O starých generálech se říkávalo, že stále vyhrávají v kasinu jen staré bitvy, protože nebyli schopní se zorientovat v nové technice i válečné strategii. O to překvapivější je, když se takhle chovají mladí studenti, a to dnes, když kvůli internetu mají snazší přístup ke všem informacím a vyhlašují válku soudružce Bavorové, která se má stát v jižních Čechách na základě výsledků voleb radní pro školství.

Přemluv bábu, tak se jmenoval v roce 2010 klip dvou herců, kteří se snažili ovlivnit své vrstevníky, aby přemluvili své dědky a báby, aby nevolili levici, ale pravici. Měli strach, aby jejich staříci nesedli na lep mohutné populistické propagandě Jiřího Paroubka, který tehdy stál v čele ČSSD. Místo, aby tentokrát před krajskými a senátními volbami mladí herci a studenti natočili klip Přemluv bábu a mámu, dědka a tátu, aby šli k volbám, protože pak by komunisté dopadli nesrovnatelně hůře, šanci propásli a nyní se chovají jako staří napoleonští generálové: Bojují starou bitvu proti komunistům, kteří se vracejí k moci kvůli selhání jejich rodičů a prarodičů nebo dokonce jich samých, pokud nešli k volbám, i když jim už bylo osmnáct let. Bouří se proti důsledkům a ne proti příčině, za kterou nesou částečnou spoluvinu, a to je velmi pohodlný přístup. Agitovat před volbami by bylo mnohem náročnější a chtělo by to myslet na budoucnost a ne opakovat chyby rodičů, kteří rovněž nejhlasitěji brojili proti komunistům, když už nebyli u moci. Demonstrovat proti ikonám minulosti, než předvídat problémy budoucnosti a přesvědčovat o nich okolí je příliš snadné a v životě se to většinou vymstí.

V těchto dnech probíhá v centru současného umění DOX výstava Kartografie naděje: Příběhy sociální změny, na které Ztohoven vystavilo instalaci se zasedacím pořádkem Poslanecké sněmovny, do kterého vypsali telefonní čísla poslanců i prezidenta republiky. Necháme-li stranou problém, jestli takové jednání porušuje zákon (to nemůže posuzovat komentátor, ale pouze soud), zajímavější pro nás je to, že Ztohoven umožnilo návštěvníkům volat a esemeskovat politikům z anonymního telefonu s odůvodněním, aby neměli strach. Jinými slovy tito umělci svým činem zbavili návštěvníky odpovědnosti za svůj názor, místo aby je učili si za svým názorem stát, protože riziko je ve zdravé společnosti neoddělitelnou součástí závazně žitého života, a to je přesně to, co nám tady chybí. A jak napsal právní filozof Jiří Přibáň: "Ani v antických Aténách neměli lidé právo anonymně oslovovat politické vůdce a říkat jim co je napadne." Ius resistendi, právo odporu, musí mít vždy nejen konkrétního adresáta, ale i neanonymního autora.

Kdykoliv se levně obracíme ke starým bitvám či odvoláváme se na morálku, místo abychom konali konkrétní namáhavou politickou práci, znamená to, že utíkáme od politiky k obehraným klišé: k politickému kýči.

Studenti v jižních Čechách chtějí nedemokraticky zvrátit výsledek voleb, akce Ztohoven otevírá anonymní kanál nejnižším pudům a tím zrazuje jak demokracii, tak i angažované umění. Nebo by se taky dalo říci, že tyto akce dál devastují to, čemu se někdy říká páteř země.