Už cca 20 let se v Česku progresivistická levice pokouší převzít kontrolu nad společností a vnutit jí svou variantu dobra. Nejde o žádné místní specifikum, stejný proces probíhá v celém euroatlantickém prostoru. Země, které za studené války patřily k Západu, zažívají ataky progresivistů od konce šedesátých let. My, co jsme kdysi žili za železnou oponou, jsme si levicový progresivismus do svých zemí importovali v průběhu devadesátých let v naivní víře, že „liberální“ demokracie je lepší než demokracie.

Nejdříve nám byly předkládány progresivistické ideály v light podobě. Hesla o občanské společnosti, ochraně klimatu a právech menšin se nám zdála lákavá - už proto, že nám byla nabízena v otevřené diskusi, vedle těch o neviditelné ruce trhu a ekonomickém liberalismu.

Pocit, že něco není v pořádku, se u mne osobně dostavil při vládním angažmá Zelených (2007 – 2009). Tehdy se už viditelně začínali progresivisté vlamovat do soukromého prostoru každého z nás.

Začalo to pokusy Džamily Stehlíkové prosadit do legislativy to, jak smíme a nesmíme vychovávat vlastní děti...

To, co je nám progresivisty předkládáno dnes, známe z produkce Monty Python - tenkrát to ovšem byla sranda, dnes se to myslí opravdu vážně.

Co tu máme dnes?

Do fungování státu se vměšují nevládní organizace, o kterých vlastně nevíme, kde se tu vzaly. To ovšem nebrání tomu, aby byly placeny z veřejných rozpočtů - tedy z našich daní. 
Neustále sílí tlak zavádět zelenou politiku - což není nic jiného, než zakazovat, přikazovat a danit.
Ve veřejném prostu exhibují aktivisté, kteří údajně bojují za práva sexuálních menšin. Hlásají při tom genderovou ideologii, která je v rozporu s biologií a zdravým rozumem.
Veřejný prostor je stále více svazován politickou korektností - tedy cenzurou.

Společnost, která byla na počátku progresivistickým ideálům vstřícná, procitla a začíná se bouřit.

Když se podívám zpět, je patrné, že progresivismus přichází ve vlnách. Vždy útočí v nějakém směru. Získá další pozice, chvíli se nic neděje a pak z jiného směru přijde další vlna. Naposledy se nám pokoušeli vlamovat do hlav s padesáti odstíny genderu, předtím s uprchlíky... Prostě, jak praví lidová moudrost a teta Kateřina: „Častá krůpěj i kámen proráží.“

Obojí už bylo soudnými lidmi prohlédnuto, pochod ke šťastným zítřkům trochu ztratil na tempu. To progresivistům ale nevadí. Mají svou zkušenost a vědí, že je čas změnit téma. Došlo tedy znovu na ochranu klimatu.

Věc není o tom, že bychom byli svědky nějakého nového poznání v klimatologii – jde jen o vzbuzení vlny emocí. Probíhá mobilizace studentů. Jsou mladí, bez zkušeností a zatím vlastně bez vzdělání. A především: na rodiče se vždy nejlíp cílí přes děti. Rozjíždí se vlna vyhlašování klimatické nouze a uhlíkové neutrality od úrovně obcí až po celou Evropskou unii.

Zase se připravují ukousnout kousek z prostoru naší svobody. Možná je čas připomenout si článek 23 Ústavní listiny práv a svobod:

„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Při paralýze státní moci, kterou postup progresivistů vyvolává, se možná přibližuje čas na jeho uplatnění.