Máme v této zemi zajímavý zvyk: plamenně bojovat za něco či proti něčemu, ovšem nejlépe až když je to stoprocentně bezpečné. V období 1948-89 jsme tak bojovali za komunismus, od devětaosmdesátého potom proti komunismu. Dalším specifikem je úměra: čím méně toho vím, tím víc jsem pro boj zapálený.

Čerstvý, již definitivně potvrzený ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Jiří Pernes nikdy takto vášnivě nevystupoval. Soustředil se na svoji historickou profesi, správu regionálního muzea, nechal se i naverbovat na VUML, leč myslel si prý své. Na začátku 90. let se pak veřejně přihlásil k moravskému patriotismu a začlenil se do konzervativního společenství tichých intelektuálů okolo ODA.

Radikálové vnímající ÚSTR coby prostředek k vymítání komunistického ďábla se ale s odchodem „otce zakladatele“ Pavla Žáčka, jenž se uměl přerodit z někdejšího svazáckého funkcionáře v kovaného pravicového ideologa, nesmířili. Na dvacet zaměstnanců ÚSTR si dokonce ve čtvrtek proti Pernesovi zademonstrovalo.

To se dá pochopit. Končí cirkus, nastává nuda. Docent Pernes nehodlá spouštět mediální kampaně ani proti politikům, ani proti celebritám. Zasazuje se o nápravu vyhrocených vztahů s odbornými historickými pracovišti. Samotnému ústavu by rád dodal expertní ráz, včetně narovnání nepoměru mezi zaměstnanými středoškoláky a vysokoškoláky. V úvahu přichází také návrat talentovaných historiků a masivnější regionalizace aktivit ústavu. Nové poslání by též mohla získat badatelna Archívu bezpečnostních složek v Kanicích u Brna.

Na pravolevé přestřelky nad ÚSTR je Jiří Pernes krátký. Když něco vznikne jako politický nástroj, z politické vůle, s politickým krytím a s dozorem nominovaným opět politiky, sotva se to může tvářit apoliticky a odborně. Kromě toho ústav, který měl nést honosný název „paměti národa“, vedle představení několika více či méně pravdivých příběhů k rozkrývání principů a mechanismů, na nichž totalitní moci fungují, dvakrát nepřispěl. Pracovištím Akademie věd ČR a vysokých škol zase může vadit, že zatímco jejich příjmy vysychají, ÚSTR je nejen finančně zajištěn, ale jednotliví poslanci mu rovnou navrhují peněžní nášup.

Před Pernesem stojí úkol vybírat ostré zatáčky a v těsných mantinelech vykonávat profesionálně čistou práci (dokumentační, publikační, seminární), jež snese srovnání i s akademickou konkurencí. Pokud se mu to podaří, může Ústav pro studium totalitních režimů přežít i květnové volby a snažit se - byť na pozměněném hřišti – hrát férovou hru.

V opačném případě, zejména nevyžene-li Žáčkova ducha ze zdí ústavu, co nevidět zavře krám a spustí mříž. Neužitečných pseudoodborných pracovišť dokáže kdejaký zákonodárce vymyslet celou plejádu. A se změnou klíčových politických aktérů lze očekávat také změnu atmosféry a společenských priorit.