Zdá se, že platí nepřímá úměra: čím závažnější problém, tím méně se o něm diskutuje, a naopak, čím větší kravina, tím větší povyk kolem ní. Musí ale splňovat několik kritérií. Mediální zajímavost, to je základ. To není překvapující, vzhledem k obecné postupující nezadržitelné kravinizaci médií. Princip musí být jednoduchý, snadno pochopitelný. Žádoucí je zde i „konflikt bez rizika“. To je oblíbená disciplína, připomenu hrdinské výkony aktivistů za lidská práva, odmítajících vyplnit dotazník při sčítání lidu. No a cílem takové diskuse je obvykle nějaký zákaz.

Pokud čekáte, že uvedu příklad, nebudete zklamáni. Dozvídáme se, že v Německu „zuří spor kvůli projektu Google Street View“. Německo je prý zděšené z toho, že firma Google buduje soustavu živých pohledů na ulice dvaceti německých měst. „Nepříjemné, ale v Německu možné.“ Ono je to možné zdaleka nejen v Německu. Projekt Street View byl zahájen v Americe 25. května 2007 a od října 2009 jsou do něho zařazena i naše města: Praha, Benešov, Beroun, Brandýs, Brno, Český Krumlov, Mělník, Ostrava, Příbram, Poděbrady a Říčany. Technologii používají... stovky milionů lidí? Je přístupná přes mapový systém Google Maps komukoli odkudkoli. Zmapované městské oblasti si můžete projít a prohlédnout také třebas přes některé mobilní telefony.

Úžasný důvod k protestům. U domu stojí zaparkované auto, majitel ho pozná a spustí povyk. Nedej bože, když se na obrazovce objeví něčí obličej! Vypuká zásadní skandál. Momentálně sklenice vody bouří v Německu, ale své si užily sklenice vody i v jiných státech světa, kudy projížděla vozidla motorová i nemotorová s panoramatickými kamerami.

Nicméně těžko někomu upírat právo na právo. Být znepokojen, to je právo nezadatelné. Nelze ho upírat. Snad by v tomto případě mohla zafungovat sprcha zdravého rozumu. Nevím, zdali bylo nutno takto sprchovat sluhu univerzitní knihovny v Klementinu Antonína Langweila, když ve třicátých létech devatenáctého století vytvářel něco, co bychom mohli charakterizovat jako fotorealistický 3D model historické Prahy. Nicméně i každý obyčejný 2D plán obce zachycuje jednotlivé domy a už zmíněné Google Maps i naše Mapy.cz lze přepnout na satelitní snímek, na němž lze najít i jednotlivé budovy – pokud stojí na nějakém hustěji osídleném místě. Na takovém snímku obce Zvole, v níž bydlím, najdu snadno náš dům, včetně zahrádky a v zahrádce je vidět altánek a jezírko s rybičkami. Mám právo na neklid?

Nejspíš to zase souvisí se sílícím neoviktoriánským pokrytectvím, které je důsledkem politické korektnosti. Dívčí kotník budiž skryt lemem roucha, kotník odkrytý je nemravnost, kázaly pokrytecké kodexy v době, kdy nevinný Langweil svými nůžkami a lepidlem útočil na právo pražských měšťanů zůstat v anonymitě. Můj dům nesmí být vidět na internetu! Proč? Protože je to útok na soukromí, a v čem nebezpečí útoku spočívá, nemusím dovozovat, protože mám právo na právo.

Do souboru těchto práv patří i právo na blbnutí na kvadrát. Což je zřetelně tento případ.

LN, 23.8.2010