Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Právní stát
Po převratu si Roztočil u českých úřadů vyřídil pas a začal čile navštěvovat svou starou vlast. V roce 2000 byl náhle na hranicích zatčen a poslán do valdické věznice. Roztočil tvrdí, že až do té chvíle o svém rozsudku za vraždu nic nevěděl.
Pět let si pak Roztočil odseděl v nejtvrdších českých vězeních a domáhal se obnovení svého procesu. I když se v daném případě spekuluje o nevyjasněné úloze tajných služeb, problémem je tzv. právní kontinuita a s ní související nezpochybnitelnost rozsudků totalitní justice. A i když Československo v roce 1990 přistoupilo k Evropské úmluvě o lidských právech, jež každému zaručuje nárok na spravedlivý proces, právo občana odsouzeného v nepřítomnosti na obnovu procesu bylo do domácího právního řádu zaneseno až v roce 2002; Roztočil měl smůlu, že byl zatčen o dva roky dříve, a tak se vcelku důvodně mohl obávat, že soud, jenž se měl v prosinci 2005 vyjádřit k jeho žádosti o obnovení procesu, ji smete ze stolu. V listopadu využil příležitosti a z vězení uprchl; přejel hranici a v Německu se nechal zatknout. Před několika dny Německo Roztočila propustilo a českou žádost o jeho vydání znovu zamítlo, protože domácí soud dosud nedokázal rozhodnout v otázce obnovení procesu. Můžeme to interpretovat i takto: Němci nevěří, že je Česko právní stát.
V roce 1985 jsem rovněž emigroval a po čase mi matka mezi řečí sdělila, že se od "kohosi" doslechla o mém odsouzení na rok nepodmíněně. Po roce 1989 byl paragraf o nezákonném opuštění republiky zrušen a můj trest vymazán. Toto je však pouze má spekulace: ani o vymazání trestu jsem nebyl po svém návratu do vlasti nikým informován a vše jsem si odvodil až ze svého prvního výpisu z rejstříku trestů, který jsem - s lehkou úlevou - našel čistý. Nejspíš mě tu mezitím nikdo neodsoudil za vraždu.
Pro něčí uši možná absurdní Roztočilovo tvrzení, že o rozsudku až do svého zatčení v roce 2000 nevěděl, mi sice zní též absurdně, bohužel však vůbec ne nevěrohodně. Pohled na emigranta jako na zrádce, jenž si nezaslouží stejné zacházení jako ostatní, v Kafkově zemi přežilo dlouho za listopad 1989.
A - jak vidno - přežívá dodnes.