Středa 18. června 2025, svátek má Milan
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SPOLEČNOST: Privatizaci bytů musí v EU prosadit vláda

Oprávnění privatizace obecních bytů za nižší než tržní ceny plyne z toho, že v Česku se během totality nevyplácely tržní mzdy. Toto a i jiná "nedorozumění" musí česká exekutiva Evropské komisi vysvětlit a dojít k rozumnému výsledku.

Během léta 2005 vešla ve známost dřívější upozornění Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), že od vstupu do EU může Evropská komise považovat privatizaci obecních bytů pod tržní cenou za poskytnutí veřejné podpory, které je v rozporu s články 87 až 89 Smlouvy o založení Evropských společenství. Důvodem má být, že privatizující bytová družstva považuje za podnikatelské subjekty a privatizaci jim pak za diskriminaci jiných podnikatelů.

Z politiků jsem zaznamenal pouze článek poslance Miroslava Beneše (ODS), který snesl několik pragmatických argumentů pro privatizaci a vyžadoval akci vlády proti přezíravému Bruselu.

Podle všech vyjádření MMR se toto k věci staví nesmírně odevzdaně a snaží se vykličkovat přes prodeje bytů jednotlivcům. To však obcím nechá rozdrobené vlastnictví nekoupených bytů po různých domech, tedy stav pro správu horší, než je nyní, a proto obce od privatizace demotivující.

Ve svém předchozím článku Jiný pohled na regulaci nájemného jsem argumentoval, že hlavním důvodem dodnes pokrouceného trhu s byty byla politika bydlení za totality. Jestliže se, bohužel až dnes, prodávají byty existujícím nájemníkům se slevou, je to především proto, že za komunismu vesměs neměli šanci vytvořit si z tabulkových platů úspory nebo formálně vlastní bydlení vůbec získat. Nejsou zvýhodněni, pouze obec vrací to, co socialistický stát nikdy nevyplatil na mzdách jim, nebo jejich předkům, po kterých byt "zdědili".

Ani tento systém není pochopitelně ideální - nájemníci z restituovaných domů přichází zkrátka, podobně jako mezitím dorostlá mladá generace. Prodeje nerespektují individuální sociální situaci kupujících, ale aktuální obsazenost bytu. Zamrznutí v bytech, spolu se zákony o přechodu jejich užívání, však znamenají, že většina bytů stále má určitou historii k roku 1989 a rozložení šance privatizace je ve společnosti poměrně rovnoměrné. Zprivatizované byty se konečně stávají součástí oficiálního trhu, nájemního i vlastnického, vlastníci mají motivaci k jejich efektivní údržbě, peníze z výnosů privatizace jdou (aspoň teoreticky) ve prospěch celé obce.

O privatizaci do rukou stávajících nájemníků myslím proto stojí usilovat z důvodů obecné spravedlnosti, z důvodů ekonomických, politických a nakonec i sociálních.

Pozornost si zasluhuje samotné znění dotyčné smlouvy. V prvním odstavci článku 87 se vyžaduje, aby neslučitelná podpora ovlivňovala obchod mezi členskými státy. Je tedy sporné, zda privatizace bytů vůbec právně spadá do tohoto obchodu a pokud ano, zda tedy českým občanům neměl někdo před vstupem do EU včas sdělit, že i existující české byty budou předmětem obchodu zahraničních společností, ze zemí s pětkrát vyšší kupní silou, než je v ČR, ale i tuzemských firem, spekulujících v nemovitostech. Dále se požaduje podpora "podniků". I zde je sporné, zda bytové družstvo, které má rozhodně blíže ke kondominiu než k obchodní společnosti, právně odpovídá pojmu podnik v uvedené smlouvě.

Shodné potíže se zanedbanými bytovým fondem a nefunkčním trhem měly či dosud mají všechny postkomunistické státy. Do rukou družstev nájemníků za zvýhodněnou cenu se privatizovaly byty dokonce i v tržním Německu po sjednocení, na území bývalého NDR včetně Východního Berlína!

Podle druhého odstavce písmena c) má Německo ovšem výslovně uvedenou výjimku, neboť za "slučitelné se společným trhem se považují podpory v oblastech Německa postižených rozdělením, pokud jsou potřebné k vyrovnání hospodářských nevýhod způsobených tímto rozdělením".

Takovou výjimku Česku v předvstupních jednáních nikdo nevyjednal, nicméně třetí odstavec, písm. b) připouští možnost výjimky tím, že "za slučitelné se společným trhem mohou být považovány podpory, které mají napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu". Tento odstavec by rozhodně měl být aplikovatelný na případ Česka (ale i Slovenska, Polska aj. států) a jeho trhu s byty. Podle právní zásady, že podobné kauzy mají být rozhodovány obdobně, by i podle příkladu Německa měla být připuštěna možnost uvážlivé privatizace nájemníkům, za podmínek určených samosprávami, které znají místní situaci zpravidla vždy nejlépe.

Jednání s Komisí však jen těžko může mít úspěch z roviny odboru MMR, jeho náměstka, nebo jednotlivých obcí. Je docela pochopitelné, že historické nuance ekonomiky východoevropského bydlení budou mimo běžnou zkušenost i představivost bruselských úředníků i západoevropských komisařů.

Jakékoliv jednání tohoto druhu musí vést s Komisí tedy přímo vláda a případně se přitom koordinovat i s jinými vládami, zejména z čerstvých členských zemí. Určitý druh veřejné podpory může výslovně schválit Rada ministrů. Buďto kvalifikovanou většinou, činí-li tak na návrh Komise, nebo jednomyslně, jedná-li se o (Komisí nepodporovaný) návrh od členského státu.

---

Pozn. autora: tento a tematicky předchozí článek byly oba dopsány k 14.9.2005 a poskytnuty ke zvážení Hospodářským novinám pro otisknutí s tím, že budu srozuměn i s případem, pokud si vyberou pouze jeden z nich. První byl odmítnut s odůvodněním malé čtenářské přístupnosti, tento druhý s poukazem na neaktuálnost (sic) tématu.

Záhy poté vyšel na přelomu září/říjen článek "Sto tisíc eur a dost" (probírající téma nedovolených podpor EU a s tím související neprivatizace českých bytů) v sesterské tiskovině stejného nakladatelství, pročež jsem tento článek zaslal již druhé redakci. Ta vcelku logicky nenamítala neaktuálnost a naopak jej považovala za zajímavý. Nicméně si pro zvýšení atraktivity i objektivity chtěla vyžádat reakci od MMR a oba názory otisknout současně. Protitext však neměl dorazit ani po dvou měsících, takže článek nakonec vyšel samostatně ve vánočním dvojčísle časopisu Ekonom (51-52) v rubrice dopisových reakcí.

E-mail na autora

Jan Kovanic
18. 6. 2025

Žádné „dvoustátní“ řešení pro sudetské Němce a palestinské Araby

Aston Ondřej Neff
18. 6. 2025

Není to často používané slovo.

Gustav Sitař
18. 6. 2025

Esej, který ovlivnil volby v USA.

Petr Homola
18. 6. 2025

Izrael se na Írán připravuje v podstatě nepřetržitě.

Konzervativní noviny
18. 6. 2025

Evropští představitelé by měli přestat radit Izraelcům, aby „ustoupili“.

lyst Tereza Lysá
18. 6. 2025

Soudní dohru bude mít incident v pražské tramvaji z konce letošního února. Tehdy řidič soupravy...

Štěpán Hobza
18. 6. 2025

Poslední týden přinesl celou řadu zajímavých událostí. Kromě vyhrocení situace mezi Izraelem a...

Josef Kopecký
18. 6. 2025

Miliarda přijatá v bitcoinech od muže zapleteného do obchodu s drogami zaměstnává druhý den...

Lidovky.cz, ČTK
18. 6. 2025

Akademický senát Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (AS KTF UK) schválil návrh na...

Jiří Vachtl, elh Eliška Hovorková, Eva Pospíšilová
18. 6. 2025

Radní ve středu volí nového generálního ředitele České televize. Nástupce Jana Součka vybírají z...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz