Poněkud mě překvapil rozruch, který v USA (ale také u nás) vyvolala Rachel Dolezalová. Ač běloška s česko-německými kořeny (dle rodičů), sama se prohlašuje být černoškou, neb se tak cítí.

Běloška černoškou?

Proč ne. V soudobém světě není potřeba se nad tím pozastavovat. Že je to absurdní? Podobných absurdit máme v ČR několik desítek tisíc, tak proč se vzrušovat nad jednou anomálií za oceánem?

Mám na mysli dění kolem tuzemského sčítání lidu. Nevím, jestli to budu z hlavy definovat úplně přesně, ale od prvního populačního cenzu v éře po listopadu 89 mi uvízlo v paměti, že národnost si může každý vybrat dobrovolně. Už tenktát mě napadla šílenost: co když se bude bílý Čech cítit jako americký Afroameričan? Budou to úřady brát vážně? Rok se s rokem sešel, či dekáda s dekádou – a je to tady. Tedy přesněji: řeší se to v USA.

V článku na toto téma zveřejněném včera (13/6) na serveru iDNES se v nadpise píše, že Rachel „lhala, že je černoška“. Opravdu? Jak mohla lhát, když se tak cítí?

Dále jsou v textu citováni její rodiče: „Rachel chtěla být někým, kým není.“ Přesně to ale dělají desetitisíce občanů ČR, jak jsem již zmínil výše – a teď už konkrétně.

V roce 1991 se při sčítání lidu přihlásilo k romské národnosti:
v Ostravě … 1600 osob
v MS kraji … 4700 osob
v celé ČR … 33 000 osob

V roce 2001 byla čísla jiná – a podstatně nižší:
Ostrava … 660 Romů (máte stejný dojem, obyvatelé Ostravy?)
MS kraj … 1800 Romů
celá ČR … 12 000 Romů

K tomu ještě údaj ze sčítání lidu 2011. Dle něj žije v ČR „papírově“ něco málo přes 13 000 Romů. Odpovídá toto číslo realitě?

Nikoli. Podle odhadů European Roma Rights Centre se počet Romů v České republice pohybuje v rozmezí mezi 150 000 a 300 000 obyvateli. (Jak ale zjistit skutečnost, když si lidé mohou psát do formulářů co chtějí?) Podobné údaje blížící se k vyššímu z obou čísel uvádějí i jiné zdroje. Navíc, jenom počet Romů v takzvaných vyloučených lokalitách převyšuje minimálně 4,6krát počet „dobrovolných“ Romů (tj. jejich počet dle sčítání lidu).

Co to znamená? Že drtivá většina českých (v ČR žijících) Romů se zachovala naprosto stejně jako prof. Rachel Dolezalová ve Spojených státech. Tito lidé nejen že „chtěli být někým, kým nejsou“, ale co horšího: do statistického formuláře napsali lživé údaje – a to s požehnáním českých úřadů.

Neboť: je-li někdo synem romského otce a romské matky, pak je Rom – a nemůže být jiné národnosti. Pro detailisty: I kdyby emigroval do Kanady, získal tamní občanství a stal se Kanaďanem, nadosmrti zůstane Romem.

Tak jako já: jsem synem exilového Čecha a české matky narozené na Vysočině. Jsem tedy čistokrevný Čech – a tak tomu bude rovněž nadosmrti. Hypotetický příklad: Kdybych se zamiloval do španělštiny, oblíbil si Španělské království, zajímal se o tamní historii i současnost, v kopané fandil Realu Madrid, na dovolenou nejezdil nikam jinam než na Costa del Sol, nad computer bych si pověsil portrét španělského královského páru a nepil jiné červené víno než z oblasti La Rioja, stejně se Španělem nestanu a nikdy jím nebudu. Do sčítacího formuláře si mohu psát co chci – a navzdory tomu bude platit, že jsem se narodil jako Čech, jsem Čech a Čechem zůstanu. Tečka.

Hry na Romy - Neromy

Domnívám se, že při sčítání lidu by obyvatelé měli psát do příslušné kolonky pravdu, anebo, když ji z jakéhokoli důvodu napsat nechtějí, měla by zůstat ona kolonka nevyplněná.

Pikantní přitom je, že v romské rodině se dvěma dospělými syny-dvojčaty, kdy jejich otec i matka jsou čistokrevní Romové, může nastat díky benevolenci úřadů situace, že jeden z bratrů bude Rom a druhý Čech. Stejně tak není možné, abych já byl Španěl (mluvíme o národnosti) a můj bratr Čech, máme-li oba totožné rodiče, oba Čechy.

Neméně pikantní je, že Rom, který se nehlásí ke svému „romství“, přihlašuje se jako Čech“ ke „gadžovství“, kterým Romové ve značné většině silně pohrdají.

Stydí-li se Rom za to, že je Rom, anebo obává-li se přiznat, že je Rom, není přece řešením napsat, že je Čech (stejně jako nemůže napsat cokoli jiného – třeba v rámci hypotetické snahy dostat se lehce do Kanady napsat místo Čech Kanaďan – a pak požadovat po kanadských úřadech, aby to akceptovaly. Já, kdybych se chtěl přestěhovat do Izraele a napsal místo Čech Žid, abych získal izraelské občanství, byla by to lež a podvod, protože Židem nejsem a tamní úřady by to také nemohly akceptovat.).

V České republice v principu něco takového možné je, jak vysvětleno výše; úřady je to považováno za naprosto normální – a proto čistě z českého úhlu pohledu by mělo být považováno za normální, když se bílá Čechameričanka prezentuje jako černoška.

Anebo to normální není a pak bychom si měli zamést před vlastním prahem a neumožňovat Romům (potažmo komukoli) psát do sčítacích archů nesmysly, které pouze deformují fakta o národnostním složení obyvatelstva českých zemí a vlastně nás nutí žít ve lži. S požehnáním úřadů, připomínám. (K čemu pak taková statistika vlastně je?)

Aby to ale nevyznělo protiromsky, což vskutku nebyl můj záměr. Kdyby se jakýkoli sympatizant Romů, rozuměj neromský občanský aktivista působící v jejich prospěch, Čech po otci i matce, rozhodl, že bude Romem, naučil se romsky a při dalším populačním cenzu napsal do kolonky národnost Rom, bude opravdu Romem, anebo navzdory vší této hře na Roma zůstane Čechem?

Stejskal.estranky.cz