Za posledních sto let došlo k dramatickém vývoji v chápání lidských práv. Ve svém původním významu obsahovala pouze takzvaná přirozená práva, ale charta OSN inspirována americkým prezidentem Rooseveltem je rozšířila o práva, pro která se vžilo označení lidská.

Termín přirozená a lidská práva mohou vypadat jako synonyma, ale rozdíl mezi nimi je radikální.

Jako první se objevil koncept přirozených lidských práv. Přišel s ním před čtyřmi sty lety španělský mnich Juan de Mariana. Přirozenými právy jsou proto, že je člověk nabývá přirozeně z vyšší moci, nezávisle na vůli krále nebo státu. Patří mezi ně právo na život, majetek a svobodu vyjadřování, napsal John Locke ve své revoluční knize „Dvě pojednání o vládě“.

Pojetí přirozených lidských práv vychází z představy svobodného odpovědného člověka, který je schopen využívat svých schopností k dosažení vlastního štěstí. K jejich uplatnění nepotřebuje, aby mu ostatní v něčem nedobrovolně pomáhali.

Děti, nebo dospělí?

Proto napsal Thomas Jefferson, jeden ze zakladatelů USA, francouzskému kolegovi:

„Vy pohlížíte na lidi jako na děti, kterým nevěříte, a proto potřebujete chůvu, já se na ně dívám jako na dospělé lidi, kterým bez obav svěřuji vládu nad sebou samými“.

Přirozená práva jsou stejná na celém světě bez ohledu na politické zřízení té které země. Platí univerzálně a ve stejné podobě všude.

Jsou závazná na celé zeměkouli, ve všech zemích a ve všech dobách; žádné lidské zákony nemají žádnou platnost, jsou-li s nimi v rozporu, napsal významný anglický právník William Blackstone před dvěma sty lety.

Práva pro odpovědné lidi

Podle konceptu přirozených lidských práv, se kterým pracovali tvůrci americké ústavy, mají lidé nezadatelné právo využívat svoji svobodu a svoje schopnosti, ale nemají právo na nějaký výsledek, mezi jejich práva nenáleží garance, že jejich úsilí bude vždy úspěšné. Svět není spravedlivý, nikdy nebyl a nikdy nebude, ale lidé ho neučiní spravedlivějším tím, že budou těm šťastnějším něco násilně brát a dávat to těm méně šťastným. Nemluvě o tom, když si přitom část strčí do vlastní kapsy.

A podle stejného konceptu sebou přirozená lidská práva nesou jednoznačný závazek. Závazek nezasahovat do majetku a svobod druhých.

To jsou důvody, proč zastánce přirozených lidských práv říká:

Tady jsem a jsem připraven hrát s kartami, které jsem do života dostal. Nechte mě svobodně dělat, co uznám za vhodné, a pokud přitom budu úspěšný, mám plný nárok na plody své práce. Po nikom nic nechci kromě toho, aby respektoval můj život, majetek a právo říkat, co chci.

Lidská práva

Liská práva přišla na svět až v posledním století. Jsou rozšířením původního minimalistického konceptu přirozených práv. K jejich rozšíření vyzval prezident Roosevelt ve svém slavném projevu ve třicátých letech minulého století. Charta lidských práv OSN tak obsahuje 30 paragrafů, které rozšiřují přirozená práva o práva lidská.

Lidská práva vychází z představy člověka závislého na ostatních, který k tomu, aby byl šťastný a mohl se svobodně rozvíjet, potřebuje součinnost ostatních. Jsou výtvorem vlád a různých organizací. Proto se charta lidských práv liší podle toho, kde se člověk zrovna nalézá a jak chce být která vláda v daném okamžiku sociální.

Lidská práva nepřináší člověku žádné povinnosti, nemusí respektovat druhé, právě naopak.

Natažená ruka

Pojetí lidských práv vychází z člověka nemohoucího, slabého a závislého na tom, co mu dají ostatní. Bez toho, aniž by mu ostatní něco dali, nebude moci prožít šťastný život.

Proto říká obhájce lidských práv:

Tady jsem a ostatní mají povinnost mě učinit šťastným. Sám to bez pomoci druhých nezvládnu. Abych se v životě mohl plnohodnotně uplatnit, musím dostat nějaké bydlení (článek 25), mám nárok na partnera (16), sociální jistoty (22) a je povinností druhých zajistit mi čas na odpočinek (24).

Pokud jsem frustrovaný, mohu na cizí majetek sprejovat nesmyslné klikyháky a ničit cokoli, co se mi zamane, byť by to bylo dědictví generací minulých.

Poskytl server syrzdarma.cz