Mám ji před sebou vytištěnou. Čtu větu za větou. Vypadá to tak, že prezident vystoupil místo kardinála Dominika Duky. Proto nemluvil o ekonomice, politice ani koronaviru. Mluvil o naději.

Protože Velikonoce jsou, slovy prezidenta, poselstvím naděje. „Příběhem Zmrtvýchvstání a Vzkříšení a jsou také návratem jara.“ S tím jarem je to pravda, ale jde spíše o náhražku. Kdo neslaví Velikonoce v jejich původním významu, odkazuje se na návrat jara. Velikonoce jsou však víc než to. Neskonale víc.

Miloš Zeman tentokrát hovořil jako státník. O co kratší bylo jeho vystoupení, čistého času zhruba dvě a tři čtvrtě minuty, o to závažnější a smysluplnější byl jeho obsah.

Vystihl přesně, co se stalo: naše společnost je zraněná.

Vystihl přesně, co ji nemůže uzdravit – nenávist. A také to, co ji naopak uzdravit může - přátelství, láska, vzájemná sympatie, solidarita a sounáležitost.

To nejsou prázdná slova. Naplníme-li je v každodenním životě jejich obsahem, bude to k užitku všem. Prosí-li nás prezident právě o toto, pak bez ohledu na to, jaký k němu zaujímáme postoj, bychom se měli pokusit jej uposlechnout. Ne proto, že to říká právě on. Nýbrž proto, že má pravdu.

Potěšilo mě, že zmínil památník Bible kralické v Kralicích. Už proto, že si nejsem jist, zda by kardinál Duka hovořil právě o tomto, kdyby místo prezidenta dostal prostor v televizi on. Neboť Bible kralická je pupeční šňůrou spojená s Jednotou bratrskou – a ta v českých dějinách stála na opačném pólu než církev Dukova. Upřímně: Jednota byla v jisté fázi naší historie (nejen) římskou církví krutě pronásledována.

Sám jsem Biblí kralickou odkojen, mám ji ve svém PC koutku, kde vznikají tyto příspěvky, doslova na dosah, a čas od času z ní cituji. Připomenutí této Knihy knih z úst nejvyššího představitele našeho národa bylo tedy milým pohlazením, velikonočním dárkem.

Ano, na kralickém památníku tam vydané české Bible, který má podobu otevřené knihy, jsou napsaná ona tři slova: BŮH LÁSKA JEST.

Poslední věta prezidentovy promluvy zní:

Proto bych vám všem chtěl popřát víru, naději a lásku.

Jde o odkaz na slova apoštola Pavla, která napsal věřícím křesťanům ve sboru v řeckém Korintu ve své první epištole:

Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

Citováno z Bible kralické vydané roku 1613, proto to stará čeština. Proč právě toto připomínám? Čtěte dál.

Vlastně bych tím mohl skončit a panu prezidentovi za jeho slova poděkovat. Ano – díky za ně. Přesto si nemohu odpustit dvě poznámky, snad se na mě jeho příznivci nebudou zlobit.

/1/ Miloš Zeman kdysi pravil:

Jako tolerantní ateista ale beru Nový zákon jako geniální filozofické dílo, samozřejmě rozmělněné epištolami svatého Pavla. Je zajímavé, jak konvertita dokázal zkurvit, dovolte mi použít toto slovo, poselství evangelií svými epištolami.

Citováno z webu Ateisté ČR (28. 1. 2013). Zde bych si dovolil poukázat na první dilema: Miloš Zeman použil v závěru svého velikonočního vystoupení slova člověka z jedné z jeho epištol, kterými prý, jak to říci slušně, zdeformoval poselství evangelií. Není to zvláštní?

/2/ Miloš Zeman opakovaně prohlásil, že je tolerantní ateista – a tedy, že v Boha nevěří. Pokud je to tak, pak se musíme ptát, zda věří, že křesťanský velikonoční příběh je pravdivý, neboť ono Vzkříšení a Zmrtvýchvstání nemohlo být dílem nikoho jiného, než samotného Boha – v jehož existenci Miloš Zeman ovšem nevěří. Logicky: když Bůh neexistuje, nemohlo nastat ani Ježíšovo vzkříšení a tudíž celý ten příběh o naději je vlastně „o ničem“.

Mé dilema č. 2: Může s ohledem na výše uvedené působit Miloš Zeman věrohodně, když jako ateista hovoří o Velikonocích jako o svátcích naděje?

Převzato z blogu autora s jeho svolením.