Jen tak pro inspiraci jsem si prohlížela na internetu, o čem píšou mí novinářští kolegové a blogeři, a ani mě moc nepřekvapilo, že tématem dne je David Rath. A když si s někým povídám, taky přijde skoro pokaždé řeč na Davida Ratha.

Pochopitelně, zatčení hejtmana se sedmi miliony v krabici je opravdu nezvyklé.

Na celém tom tyjátru kolem Rathova zatčení mě ale trochu zaráží, jak velkou podezíravost vyvolal – nebo spíš odhalil. Pohledy lidí nejrůznějších názorů jsou si dost podobné. Většina se shoduje, že je dobře, když policie ulovila velkou rybu, leč jedním dechem dodávají: ale proč zrovna Rath, a proč ne jiné případy korupce, o kterých se tolik psalo? (Vyjmenovávat je nebudu, každý si jich určitě snadno vybaví pár sám.) Proč zrovna opoziční politik, a ne Drobil, Bém nebo ledaskteří další? Nemá být to pistolnické zatčení Ratha jen skandál na překrytí předchozích skandálů? Četla jsem už dávno (a vy asi taky) solidní rozbory, které vysvětlují, že korupce je v naší zemi rovnou zabudovaná do systému. Někdo to přičítá přemíře státu (kdyby nebyly státní zakázky, bylo by zákonitě korupce mnohem méně), jiný hledá příčinu v nenasytné potřebě peněz na kampaně a vůbec financování politických stran.

Komentáře k případu Davida Ratha by měly být pro politiky poučnou četbou a varováním: nedůvěra a skepse, jakou vůči nim společnost chová, pořádně přerostla běžnou míru. Zřejmě si ale z toho varování nic nevezmou, vždycky se přece všechno dá svést na novinářské hyeny, na levici, na pravici či na nějakou úplně jinou skupinu. Vymlouvat se jiným a lhát si do kapsy může sice být na chvíli osvobodivé, ale dlouhodobě je to nepochybně zhoubné – člověk si omluví tohle, vylže se z tamtoho, až nakonec úplně ztratí morální měřítka.

Bohužel ani já nemám k čistotě toků veřejných peněz důvěru, taky jsem podezíravá. Navíc mi ale vadí, jak tohle nečisté prostředí, o kterém se dozvídáme jen zlomky informací, otravuje naše myšlení. Jak se má rozvíjet společnost, jejíž valná část prostě nevěří své reprezentaci? Myslím, že si politici – tedy někteří politici, abych nebyla nespravedlivá – dost dobře neuvědomují, jakou odpovědnost nesou. Ať chtějí nebo nechtějí, jsou lidem neustále před očima, a vlastně o to i stojí. Copak jim nevadí, že si jich lidé neváží? Copak jim nedochází, že plané žvanění, které od nich mnohdy z médií slyšíme nebo čteme, jen potvrzuje názor, že je to všechno jedna banda, které jde jen o peníze? A přitom by to měli být správci našich společných peněz a používat jich uváženě pro blaho společnosti!

Uvědomila jsem si to palčivě, když nám policisté oznámili, že toho patnáctiletého kluka z Břeclavi nikdo nepřepadl, že si své neštěstí způsobil sám, když někde spadl ze zábradlí. V tomto případě podezíravost nějak nefungovala. Vymyslel si přepadení, vyvolal tím div ne vzbouření a pogrom, ale jaksi se nikdo neptal, jestli to celé náhodou nebylo úplně jinak. To by ovšem znamenalo, že jde-li o "obyčejného člověka", zdaleka tak podezíraví nejsme.

LN, 25.5.2012