Minulou dovolenou (tedy vlastně již loňskou) jsem strávil v Beskydách. V malé vesničce Trojanovice, v předměstí Frenštátu pod Radhoštěm, mne zaujal památník, jehož pamětní desku si dovoluji na fotografii připojit. Je na ní text přísahy z roku 1748, kterou skládat jistý fojt (v Čechách se tomu říká rychtář) Václav Košárek při nástupu do své funkce. Památník i znění staré přísahy si poprávu pozornost jistě zaslouží.

Ve svém životě jsem skládal přísahu pouze dvakrát. Tu první, skautskou, když mi bylo asi tak třináct, tu druhou, vojenskou, již v dospělém věku. Text té první jsem se učil nazpaměť a znám ho dodnes. Za porušení přísahy nehrozily žádné postihy, pro většinu skautů však přísaha byla a je takřka svatá. V podstatě i já si také dosud myslím, že jsem se jí nikdy nezpronevěřil. Tu vojenskou z roku 1962 jsem nikdy doslovně neznal, pro mne to celé byla jen procedura z nutnosti a bez osobního vztahu. Jsem přesvědčen, že donutit někoho k vojenské službě a pak po něm žádat ještě i přísahu a její dobrovolné dodržování pod hrozbou trestu, je alespoň z dnešního pohledu absurdní.

Podle Wikipedie je přísaha "zvláště závažný a slavnostní slib". Přičemž slib má být "řečový akt, při němž jedna osoba ujišťuje druhou (druhé), že v budoucnu něco udělá nebo naopak neudělá". Za pár dnů bude slib skládat i nově zvolený prezident republiky. Slib skládali (a to zcela dobrovolně) také všichni poslanci a senátoři. Nevím, z jakého důvodu se právě u těchto vysokých státních hodnostářů hovoří o slibu a nikoliv o "zvláště závažném, slavnostním slibu" - tedy o přísaze. Možná je to proto, že právě tyto osoby jejich slib prakticky vůbec k ničemu nezavazuje. Slyšel už někdo, že by se třeba u souzeného poslance či senátora probírala otázka porušení jeho slibu? Také se mi nepodařilo nalézt cokoliv v tom smyslu, jaké následky by porušení takového slibu mohlo a z logiky věci i mělo mít. Psáno je pouze tolik, že podle ústavy "mandát poslance zaniká v případě odepření poslaneckého slibu nebo složení slibu s výhradou". Pochopitelně, že k takovým případům nikdy nedocházelo, takoví adepti na poslance se dosud nenarodili. V podstatě je tento ústavní požadavek dokonce i směšný, pokud uvážíme, že poslanecký slib nemá žádné důsledky, a tudíž k ničemu nezavazuje. Proč by ho tedy budoucí nositel mandátu měl odmítat nebo skládat s výhradou? Vždyť je naopak chráněn imunitou. Porušením slibu mandát proto ani nezaniká.

Přitom například nedodržení slibu (přísahy) svědka u soudu může mít a zpravidla má velmi citlivé a dobře definované důsledky; o zpronevěře vojenské přísaze už ani nemluvě. Proč tedy v těchto případech mohou být zákony velmi konkretní. Vždyť i pan Rath také sliboval "na svou čest, že svůj mandát bude vykonávat v zájmu všeho lidu". Jeho "slavnostní slib" ale ve sněmovně ani u nadcházejícího soudu nebyl a nebude projednáván, ba dokonce ani jen zmíněn.

Ale prosím, ať je tomu tak. Pak ovšem vzniká otázka, proč tedy tyhle opičárny s prezidentským, poslaneckým či ministerským slibem vůbec praktikovat. Aby si pánové a dámy pak mohli s uspokojením ťuknout šampaňským? Jo a pak ještě ta slavnostní chvilka při televizním přenosu, aby občan byl ubezpečen o čestných úmyslech politika. Stojí to skutečně za to? O nějakém tom čestném soudu ve sněmovně se jistě uvažovat nedá. Zejména nyní, kdy podle soudniho rozhodnutí i korupce v prostorách sněmovny de facto spadá pod poslaneckou imunitu.

Není známo, jak již zmiňovaný fojt Košárek svoji přísahu dodržoval. Protože se jednalo o přísahu vysoce pobožného člověka před Bohem, tak asi dobře. Za zmínku v této souvislosti by snad stála ještě i poznámka, že právě v té době v rakouské monarchii, kam patřily i Trojanovice, korupční úředníci zpravidla ztráceli nejen svůj úřad, ale i nárok na penzi.

---------------------------------

Pro úplnost uvádím text na památníku i v této formě:

L.P. 12.11.1748

Já, Václav Košárek přísahám pánu Bohu všemohoucímu… a Ferdinandu kardinálu z Troyer, biskupu olomouckému, že jsouce já povolaný k úřadu fojtovskému… stížnosti lidu neb křivdy jak bohatého tak chudého, přítele či cizího z žádných oúhledů nějakých darův, nýbrž podle mého rozumu věrně a spravedlivě souditi. Vdovy a sirotky ochraňovati, jim křivdy činiti nedopustiti. Ostatně ve svém ouřadu jiným na příklad bohabojný život vésti chci a slibuji.

Fojt: Václav Košárek

Burmistři: Martin Mužný, Václav Kocián

Starší: Kašpar Rajnoch,Florian Šrubař, Jiří Muraš a Jiří Liďák

K 250. výročí jmenování první samosprávy obce

Trojanovice 28.10.1998