S mírně povytaženým obočím jsem sledoval policejní a politické šikování, které vyvolala poněkud pomatená a nevzdělaná mládež holdující fašismu svým plánem na ohňový pochod v den výročí Křišťálové noci. Náhlé zaujetí salonních politiků tématem a dokonce mediálně prezentované plány na vytvoření lidských štítů bránící pochodu hrstky zblblých neonacistů vysloveně pobaví. Nemám nic proti mediální prezentaci, ale když je toho moc, je toho příliš. Dopolední sobotní zprávy, že po židovském městě dokonce ještě odvážně procházejí turisté a že některé obchody v Pařížské jsou dokonce v provozu na mě působily jako ze skečí Monty Python.

Situace ale byla vážnější, než jsem si připouštěl. K ignorantským a tupým hololebcům se přidala stejně tupá a zmatená anarchistická mládež a boje byly na světě. Proč se rozhodli atakovat dobrý vkus neofašisté chápu, ale nesouhlasím s nimi v ničem. Jejich vnímání světa je pomatené, bez kousku historické znalosti a založené na lživé propagandě. Proč ale proti holým a dutým hlavám stáli vlasaté a stejně duté hlavy na druhé straně, to je mimo moje chápání. O co šlo těm, co se nazývají anarchisté? Bojovali oni za nějakou svoji pravdu, proti čemu nebo za co protestovali? Nerozumím jejich vnímání světa jejich názoru a jejich postoji. Vždyť ze všech medií museli jasně vědět, že žádný pochod se svícemi, žádné neonacistické hrátky v centru nebudou. Policie a s ní i veřejné mínění podpořené ještě navíc i politiky nedovolí ani jednomu z těch tupců vkročit kamkoliv do blízkosti Staroměstského náměstí.

Proč se tedy srotili? Mám na to jedinou odpověď. Protože jsou stejní jako ti první. Také nemají potřebu o čemkoliv přemýšlet, stejně vidí svět okolo sebe černobíle a kdo není s námi, je proti nám a je potřeba ho zničit a zašlapat do země. Místo toho, aby anarchisté stáli za policisty a fandili jim, se s nimi bijí, rozbíjejí policejní auto a obtěžují stejně jako jejich domnělí odpůrci veřejnost.

Dovedu si představit hysterické souboje fanoušků dvou týmů. Rowdies ze Sparty a Baníku vedou souboje o čest klubu a pohanu odvěkého nepřítele. Umím si představit motivace těch bláznů, které takové boje vedou. Nejedná se pouze o bitku, ale i (snad) o domnělou slávu svého klubu. Ale o co šlo těm naivním snílkům dneska?

Udělal jsem si pro sebe jeden závěr. Anarchisté i neonacisté jsou jedné krve, jednoho myšlení a jednoho názoru, jsou to rodní bratři ve stejném nevědomí a hlouposti, bez špetky pozitivního. Jeden jako druhý patří někam na pomezí blázince a kriminálu.

Mám pro politiky řešení. Navrhuji přivést všechny Národní odpory a Antify na jednu velkou louku za městem, nejlépe před podzimní orbou a tam uspořádat jejich vzájemný bratrovražedný boj. Veřejnost by mohla sázet na vítěze, fandit a obdivovat jejich emocemi vybičovaný heroismus a poté ty co přežijí, buď zavřít do kriminálu (negativní přístup) nebo se pokusit alespoň doplnit jim základní vzdělání z historie (pozitivní přístup). V případě potřeby je možné takové setkání opakovat jako výroční souboje.

Institut evropské demokracie