Demonstrace na Letné mimo jiné ukázala, že protestní vlna neví přesně kudy kam

Mohutná demonstrace na Letné, největší v polistopadové historii, obsahuje rovněž jeden mohutný paradox. Proběhla v zemi, kde v květnovém průzkumu CVVM označilo životní úroveň své domácnosti za dobrou přes 50 procent respondentů, ekonomickou situaci v ČR pak stejně hodnotilo 45 procent dotázaných. Zhruba třetina respondentů hodnotila životní úroveň i stav ekonomiky neutrálně, vyloženě negativních odpovědí byla méně než pětina. Podle CVVM kladné hodnocení ekonomické situace v posledních letech stoupá. „Životní úroveň svých domácností,“ uvedla též agentura, „častěji hodnotí kladně například podnikatelé či studenti a z politického hlediska lidé, kteří důvěřují vládě, ale i voliči opozičních Pirátů a ODS“.

Voliči opozičních stran, tedy lidé spíše mladší, vzdělanější a z větších měst, se díky hospodářskému boomu mají v zásadě dobře, jakkoliv jim určitě vadí třeba rostoucí ceny bydlení. Asi by řekli, že je líp, kdyby to nebylo volební heslo hnutí ANO nenáviděného Andreje Babiše. Na něj se upínají lidé spíše starší, pro něž je zvýšení důchodu často jedinou nadějí na zlepšení ekonomických poměrů, poněvadž už nemají šanci projít rekvalifikací a sehnat někde v Praze dobře placené místo. Proč tedy muž, jenž slibuje, že bude líp, vyvolává takový odpor u těch, pro které líp už je?

Čím demonstranti chtějí být?

Důvody jsou převážně morální, emotivní a výhledové. Připočteme-li k Andreji Babišovi prezidenta Miloše Zemana a podporu komunistů jeho kabinetu, je evidentní, že v zemi vládnou reprezentanti toho staršího, chudšího a periferního Česka. Jejich voličům je ale spolupráce premiéra s StB šuma fuk, jeho trestní stíhání považují za výraz mocenských hrátek, o Američanech a Rusech soudí, že jedni jsou za osmnáct a druzí bez dvou za dvacet, a Evropskou unii vnímají především jako nesrozumitelnou instituci, jež nám hlavně nutí uprchlíky.

Lidé z Letné pak snadno propadají – nikoliv zcela nepodložené – panice a vidí Českou republiku už skoro coby ruskou gubernii nebo čínskou provincii. Právě tyto pocity hodně napomohly k vyvolání protestní vlny, která si jako hmatatelný cíl vytkla demisi premiéra a odstoupení ministryně spravedlnosti Marie Benešové, podezírané z toho, že má za úkol „odklonit“ od Andreje Babiše trestní stíhání. A atmosféru ještě rozvířila záležitost s evropskými dotacemi pro Agrofert.

Letná ale ukázala i to, že protestní vlna začíná tápat a neví přesně kudy kam. Což v předvečer demonstrace naznačila též historka s písničkářem Jaroslavem Hutkou, jehož organizátoři odmítli. Prý v obavě, aby akce příliš nepřipomínala revival sametové revoluce. Nicméně celé hnutí ji zatím připomíná: snahou podchytit venkov, gradací Václavské náměstí – Letná, oznámením, že další velká demonstrace by se na Letenské pláni měla konat 16. listopadu. Avšak v listopadu 1989 po Letné následovala změna vlády i prezidenta, což se nyní očekávat nedá. Vláda ve středu asi nepadne, poněvadž ČSSD jí dopředu, byť s výhradami, avizovala podporu. Červnovou Letnou proto organizátoři označili jen za etapu v maratonu, v dlouhém indiánském běhu, nikoliv za vyvrcholení.

Čím ale organizátoři protestů i jejich účastníci vlastně chtějí být? Protestním hnutím, které přiměje Andreje Babiše k demisi? Či novou politickou stranou? Čtvrt milionu účastníků jistě znamená úchvatné číslo, zároveň však jde o počet voličů TOP 09 z posledních voleb (konkrétně jich bylo 268 811), v nichž strana prolezla do sněmovny pouze s odřenýma ušima. Hnutí ANO volilo milion a půl lidí, tedy zhruba vyjádřeno šest plných Letných. A Letenská pláň má svoje parlamentní zastoupení, neb se tam sešli převážně voliči Pirátů, TOP 09, STAN, ODS i lidovců.

Co udělat pro opravdovou změnu

Transformaci v politickou stranu organizátoři odmítají, a nejen kvůli obavě z tříštění politického spektra. Především si uvědomují, že účastníky demonstrací spojuje hlavně odpor vůči Babišovi, Zemanovi a Benešové, popřípadě shoda na obecných frázích o potřebě posilování občanské společnosti nebo zásadním významu ekologických témat. Leč Andrej Babiš a jeho ministr životního prostředí Richard Brabec vyhlásili válku suchu už dávno. Vládní politiku boje se suchem lze sice podrobit zásadní kritice, nicméně při snaze o stanovení nějaké alternativní konkrétní politické linie se shromáždění na Letné pravděpodobně rozdělí do několika proudů, které se mezi sebou pohádají. A říci, že za sucho vlastně mohou Babiš a Zeman, jak v podstatě na demonstraci zaznělo, je prostě čítankovou ukázkou demagogie. Byť by se možná dala omluvit vedrem a euforií z početných zástupů.

Demonstrující sebe sama považují za projev probouzející se občanské společnosti. Hodně z nich je ale občansky probuzených už dávno – chodí volit, sledují veřejné dění či působí v nějakém spolku. Pokud chtějí opravdovou změnu, měli by předně nějak napomoci stranám, které volí, v programové profilaci a získávání nových přívrženců.

Autor je politolog

LN, 25.6.2019