, kteří kvalitní potraviny vyžadují. Bohužel, kvalitní politickou stranu zatím u nás nevidím. Snad se do voleb buď objeví nějaká nová, nebo se některá z již zavedených na kvalitu zaměří. Uvidíme podle volebních programů. Zatím nezbývá než čekat, která z volebních kanditátek nabídne nejvíc kvalitních osobností a kroužkovat.

Poznámka na okraj:

"Šmakuláda" je termín, který používá pan Roman Vaněk ve svém pořadu Peklo na talíři pro nekvalitní potraviny. Bohužel nevidím důvod, proč tento termín nerozšířit i na českou politickou scénu v dnešní podobě (čest výjimkám).

Převzato z blogu autora



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.