Nad hnízdem odhalených plagiátorských hadů v Plzni se blýská, hromy bijí do hlav opisovačů, vzduchem sviští silná slova o morálce a vědě. V kolika koutech se teď asi krčí ti další, kteří obšlehli cizí materiál uklidněni pocitem, že na jejich shora jištěném „teritoriu“ vše přikryje prach a dozví se o tom maximálně archivní pavouci?

Myslím, že na rozdíl od otevřených plagiátorů malé plagiátoříčky žaludeční vředy příliš netrápí. Existují totiž vychytralejší způsoby, jak ušetřit námahu a přitom zůstat „na hraně“ přijatelnosti. Manýry, na které je velký pátrací Matrix, který v reakci na první plagiátorské aféry uvedla do chodu s velkou pompou Masarykova univerzita, krátký…

Během minulých let, ať už jako redaktor jihomoravského deníku Rovnost či později doktorand na brněnské katedře politologie, jsem vydal tři knížky a několik souvisejících článků na tehdy okrajová témata partyzánských skupin v Latinské Americe (Od Guevary k zapatistům), českých trockistů (Pod rudou vlajkou proti KSČ) a evropských zelených (Zelená zleva?). Od té doby už řada zahraničních překladů i někteří domácí autoři tyto publikace kvalitativně překonali, mojí ješitnosti však dodnes dělá dobře aspoň to, že jsem s uvedenými tématy přišel jako první. Díky tomu jsem si aspoň u několika lidí z odborných i publicistických kruhů, kteří na dané téma potřebovali např. vyčerpat grant nebo rychle stvořit článek, všiml následujících kulišáren:

I. „Přeskočení jednoho patra“: Filuta vezme část knihy, kterou neopíše doslova, ale mírně převypráví. Zapomene v ní však řadu původních formulací, ojediněle převezme i chybu a další věci, dle nichž autor svůj text pozná. V textu uvede další zdroje, citace a prameny, z nichž autor původní publikaci za několik let sběru materiálů sestavil. Do takto vzniklého materiálu filuta zakomponuje několik vlastních kratších materiálů, eventuelně některý v z originálních pramenů uváděných v původním díle skutečně vyhledá a ocituje do větší hloubky. Klamný dojem, že filuta pátral v těch samých knihovnách jako sám autor, tak umocní. Vznikne na první pohled všechna kritéria splňující práce s obsáhlým seznamem použité literatury a citací. S jedinou drobnou vadou – není zde nikde název knihy, jejíž obsah filuta ve skutečnosti na jedno posezení vykradl. Filuta obdrží honorář nebo část grantu, zatímco původní autor, který prodělečné publikace psal při zaměstnání zdarma a ještě na ně sháněl dotaci, se může škrábat za uchem.

II. „Nerovnoměrný mix“: Zde už filuta původní dílo zmiňuje, jen šetří svůj čas. Napíše např. dvě třetiny „svého“ materiálu opsáním či převyprávěním původního díla, zbytek sestaví z několika jiných materiálů. Za materiál dodá seznam literatury s přiznaným původním zdrojem. Materiál pak vypadá jako přijatelný kompilát řady zdrojů, nikoliv jako rychlokompilát zdroje jediného a několika málo slabých ingrediencí.

III. „Žurnalistické opisování“: Filuta využívá toho, že při psaní článků se za textem zdroje uvádět nemusí. Do časopisu potom mírně převypráví jeden list či kapitolu knihy, udělá vlastní úvod a závěr, připojí svůj podpis, vyinkasuje honorář, a je to….

Osobně si počkám, jestli se např. jména některých plagiátoříčků neobjeví pod nějakou peticí, která bude horlit za očistu akademické a veřejné sféry od plagiátorů….

LtN 44, 26.10.2008